Epocha idiocie |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Evropskounijní vládnoucí kasta se připomíná gangstery ze slavného filmu Někdo to rád horké. Jsou všude. Evropská unie se propadá, upadá nebo už spadla, ale otravuje svým jedem jiné národy. V situaci, kdy toto monstrum přestává mít kromě propagandy, zbraní proti Rusům a platů pro vládnoucí kastu finance na cokoliv smysluplného, slibuje Brusel kavkazské Gruzii, že když cosi splní, stane se členem EU. Logika bruselských parazitů je čitelná – konvertujte k naší pseudodemokracii, členství slíbíme, ale dostanete vyšší odměnu než členství, váš mozek, společenské struktury a školství navždy zdrogujeme do totální závislosti na EU, uděláme z vás vzornou banánovou republiku a bezpečně vás ochrání základny NATO na vašem území.

Unijní scénář, který se moc nevzdaluje od uvedených bodů prezentoval tento týden na tiskové konferenci v Tbilisi velvyslanec EU Pavel Gerčinský. Gruzínský premiér Kobachidze se příští týden účastní údajně velmi důležité schůzky v Bruselu, kde se mu vysvětlí devět bodů gruzínské cesty do Evropské unie. Pokud gruzínský premiér neví, že jde o podvod, vyznačuje se velkou naivitou. Podle Gerčinského to bude vyžadovat velmi důležité reformy ve státě.

Tisková konference si nezadala se scénou ze zmiňovaného filmu, Gruzie svěří stát do rukou neperspektivní zbankrotovalé kasty v domnění, že si polepší. Delegace EU v Tbilisi prý pomáhá (radou), jak se dá, musí se snažit i Gruzíe, v této fázi hlavně vláda inkluzívností (?). Velvyslanec termín blíž neobjasňoval, vláda nejspíš ví, co EU komisaři požadují. Do systému moci se dál musí zapojit (Sorosova) občanská společnost a opozice, která je na výplatní pásce Bruselu, a tím podle velvyslance vznikne národní jednota na cestě do EU. Jen aby se tam došlo. Vládnoucí stranu Gruzínský sen vede schopný miliardář, ten naštěstí pro Gruzii dobře vidí do útrob bruselské diktatury.

V Junge Freiheit recenzují knihu Ramona Schacka „Věk idiocie“, aneb jak Evropa prohrála svoji budoucnost. Když někomu stačí k pochopení světa vlastní brýle, a čemu nerozumí, to smaže, pak bude muset počítat s tím, že o světě nebude nic vědět. Mezi ním a světem se ustaví proces odcizování se špatnými konci. Uznávaný publicista Ramon Schack psal pro velké noviny jako Neue Zuercher Zeitung, Die Welt atd. Jeho kniha je syntézou desetiletého putování světem, Schack je považován za znalce jiných kultur, jako novinář působil v Astaně, Aucklandu, Quitu, Clevelandu, Negombu atd. Schack je hořce zklamán společenským klimatem v Evropě a v USA, tyto společnosti se vyznačují velkou divergencí sociálních skupin uvnitř i vně těchto států. Podle Schacka tzv. evropské elity nemají vůbec žádný zájem o jiné společenské skupiny, a vykazují nulovou citlivost k jiným, podobný nezájem projevují tyto elity i směrem ke všem cizím kulturám. Evropskounijní kasta ví všechno o světě ještě předem než k němu přistoupí, americká a evropská mainstreamová média mají ideovou šablonu příběhu předem a fakta s příběh jsou sekundární.

Evropa a USA si dál nárokují světovou vedoucí roli, ale nárok už dávno ztratily, tyto země jsou schopny velmi rychle opustit propagované evropské hodnoty, pokud jde o ekonomický zájem. Podle Schacka Evropa prohrála svoji budoucnost, Evropa chová ke zbytku světa stejný nezájem jako její elity nahlíží na vlastní lid, který považují za nezralý. Nezájem Evropy o ostatní svět se pomalu manifestuje nezájmem ostatního světa o Evropu. Rozšiřování skupiny zemí Brics odpovídá tomuto vývoji.