Kdo byl Ludwig von Mises? |

Sdílet článek:

Ludwig von Mises (1881–1973) byl ekonomem a společenským filosofem 20. století. Během svého dlouhého a vysoce produktivního života vyvinul integrovanou, deduktivní vědu ekonomie založenou na základním axiomu, že jednotliví lidé jednají účelově, aby dosáhli požadovaných cílů. Ačkoliv jeho ekonomická analýza samotná byla hodnotově neutrální, Mises usoudil, že jedinou životaschopnou ekonomickou politikou pro lidskou rasu byla politika neomezovaného laissez-faire, svobodného trhu a neomezovaného provozování práva na soukromé vlastnictví s vládou striktně omezenou na obranu osob a majetku v rámci její teritoriální oblasti.

Mises byl schopen demonstrovat, že za (A) rozšíření svobodného trhu, dělby práce a soukromých kapitálových investic je jedinou možnou cestou k prosperitě a rozkvětu lidské rasy, za (B), že socialismus bude kvůli absenci soukromého vlastnictví půdy a kapitálových statků pro moderní ekonomiku katastrofou, brání jakémukoliv druhu racionálního oceňování a za (C), že vládní intervence vedle toho, že narušují a poškozují trh, se ukazují být kontraproduktivními a na sebe se nabalujícími a vedou nevyhnutelně k socialismu, pokud tedy není celé předivo intervencí zrušeno.

Tím, že zastával tyto názory a nezdolně se držel pravdy tváří v tvář sto let rostoucí oddanosti etatismu a kolektivismu, se Mises stal známým pro svoji „nesmlouvavost“ při svém trvání na neinflačním zlatém standardu a na laissez-faire. Efektivně mu bylo zamezeno v získání placeného místa na universitě v Rakousku a později ve Spojených státech, Mises i tak sledoval svůj kurs statečně. Jako hlavní ekonomický poradce rakouské vlády ve 20. letech 20. věku byl Mises schopen bez pomoci zpomalit rakouskou inflaci a rozvinout svůj vlastní soukromý seminář, který přitahoval vynikající mladé ekonomy, společenské vědce a filosofy z celé Evropy. Jako zakladatel neorakouské školy ekonomie, jeho teorie hospodářského cyklu, která připisuje inflaci a deprese inflačnímu bankovnímu úvěru povzbuzovanému centrálními bankami, byla přijata většinou mladých ekonomů v Anglii v raných 30. letech 20. století jako nejlepší vysvětlení Velké deprese z roku 1929.

Poté co uprchl před nacionálními socialisty do Spojených států, Mises zde vytvořil některé ze svých důležitých děl. Vyučoval přes dvě dekády a inspiroval tak vynořující se Rakouskou ekonomickou školu v USA. Rok po Misesově smrti v roce 1973 byl jeho nejslavnější žák Friedrich A. von Hayek oceněn Nobelovou cenou za ekonomii pro svou práci rozpracovávající Mieseovu teorii hospodářského cyklu během 20. a 30. let 20. věku.

Ve své první velké knize „The Theory of Money and Credit“ (1912) vykonal to, co se považovalo za nemožný úkol: integrovat teorii peněz do obecné teorie mezního užitku a ceny (co by dnes bylo nazváno zapojením „makroekonomie“ do „mikroekonomie“). Mises a jeho žák Hayek vyvinuli teorii hospodářského cyklu během 20. let 20. věku, na jejíchž základech byl Mises schopen varovat nevšímavý svět, že široce vytrubovaná „Nová éra“ trvalé prosperity 20. let byla klamem, a že nevyhnutelně vyústí do bankovní paniky a deprese.

Politické recepty pro hospodářský cyklus Misese a Hayeka byly diametrálně odlišné od Keynesových. Během periody boomu Mises radil ukončit ihned všechnu bankovní úvěrovou a peněžní expanzi; a během recese radil striktní laissez-faire dovolující přizpůsobení sil recese tak, aby se bylo možné dostat se z recese tak rychle jak je jen možno.

Návdavkem vedle svého postoje proti všem politickým trendům 20. století, Mises bojoval s podobnou horlivostí a výřečností proti katastrofálním dominantním filosofickým a metodologickým trendům v ekonomii a jiných disciplínách. To zahrnovalo positivismus, relativismus, historismus, polylogismus (idea, že každá rasa a pohlaví má svoji vlastní „logiku“, a tak nemůže komunikovat s jinými skupinami) a všem formám iracionalismu a popírání objektivní pravdy. Mises také vyvinul to, co považoval za řádnou metodologii ekonomické teorie — logickou dedukci ze zřejmých axiomů, kterou označil za „praxeologii“ a vedl břitkou kritiku proti narůstajícím tendencím v ekonomii a v jiných disciplínách snažícím se nahradit praxeologii a historické porozumění nerealistickými matematickými modely a statistickou manipulací.

Misesovým nejmonumentálnějším výkonem byla kniha Human Action (Lidské jednání, 1949), první komplexní ekonomické pojednání od doby 1. světové války. Zde Mises pozvedl výzvu své vlastní metodologie a výzkumného programu a vypracoval integrovanou a masivní strukturu ekonomické teorie na svých vlastních deduktivních „praxeologických“ principech. Konečně v roce 1957 Mises publikoval svoje poslední velké dílo „Theory and History“, které vyložilo, vedle vyvrácení Marxismu a historicismu, základní rozdíly a funkce mezi teorií a historií v ekonomice stejně jako v jiných disciplínách lidského jednání.

Misesův vliv byl pozoruhodný, zvážíme-li nepopulárnost jeho epistemologického a politického názoru. Jeho studenti z 20. let 20. století i ti, kteří se později stali Keynesiánci, byli trvale poznamenání viditelným Misesovým vlivem.

Od doby Misesovy smrti v New York City dne 10. října 1973 ve věku 92 let se Misesova doktrína a vliv zažily svoji renesanci. Pro převzetí vedoucí role v tomto obrození Misese a studování a rozšiřování Misesovy doktríny byl v roce 1982 Llewellynem Rockwellem Jr. založen Ludwig von Mises Institute, který má hlavní sídlo v městě Auburn ve státě Alabama v USA. Misesův institut publikuje vědecké časopisy a knihy, nabízí kursy základní, středně pokročilé a pokročilé Rakouské ekonomie, které přitahují rostoucí počty studentů a profesorů. Nepochybně kolaps socialismu a rostoucí atraktivita svobodného trhu velmi přispěly ke vzestupu jeho popularity.