IVAN DAVID
Za jízdy autem se nemá telefonovat. Mám handsfree a hovory beru, dokonce i neznámá čísla. Co kdyby šlo o něco důležitého? Vzal jsem telefon, jakýsi mladík zahuhlal svoje jméno a dodal „Český rozhlas“. Začal tónem na hranici drzosti, abych mu prý vysvětlil, jak jsem to myslel se zrušením ústavy, z čeho prý vycházím, z jakého hlasování, a abych mu dal citaci.
Ukázalo se, že má na mysli video, které jsem natočil před Vánocemi. Odpověděl jsem, že mu to nebudu hledat a ať si to najde sám. Chudáci si arogantním tónem chtějí posílit sebedůvěru. O zrušení ústavy jsem ve videu vůbec nemluvil. Někteří lidé mají problém s pochopením trochu složitějšího textu.
Tušil jsem, že napíše nějaký článek s překroucenými citacemi a mimochodnými argumenty. Narazil jsem na něj náhodou. Je opravdu trapný. Samozřejmě chybí odkaz na kritizované video. Co kdyby si někdo ty bláboly s videem porovnal? Překroucené věty dány do jiných souvislostí. Nebo pan redaktor souvislosti nepochopil.
Vzpomněl jsem si na epigram Havlíčka Borovského:
„Proti církve protivníkům, bezbožným a katolíkům, vydal páter Rožeň podle zvyku na sto arších tvrdou polemiku, v tuhé vazbě, s kovanými rohy, všem kacířům může přetlouct nohy.“
Redaktůrek Jakub Jirásek (na internetu jsem ho nenašel mezi mnoha Jakuby Jirásky, vědci, sportovci, podnikateli, umělci…) si na pomoc vzal „politologa a experta“ Tomáše Weisse, který pomotané argumentaci pana Jiráska nasadil korunu. „Podle Weisse je základní nepřesnost či nepravda europoslancovo tvrzení, že by unijní státy jakkoliv ztrácely vlastní suverenitu tím, že jsou členy Evropské unie”, píše Jirásek, abychom se od něj po několika řádcích dozvěděli, že vlastně ztrácí a vlastně ji ani neměla. Takže ačkoli vznikají další a další přímo vykonavatelná nařízení EU, jimiž se státy MUSÍ řídit, a směrnice, které pod hrozbou sankcí MUSÍ členské státy přijímat a nemohou jinak, tak jsou stále suverénní… Asi politolog a “expert” nerozumí pojmu “suverénní”. Připusťme, že Wikipedie v tomto případě užívá reprezentativní definici: “Svrchovanost (též suverenita) je právo vykonávat neomezeně moc na území státu, které náleží každému nezávislému státu, a co zároveň nezakazuje mezinárodní právo. Mezinárodní právo je potřeba však vždy přenést do práva vnitrostátního, aby mělo na území státu platnost.” Smlouva o EU ani Smlouva o fungování EU o nadřazenosti unijního práva úmyslně nehovoří, jinak by v řadě zemí nebyla schválena. Proto čtyři němečtí a jeden belgický europoslanec navrhli zprávu, která by nadřazenost unijní legislativy jasně deklarovala.
Vtip je v tom, že se musíme podřizovat stále novým a novým a stále nebezpečnějším nařízením a směrnicím, které v době našeho vstupu do EU neexistovaly. Tím jsme se předem vzdali svých práv, což je z právního hlediska pozoruhodné. Prostor pro suverénní chování našeho státu se tedy stále zmenšuje, mizí. Pokud poslanci deklarují hlasováním, že je to tak správně, suverenitu země, z níž pocházejí, si nepřejí. Já mám právo s tím nesouhlasit a takovými poslanci pohrdat.
Wikipedie k současné situaci říká: “Suverenita již neumožňuje státům vykonávat efektivní nadvládu nad tím, co se děje na jejich teritoriích.” Takže “suverenita” již neumožňuje suverenitu. No, a mně se to nelíbí.
Argumentace “experta” je bizarní: “„My jsme se suverénně rozhodli, že chceme být součástí tohoto systému a že nemůžeme části zákonů přijímat sami. Na druhou stranu úplně stejně se omezily všechny ostatní členský státy. A tím pádem jsme my, dá se argumentovat, získali větší suverenitu, než jsme měli předtím. Nebo minimálně větší moc. Jsme totiž schopni ovlivnit to, co platí v Německu, ve Francii nebo Švédsku… žádnou suverenitu jsme z logiky věci ztratit nemohli, když kdykoliv můžeme (z EU) vystoupit a nikdo nám v tom nemůže zabránit…. Dříve jsme nebyli členy Evropské unie, ale byli jsme na Evropské unii stejně závislí. Byla by tedy otázka, jestli jsme vůbec nějakou suverenitu měli. A pak by se dalo říct, že jsme tu suverenitu asi měli ještě menší. Protože teď aspoň můžeme spolurozhodovat o tom, jak pravidla unie platí“, říká „expert“. A také říká: “..dalo by se tvrdit, že naše suverenita není úplně stoprocentní…” Ano, naše suverenita se ovšem velmi blíží nule, takže opravdu není stoprocentní, a současné vládě to vyhovuje. Stačí poslouchat a držet krok.
To je skvělá zpráva, že máme moc nad Německem a kdykoli můžeme vystoupit. Jen je to k pousmání jako každá demagogická teze vyplývající z ideologické předpojatosti. Ano spolurozhodovat můžeme, máme 3% poslanců EP, a polovina z nich (zejména ti vládní) hlasují pro všechno, co z Evropské komise přichází.
Odkaz na video sice v článku chybí, ale za to obsahuje obrázek z videa s červeným razítkem “vyvráceno”. Vyvrátili starou belu, jen mají jiný názor, který ani není jejich. Symbolicky mi přerazili nohy. Pan redaktor si zasloužil svou mzdu a “expert” osvědčil ideovou pevnost.
Nesmíme se plést do vlastních záležitostí, ale když říkám, že nejsme suverénní, jak naše ústava předpokládá už v prvním článku, tak je to prý dezinformace.
A to všechno na půdě Českého rozhlasu, který má být veřejnoprávní, ale jeho obsah je mírně řečeno nevyvážený a už tím dezinformuje, straní jedněm, ale peníze chce od všech.
(31 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Ta logika “experta” se mi líbí. Vzdali jsme se části své suverenity, ale za to jsme získali kus suverenity ostatních (“Jsme totiž schopni ovlivnit to, co platí v Německu, ve Francii nebo Švédsku”).
Takže naší kompenzací za ztrátu suverenity má být to, že suverenitu ztratilo i Německo, Francie, Švédsko… Všichni (tedy ne my, ale naše vlády) jsme předali suverenitu Evropské komisi. A to se vyplatí!