Ruské volby |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Březnové prezidentské volby v Rusku s velkou pravděpodobností obnoví mandát Vladimíra Putina, ve všech průzkumech včetně protiputinovské Carnegie Center v Moskvě se stávající prezident těší záviděníhodnému procentu společenského konsensu. Vrchol mocenského ledovce v Rusku nelze měnit metodami na něž jsme zvyklí, pokud by nebyl kancléřem Scholz, byl by to někdo podobný, pokud by to nebyl Fiala, může to dělat další milion lidí. V složitých společnostech jako Rusko nebo Čína, ale i Egypt, Brazílie atd., které navíc řeší vlastní budoucnost, je to komplikovanější, bez vůdce se společnost rozsype, propadne se na dlouhá období do hlubokého chaosu. Momentálně není problematickou volba ruského prezidenta, ale amerického, pokud by americký lid identifikoval schopného vůdce, politický systém změnu zablokuje, jak jsme viděli v období minulého vládnutí Donalda Trumpa, politický systém prosadil Bidena, který žádným vůdcem není. V ruských březnových volbách bude i významné, kdo skončí druhý, třetí a kolik dostanou procent.

Ruský prezident je loajální ke svým spolupracovníkům a obvykle nespěchá s personálními změnami ve státní špičce, nicméně se očekává, že potvrzení ve funkci mu dá důvod, aby provedl hromadnější kádrové změny v širší věrchušce státu. Podle ústavy po inauguraci podá vláda demisi a prezident jmenuje nového premiéra, který sestaví vládu. Už tento bod politické hry přestává být úplně průzračným, premiér sestavuje vládu, ale prezident má zájem prosadit do některých postů své lidi, a jeho zájem se nemusí krýt se zájmem premiéra. Pokud si vybere slabého premiéra, může mu diktovat, ale to by si podřezal pod sebou větev. Mišutin si na část klíčových postů vybral sobě oddané nové lidi a na druhé straně respektoval prezidentovy ministry. V ruském tisku se píše, že nejsou garance toho, že Putin po volbách potvrdí Mišutina ve funkci, Mišutin je však extrémně dobrým premiérem a pokud nejde o tvrdý politický boj, jak to bylo v případě Kasjanova, prezident dává přednost kvalitě. Spekuluje se, že pokud budou poměry stabilní, může bezprostředně volbách nebo o pár měsíců později dojít k personálnímu zemětřesení.

Tradičně se po prezidentských volbách s novou vládou obmění i prezidentské jádro moci samotné, tj. prezidentská administrativa, která se neměnila od 2016. V ruském Forbesu pragmaticky analyzuje možné kádrové změny v ruské věrchušce novinář Gleb Čerkasov. Je pravděpodobné, že s kompletováním komandy v Bílém domě (sídlo vlády) začne proces kádrových změn ve všech patrech ruské mocenské struktury. Nebudou to jen nová jména, ale i nové nomenklaturní kategorie, které byly v posledních letech pečlivě pěstovány. Hlavy gubernií – technokraté jmenováni v 2017-2019 – čekají na federální kariérní postup, stejně tak jako tisíce absolventů kursů lídrů, které poslední roky organizoval zástupce hlavy prezidentské administrativy Kirilenko. Zřídit personální lift a nenechat na něm jezdit lidi, může být nebezpečné, mohli by začít pochybovat o smyslu samotné technologie. Určitě prezident vyzdvihne na přední pozice účastníky “zvláštní operace” a ty, kteří pracují na tzv. nových územích, jejich povýšení bude znamenat i potvrzení kursu. Nakonec jsou tu i lidé ze společenských organizací, kteří ze všech sil podporují prezidentův kurs a zároveň hledají zjevné i nezjevné nepřátele. Hlava ruského antiglobalistického hnutí Jonov už dostal post v prezidentské radě lidských práv, není sám. Mnoho poslanců by se nebránilo výměně poslaneckých křesel, kde cítí tlak veřejnosti, za křesla ve výkonných orgánech.

Čerkasov píše, že je otázkou roku 2024 jestli se zahájí kádrová revoluce nebo o něco později? Závisí to na tom, co hodlá prezident řešit první rok svého nového vládnutí. Klišé o vadných devadesátých letech se občas ještě používá, ale má stále menší váhu, uplynulo už moc času. Dá se předpokládat, že hlavní opomenutí z pohledu současného vedení, role státu ve všech sférách politiky, ekonomiky, veřejného života a vztahů se světem, bylo napraveno. Je možné, že na pořadu dne budou “stabilní nulové roky”, tj. první období prezidentova vládnutí, i na tomto slunci se dají najít skvrny. Např. nulové roky se akcentoval kurs maximální integrace do světové ekonomiky, což se Rusku nevyplatilo při prudkém obratu zahraniční politiky. Nebo nepsaná dohoda mezi mocí a společností, vy nelezete do politiky, ale v privátní sféře si děláte, co libo. Vedlo to k problémům, když moc potřebovala aktivnější účast obyvatel při realizaci svých plánů. Protestujících v letech 2011-2012 moc nebylo, ovšem ani moc velká podpora obyvatel při realizaci státní politiky, jak Kreml očekával. Veřejně reflektovat nulové roky je obtížné bez připomínání konání nebo nekonání samotného prezidenta, a pak ve všech patrech moci jsou lidé, pro něž nulové roky znamenaly spouštěč jejich kariéry. Tito lidé se domnívají, že všechno je dočasné a tolerovatelné, některé události se stanou a všechno se zlepší, bude možné se vrátit zpět, někdo na jachty, někdo na nákupy. To nejsou politická přesvědčení, ale běžné životní návyky.

Není pravdou, že bonvivánské návyky významné části vládnoucích vrstev se shodují s postojem celého politického vedení. Proto je třeba kalkulovat s rychlou kádrovou obnovou, s novými manažery, kteří se budou snažit zažehnout nadšení mas a nebudou mít pochyby o správnosti kursu – bude to znamenat loučení s vlastní minulostí, pro něco takového je třeba mít jasnou představu o budoucnosti. Je možné, že na to všechno rok 2024 nebude stačit.