Rektor Dvořák a stalinismus ve školství

Stalinské zrušení fakulty

Nápad rektora zrušit fakultu, protože se mu nelíbí její personální obsazení z politických důvodů, není původní. Vzpomněl jsem si, jak stalinské vedení státu a Masarykovy univerzity v roce 1950 zrušilo právnickou fakultu v Brně, protože se vládě a straně nezamlouvaly hodnotové, myšlenkové a politické názory jejich učitelů. Tehdy se to navenek takto neprezentovalo, ale vše se zabalilo do marxisticko-leninských keců o odumírání práva v nové komunistické společnosti a tedy snižující se potřebě právníků.

Podstata zrušení fakulty však byla politická nechuť k jejím učitelům. Stejně hodnotím i důvody k případnému zrušení Národohospodářské fakulty. Je to příklad pokusu o normalizaci politicky nepohodlné vysokoškolské instituce, obdobně jako postupovali stalinisté v roce 1950 vůči brněnské právnické fakultě, což bylo použito i za normalizace k jiným institucím v rámci prosazování nuceného souhlasu se sovětskou okupací.

Nástup trudných časů

Za vlády Petra Fialy se vracíme do trudných časů politické nesnášenlivosti a zneužívání moci. Rektor Dvořák totiž vystupuje proti Ševčíkovi mimo jiné kvůli jeho účasti na protivládní demonstraci 11. března 2023, na které se Ševčík zastal policií zbitého člověka. To, že se akademik zastane oběti mocenského násilí, hodnotím jako správné. To, že je za to odvolán z funkce děkana a dokonce má protiševčíkovské tažení být po vzoru stalinistů dokončeno až zrušením fakulty, hodnotím jako morální bahno.

Akademici nemají povinnost být věrni vládě, přísahá se na ústavu, na zákony, na akademické svobody, nepřísahá se věrnost vládní politice. Nepřísahá se nemožnost nazývat hloupost hloupostí, mrhání peněz mrháním a jejich krádež krádeží. Situaci vnímám tak, rektor odvolal děkana Ševčíka a nyní se mu nelíbí jeho návrat do vedení fakulty proto, že Ševčík vyjadřuje postoje proti vládě, která stát přivedla do nejhorší inflace a obrovsky jej zadlužuje.

Máme svobodu projevu i proti vládě, ale nemáme po takovém projevu právo zůstat ve svých funkcích. A už jsme zpátky v normalizaci a ve starých vtipech, že v USA stejně jako v totalitním Československu vždy byla svoboda projevu, rozdíl byl ve svobodě po projevu.

Nejde o jediný pokus vytvořit z univerzit Fialově vládě poslušné a myšlenkově sterilní prostředí jednoho dovoleného vládního narativu. Takto též hodnotím rozhodnutí vedení Právnické fakulty Masarykovy univerzity děkana Martina Škopa v březnu 2024 znemožnit distribuci Newsletteru Institutu Václava Klause na fakultě. To, co řadu let nevadilo, najednou zmizelo. Stojan s Newslettery IVK byl na pokyn vedení fakulty z Právnické fakulty odstraněn. Uvědomil jsem si, jak moc se změnila atmosféra svobody 90. let 20. století, kdy by studenty, ani učitele na vysoké škole nenapadlo omezovat svobodu slova a šíření různých myšlenek v akademickém prostředí.

Nástup trudných časů vidím ve vnitřní i zahraniční politice. Naši současnou situaci přirovnávám k době 1945-48, kdy ještě nezvítězila totalita, ale již se k tomu schylovalo. Již byly činěny kroky k mocenskému ovládnutí společnosti. Zahraniční situace mi připomíná dobu před první světovou válkou, kdy skupina válkychtivců vytváří obraz nepřítele a chystá se na válku s Ruskem, aniž by ji lidé chtěli. Svou pasivitou však lidé umožnili několika dobrodruhům v generálních štábech a politickým jestřábům vehnat svět do velké války s miliony mrtvých.

Vážím si veřejné angažovanosti Miroslava Ševčíka i statečnosti děkanky Národohospodářské fakulty Adéla Zubíkové. Nebojí se postavit mocenským snahám o totalizaci společnosti. Špatnou vládu je třeba nazývat pravým jménem. Vládu, která spolupůsobila obrovskou inflaci a zadlužuje stát, je vláda zlodějů, protože inflace okrádá poctivé střadatele. Vedení vysokých škol likvidující názorovou pluralitu a jež odvolává jiné akademické funkcionáře kvůli tomu, že jsou protivládní, je správné porovnávat s obdobným jednáním v době stalinismu i jiných totalit. Žijeme sice v době, kdy se lidské svobody omezují a moc vlády roste, ale totalita ještě nezvítězila.