Rukojmí může osvobodit pouze vítězství Izraele

ALEX NACHUMSON

Od chvíle, kdy Hamás zaskočil Izrael a jeho bezpečnostní síly během masakru 7. října, prokázala IDF, že ví, jak tuto genocidní teroristickou organizaci porazit a zničit.

Porážka Hamásu byla vyhlášena jako hlavní cíl izraelské války, kterou nyní vede v pásmu Gazy, protože je důležitá pro bezpečnost a ochranu milionů Izraelců, pro regionální stabilitu a pro to, aby nepřátelé Izraele nabyli dojmu, že židovský stát může opět zvítězit a žádné místo ani cíl nejsou mimo hru.

Region i další země sledují, jak si Izrael povede.

Přátelé a potenciální přátelé na Blízkém východě chtějí vědět, že stále dělají správnou věc, když sázejí na Izrael jako na „silného koně“ a hodnotu, pro kterou se vyplatí přinést oběti.

Nepřátelé sledují, jak se Izrael vypořádává se svým pravděpodobně nejslabším nepřítelem. Navzdory nevýslovným hrůzám, které jeho eskadry smrti spáchaly onu temnou sobotu, se hrozba Hamásu ani zdaleka nepřibližuje hrozbě Hizballáhu nebo Íránské islámské republiky.

Proto byla tato válka označena za existenční.

IDF a její zálohy projevily nesmírnou a potěšující motivaci, když šly do Gazy, a prokázaly statečnost a vynalézavost při dosahování původních cílů IDF.

Obklíčila město Gaza a šla po všech cílech, jako jsou nemocnice, mešity, bohaté čtvrti a vládní objekty kontrolované Hamásem. Ukázala nepříteli a těm, kteří stojí za ním, že nic není zakázáno.

IDF již má působivou řadu vítězných snímků, ať už jde o brigádu Golani v parlamentu ovládaném Hamásem, ničící pomník kmotra palestinského arabského terorismu Jásira Arafata, nebo nepřetržitý proud Gazanů na cestě ze severu na jih mávajících bílými vlajkami.

Válka je však stále v plenkách. Hamás je zjevně poškozen a na útěku, ale zdaleka není vyhlazen.

Skutečnost, že Hamás přišel k pověstnému jednacímu stolu v takovém spěchu a snížil svou cenu ohledně propuštění rukojmích, ukazuje, jak moc potřebuje dohodu.

Hamás sice požaduje propuštění některých svých vězňů sedících v izraelských věznicích a některá humanitární gesta, ale to jsou jen kouřové clony. Jediné, co má pro Jahjá Sinvara, který podle všeho jednání vede, cenu, je čas.

Sinwar údajně varoval Izrael, aby nevstupoval do nemocnice Šifa, a když tak učinil, přerušil na několik dní komunikaci, ale když viděl, že IDF nemocnici kontroluje, utekl zpět k jednacímu stolu.

Převaha moci a síly jsou pro Sinvara a jemu podobné jediným tlakem, na kterém záleží.

Hamás ztratil pevnou ruku a svědčilo o tom velké množství zpráv o chystané dohodě s rukojmími.

Stát Izrael nicméně vyrval porážku z čelistí vítězství a vrátil iniciativu psychopatickému Sinvarovi.

Zatímco se vyjednávání mučivě posouvala kupředu, Izrael se rozhodl odložit chystanou ofenzívu a začít postupovat na jih, údajně kvůli Sinwarově hrozbě, že rozhovory zmaří.

Zdá se, že IDF již několik dní vyčkává a je vydána na milost a nemilost Sinwarovým úkrokům a rozptýlení. Zdržuje se tak dlouho, jak je to jen možné, aby mu poskytla to, po čem touží ze všeho nejvíc, čas, a to aniž by musel vydat jediné rukojmí.

Tempo IDF se zastavilo a neuvěřitelná převaha se plíživě vrací na stranu Hamásu.

Mělo by být samozřejmé, že osvobození izraelských rukojmích, brutálně vytržených z jejich domovů, by mělo být prvořadým cílem operací.

Mělo by však být také samozřejmé, že rukojmí budou s větší pravděpodobností propuštěni, až Hamás pocítí, že se jeho čas krátí, až ucítí izraelskou botu na svém krku.

Když budou mít pocit, že Izrael váhá a vrací se k typu, že udělá cokoli a cokoli za pouhý příslib návratu svých občanů, bude je Hamás držet ještě pevněji.

Izrael musí mít na mysli jediný cíl, a to co nejrychleji Hamás porazit a zničit. Jedině tak může zajistit bezpečnost svých devíti milionů občanů, a to v krátkodobém i dlouhodobém horizontu, neboť strategické důsledky čehokoli, co by nebylo dosaženo úplného a konečného vítězství, by mohly mít obrovské strategické existenční důsledky.

Měl by ignorovat všechny hrozby ze strany Hamásu, protože právě tehdy rozpozná slabost. Náš velmi silný morální kodex používají jako nástroj k zákeřným a nechutným útokům na Izrael, jeho obyvatele a zejména rodiny rukojmích.

Největší pravděpodobnost osvobození rukojmích je vyhrát tuto válku.

Sinwar ukázal, že bude pokračovat v boji, aniž by mu záleželo na krveprolití Gazanů. Je připraven pro svou věc obětovat vlastní lidi.

S takovým člověkem není možné vést žádné morální spory ani vznášet žádné požadavky. Je třeba ho zatlačit do kouta, dokud se nevzdá nebo nebude zničen.

Teprve až pochopí svou blížící se zkázu, najde potřebnou flexibilitu k uzavření dohody.

Jedině vítězství Izraele povede k vítězství v této válce, osvobození rukojmích a zajištění bezpečnosti a stability židovského státu.

To je to, co nepřátelé Izraele již dávno pochopili. Je načase, aby to začal chápat i židovský stát.

Alex Nachumsonis je major (v záloze) IDF, generální ředitel Mivtachi Israel, organizace sdružující bývalé důstojníky IDF, a poradce projektu Israel Victory Project.