Nikdo není tak chytrý, aby mohl druhému neustále radit, natož vládnout

Herbert Spencer byl anglický filozof 19. století, který se věnoval řadě dalších oborů počínaje biologií a konče antropologií. Stal se nejznámějším filozofem své doby a publikoval řadu knih. V roce 1853 napsal esej o přemíře regulací.

V předmluvě knihy, ve které byl Spencerův esej publikován, píše americký novinář Albert Nock, že Herbert Spencer znovu představuje myšlenku, že základní úlohou státu je ochrana svobod a soukromého majetku. Spencer ukazuje, že raný liberál soustavně obhajoval snižování role státu, kdekoli to bylo možné. Snažil se omezit na minimum počet případů, ve kterých může stát jednotlivce k něčemu nutit za využití své síly. Vychází z přesvědčení, že stát nikomu žádná práva neuděluje, že základní práva občanů jsou nedotknutelná.

Současná administrativa je ale plná samozvaných liberálů a jejich záměrem je neustálý růst státu, uzavírá novinář Albert Nock.

V samotném eseji Herbert Spencer píše:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Jestliže jsem se ve svých osobních záležitostech, kde mi byly známy všechny okolnosti, tak často přepočítal, oč častěji se budu přepočítávat v politických záležitostech, kde je okolností daleko více a jejich podmínky příliš složité a příliš nejasné, než abych je mohl pochopit.

Jak jsem se tolikrát zmýlil

A když si vzpomenu, kolik mých soukromých plánů ztroskotalo, jak jsem se zklamal v manželství, jak můj pečlivě vychovávaný syn dopadl hůř než většina dětí; jak mi věc, proti níž jsem zoufale bojoval jako proti neštěstí, přinesla nesmírné dobro; jak mi cíle, o něž jsem horlivě usiloval, přinesly jen málo štěstí, když jsem je získal; když si vzpomenu na tyto a spoustu podobných skutečností, jsem ohromen neschopností svého intelektu říkat společnosti, co by měla dělat.

Této praktické pokory je v našem politickém jednání velký nedostatek.

Vezměte do ruky denní tisk a pravděpodobně v něm najdete článek, který odhaluje korupci, nedbalost nebo špatné hospodaření některého státního úřadu. Vrhněte pohled na další sloupec a je pravděpodobné, že si přečtete návrhy na rozšíření státního dohledu.

Kdo toho udělal hodně a dobře?

Nové povinnosti nedávají osvědčenému pracovníkovi, ale tomu nedbalému a chybujícímu. Soukromý podnik toho udělal hodně a udělal to dobře. Soukromý podnik vyčistil, odvodnil a zúrodnil zemi a postavil města; vyhloubil doly, vytyčil silnice, prokopal kanály a postavil železnice; vynalezl a dovedl k dokonalosti pluhy, tkalcovské stavy, parní stroje, tiskařské lisy a nesčetné stroje. Takže nedůvěřujte soukromému podnikání.

Na druhou stranu stát plní svou funkci soudce tak, že mnohé ničí, jiné klame a ty, kteří nejvíce potřebují pomoc, odrazuje. Proto důvěřujte státu. Dobrého a věrného služebníka omezujte, toho málo prospěšného povyšujte a dávejte mu více úkolů.

Hledá se všeználek

Jedna věc je dát každému člověku neomezenou moc starat se sám o sebe; zcela jiná věc je usilovat o jeho dobro. Aby stát účinně plnil první úkol, musí pouze dohlížet, jak jeho občané jednají, zakazovat nespravedlnost, rozhodovat, když je k tomu vyzván, a vymáhat náhradu škody. Aby mohl účinně plnit druhý úkol, musí se stát všeználkem, musí znát potřeby každého člověka lépe, než je zná on sám, zkrátka musí mít nadlidskou sílu a inteligenci.

Kde je tedy důvod k neustále navrhovaným regulacím? Jestliže, jak jsme viděli ve velké skupině případů, vládní opatření nenapravují zlo, na které se zaměřují; jestliže v jiné velké skupině toto zlo zhoršují, místo aby je napravovaly; a jestliže ve třetí velké skupině, zatímco léčí některé zlo, způsobují jiné, a často větší, jaký je důvod chtít více regulací?

Zastánci regulací si mohou nárokovat zásluhy za charitu, ale ne za moudrost, ledaže by se moudrost projevovala tím, že nebere ohled na zkušenosti.

Napsal Herbert Spencer v polovině 19. století.