Putinovy ​​„mírové návrhy“: Jaký je jejich význam a co bude následovat?

HSP

Putinovo vystoupení s „mírovými návrhy“ (zejména s podmínkou předání Chersonu a Záporoží Rusku) Ukrajina očekávaně odmítla a Západ ho kritizoval jako naprosto nepřijatelné

Otázkou však zůstává, proč se tak stalo a zda to bude mít nějaké praktické důsledky. V posledních dnech se objevilo několik vysvětlení.

1. Byl to taktický tah v předvečer summitu ve Švýcarsku s cílem přerušit jeho program a ukázat Putinovu připravenost jednat, byť s přehnanými výchozími podmínkami. Tedy na principu „oni chtějí hranice z roku 1991, my chceme hranice regionů, dohodneme se na zastavení války podél frontové linie“. Navíc požadavek na regionální hranice může být pokusem Ruské federace přenést rusko-ukrajinský konflikt do formátu „obyčejného územního sporu“ („oni považují Mariupol a Krym za své a my považujeme Záporoží a Cherson za naše“).

2. Jedná se o přípravu na vážnou eskalaci. Buď v podobě rozsáhlé ofenzívy na frontě na Ukrajině. Nebo nějakého ultimáta Západu na překročení dalších „červených čar“ (například po očekávaném přesunu letadel F-16, zvláště pokud budou startovat na bojové mise z letišť v zemích NATO). Jinými slovy, tyto „mírové návrhy“ se předkládají nikoli k přijetí, ale k odmítnutí. Paralely se rýsují s požadavky Ruska v předvečer invaze – na NATO a USA, aby nepřijímaly Ukrajinu do Aliance (prosinec 2021), na Ukrajinu – aby předala “LDLR” celé území Doněcké a Luganské oblasti (únor 2022). „Existuje pokušení představit si, že Moskva jednoduše předkládá nafouknutou vyjednávací pozici, aby zahájila mírový proces podle vlastních podmínek. Tyto podmínky však stejně jako naposledy (v letech 2021 – 2022 – pozn. red.) nepatří do pole jednání. Proto je mnohem pravděpodobnější, že to, co Putin předkládá jako svůj mírový návrh, bude předcházet nové eskalaci a rozšíření války,“ píše expert centra Carnegie Alexander Baunov.

3. Kreml nyní neplánuje žádné prudké kroky, ale předložením svých podmínek demonstruje Kyjevu a Západu svou připravenost bojovat „tak dlouho, jak to bude nutné“, dokud se Ukrajina zcela nevyčerpá. To znamená, že se bude nadále pomalu přesouvat od vesnice k vesnici, paralelně zasahovat infrastrukturu a čekat, až se vyčerpají mobilizační zdroje a vůle Ukrajiny k odporu. Proto je třeba „přijmout podmínky nyní, jinak to bude později ještě horší“.

Nastavení tak vysoké laťky však představuje riziko i pro Putina.

Invaze z února 2022, které předcházely v podstatě podobné „mírové návrhy“, nedopadla podle plánu Kremlu a už v březnu – dubnu byl Putin připraven podepsat Istanbulské dohody o rychlém ukončení války a stažení ruské armády z většiny dobytých území.

A pokud se nyní očekávání průlomu na frontě (pokud Kreml nějaké má) nenaplní a Putin bude muset vyjednat nějaké jiné podmínky příměří, tak to poté, co nastínil konkrétní požadavky na Záporoží, Cherson a další body (čímž se ruskému prezidentovi prudce zúžil manévrovací prostor ), rozhodně nebude vypadat jako jeho vítězství. Zejména vezmeme-li v úvahu, že Putinovy ​​návrhy provází v Rusku informační kampaň, která vytváří přehnané očekávání nadcházejících vítězství, až po „pochod na Oděsu“. A pokud se ukáže, že realita bude jiná, může to mít podobný efekt, jaký měla na ukrajinskou společnost nafouknutá očekávání z brzkého „vstupu AFU na Krym“. Nebo ten, který se pro radikálně nenaplněná očekávání na Ukrajině projevil do konce roku 2022 v samotném Rusku.

Putinovy ​​návrhy jsou také v rozporu s mírovým plánem Číny a podobnými iniciativami jiných velkých zemí „globálního jihu“, které předpokládají ukončení války na frontové linii. To poskytuje Ukrajině příležitost začít pro Rusko nebezpečnou protihru iniciováním příměří podél frontové linie, čímž by se pokusila přitáhnout “globální jih” na svou stranu (ačkoli Kyjev zatím neprojevil žádnou ochotu).

Kromě toho Putinovo stanovení podmínek, které jsou pro Kyjev zjevně nepřijatelné, podněcuje Západ, aby nedoufal v žádné kompromisy a dohody s ním, ale aby zintenzivnil dodávky zbraní a další pomoc Ukrajině.

Pokud by Putin sám nabídl jako podmínku jednání zastavení války podél frontové linie a nepožadoval by přesun území, které Rusko nekontroluje, mohli by to okamžitě podpořit země „globálního jihu“ a mnozí na Západě.

On se však rozhodl „vzít si maximum“. Buď si je plně jist, že má dostatek sil k dosažení svých cílů vojensky. Nebo věří, že i kdyby se mu to nepodařilo, Rusko pak podpoří jakékoli jeho rozhodnutí o ukončení války, i když se nebude shodovat s podmínkami, které veřejně prohlásil.

(5 votes, average: 2,60 out of 5)

Loading...