Jak R. Reagan bojoval za svobodný trh

Bez ohledu na to, kolikrát v historii spontánní aktivita lidí problém vyřešila, a bez ohledu na to, kolikrát státní kontrola nedosáhla vůbec ničeho, přetrvává přesvědčení, že bez státu to nejde.

Jedním z mnoha důkazů, že to jde, je postup vlády R. Reagana během ropné krize v 70-ých letech. Tedy spíše nicnedělání, které následovalo po masivních intervencích státu za předchozí aministrativy.

Spojené státy za vlády předchozího prezidenta Jimmy Cartera v reakci na krácení dodávek ropy arabskými zeměmi zavedly cenovou regulaci. Následovaly fronty, nedostatek benzínu a chaos u benzínových pump.

Ronald Reagan během své kampaně na prezidenta sliboval, že umožní svobodnému trhu, aby se s problémem vypořádal. Okamžitě se zvedla vlna pochybností. Tisk, demokratičtí senátoři a zástupy obhájců státu přinášeli tisíce argumentů, proč se tak nemůže stát.

Média: Soukromé podniky to nedokážou

Časopis New York Times okomentoval nápady Ronalda Reagana takto: „Ronald Reagan se během kampaně příliš nezabýval otázkami energetiky a tvrdil, že nedostatky mohou být vyřešeny tím, že dáme soukromým podnikům volnou ruku. Ale ani jeho největší podporovatelé z energetického sektoru nesdílejí jeho optimismus. Téměř všechny předpovědi očekávají pokles domácí produkce ropy a nedostatek tekutých paliv během příští dekády.”

Demokratičtí senátoři tvrdili, že cena dramaticky poroste a že „je zřejmé, že se cena po zrušení kontrol dostane až ke dvěma dolarům za galon”.

Odstupující prezident Jimmy Carter sdílel stejný názor: „Zásoby zdrojů energie se tenčí. Ceny v budoucnosti porostou bez ohledu na to, kdo je prezidentem, která strana vládne, a bez ohledu na to, co uděláme.”

Nezpochybnitelná pravda na scéně

Prezident Carter dále obvinil zástupy lidí, že nevidí to, co vidí on. „Američtí občané naprosto odmítají přijmout jednoduchý fakt. Budeme mít méně ropy a budeme za ni muset zaplatit více.” New York Times označily tvrzení Jimmy Cartera za „nezpochybnitelnou pravdu.”

Prezident Reagan jako zastánce víry, že svobodní lidé dokáží velké věci, provedl, co slíbil. Bez ohledu na katastrofická tvrzení médií a jeho oponentů vydal ihned po svém zvolení exekutivní příkaz, kterým zrušil jakékoli státní kontroly cen benzínu.

Během čtyř měsíců klesla průměrná cena benzínu pro spotřebitele o 40% na 86 centů za galon, méně než polovinu ceny, kterou strašili odpůrci zrušení cenové regulace. Cena surové ropy se za prvních pět let vlády R. Reagana snížila o více než polovinu. V přímém rozporu s předpověďmi ministra energetiky ve vládě Jimmy Cartera byly potvrzené zásoby ropy na konci 80-ých let o 41% vyšší než na jejich počátku.

Boj o moc nebo nepochopení?

Americký ekonom T. Sowell se ve své knize ptá, jaké byly důvody pro hysterii kolem zrušení regulace cen benzínu. Bylo to pouze opravdové nepochopení, jak funguje reálná ekonomika? Nebo to byla cynická snaha vystrašit všechny natolik, že budou souhlasit s přesouváním moci směrem k vládním úředníkům?

Nicméně v podobných situacích zůstává pravidlem, že politici horující pro větší vládní dohled si automaticky osobují právo rozhodovat, co je spravedlivé pro ostatní. Jeden ze senátorů při diskuzi prohlásil, že „je nutné bez otálení zavést přídělový systém na benzín a zajistit spravedlivou oběť od všech Američanů”.

V žádném případě to nemůže rozhodovat trh, který opakově prokázal, že je přes svoje různé nedostatky nakonec ten nejmorálnější způsob, jak rozdělovat mezi široké vrstvy obyvatelstva to, co společně vytvoří.

Svobodný trh znamená výrazně méně moci pro sociální inženýry ve státních službách. Najednou nemají žádnou moc rozhodovat, co komu přidělit. Je tedy legitimní se ptát, nakolik jsou snahy přesunout rozhodovací pravomoci do rukou státu výsledkem opravdového zájmu o zlepšení situace, nebo jen všedním bojem o moc.