České občany nelze uvařit jako žábu

Jakýkoli pokus o vedení politiky vůči občanům stylem vaření žáby bude i v Česku odsouzen volbami k nezdaru. Než se vláda a Parlament ČR vydají na letní prázdniny, zavdaly občanům a podnikatelům hojný materiál na přemýšlení. A to v podobě rozhodnutí v jaderném tendru, dále v ostrém odporu politiků ODS proti tvrdé aplikaci Green Dealu na Česko.

Dva nové jaderné bloky v Dukovanech a opce na další dva v Temelíně, je překvapivě příznivé rozhodnutí ze 17. července z úst vlády, kterou jinak tři uplynulé roky válcuje lobby zelených, převážně solárních oligarchů a instalačních firem. Zbývá vyřešit „maličkost“: způsob financování a také nezdevastovat akciovou hodnotu jediné významné akciotvorné společnosti pražského burzovního parketu, společnosti ČEZ. Pro ni je totiž stavba doufejme i čtyř nových jaderných bloků až příliš velké sousto s ohledem na hodnotu společnosti kolem půl bilionu korun. Dojde na zřízení státní jaderné akciovky Dukovany 2 a Temelín 2? To se dozvíme asi relativně brzy.

Na tiskové konferenci vlády 17. července vedle oznámení vítěze a obsahu jaderného tendru došlo ale k velkému překvapení. Vláda ČR se ústy ministra financí Zbyňka Stanjury vymezila proti již v EU smluvně dojednanému zavedení nového systému emisních povolenek ETS2 uvalených v konečném efektu mj. na vytápění obydlí emisními palivy a na benzín a naftu, což hrozí mimořádně zdražit život všem občanům. Domácí i zahraniční zdroje a média popisují možné emisní zdražení benzínu a nafty od 10 % do 30 %. To je zatraceně hodně už proto, že současně zase pustíme z klece zuřivého tygra inflace, trhajícího na kusy mzdy a platy, důchody a dávky, stejně jako úspory. Přestože v posledních třech letech vláda Petra Fialy schvalovala všechna legislativní opatření politiky Green Dealu obsažená v legislativním balíčku Fit for 55, snad jen s úspěšnou výjimkou pro změkčení emisní normy pro auta Euro 7 a zařazení jádra do taxonomie podporovaných zdrojů, nyní chce tyto nové emisní povolenky podle rozhodných slov ministra Stanjury úplně zrušit nebo jejich platnost odložit.

To ovšem bude tvrdý oříšek, aby česká vláda šla proti směrnicím již odsouhlaseným Evropskou komisí, parlamentem i Evropskou radou na úrovni premiérů. ETS2 má být zavedena od roku 2027, v případě „přílišných sociálních dopadů“ jen o rok později. Jak se ukazuje, obrovská kritika těchto opatření v médiích, jež vešla ve známost např. pod titulky s označením zdražení života Čechů po zavedení Green Dealu po Česku a které autor tohoto článku přiblížil před měsícem ve svém komentáři, tak přinesla své plody. Na podzim 2025 budou totiž v Česku parlamentní volby, letos na podzim jim předchází krajské a senátní. V této prověrce oblíbenosti nikdy nevyhrají politici, kteří by chtěli programově své občany nasměrovat k chudobě.

Představa, že si Evropská komise v podobě nových emisních povolenek jejich zrušením či nějakým významným odložením nechá vzít svůj klíčový nástroj přerozdělovací finanční moci, je naivní, nebo se rovnou rovná pokusu o rozbití Evropské unie jako takové. Sehnat kvalifikovanou většinu členských států pro zrušení ETS2, to možná bude pro ODS úkol spíše sisyfoský, ale držme jí palce. Zvláště proto, že s již zavíranými uhelnými zdroji a deindustrializací Evropy Evropská komise již v hrnci vaří svou první tučnou slepici snášející zlatá vejce v podobě stamiliardových eurových výnosů z prvních emisních povolenek EU ETS. Zatímco politici ODS v čele s premiérem Petrem Fialou a vicepremiérem a ministrem financí Zbyňkem Stanjurou nyní jistě i se zpětnou vazbou z mizerných výsledků voleb do Evropského parlamentu (v koalici Spolu se do Bruselu dostali tři politici ODS, kdežto v minulosti samotnou ODS v EU reprezentovalo devět europoslanců) chtějí Green Deal po česku zbrzdit, v politicích dalších stran vládní koalice mají buď vědomé, či nekompetentní stoupence zelené ideologie.

Jestliže od českých Pirátů je (navzdory jejich drtivému výprasku v eurovolbách) pokračující a možná ještě předvolebně tvrdší podpora levicového kursu očekávatelná, šéf klíčového resortu, ministr průmysl a obchodu Jozef Síkela (STAN) neustále dokládá svou nekompetentnost, kterou maskuje tvrdými útoky proti svému předchůdci z ANO Karlu Havlíčkovi a střídá je s obviňováním médií a analytiků ze lží. Derkarbonizaci Česka je J. Síkela připraven postavit na skoncování s uhlím a na zcela zmanipulovaném a zdeformovaném modelu SEEPIA, který omezuje produkci elektřiny na celoroční statistiku a zapomíná, že v zimních měsících jsou soláry a větrníky v Česku takřka nefunkční. To má zachraňovat vysoce rizikový dovoz až třetiny objemu potřebné elektřiny, jejíž deficit a tím i drahota bude ve střední Evropě obecným jevem.

Z Česka, jež by takto čekal osud deindustrializace vinou drahé a deficitní energie, by ještě letos chtěl pan Síkela prchnout do lukrativního křesla komisaře Evropské komise. Do duše se leckomu vkrádá podezření, že s ohledem na fakt, že premiér nemůže kromě členů ODS či samorezignujících ministrů nikoho z vlády odvolat, má být mezi kolegy pro nadutost neoblíbený ministr Síkela (STAN) asi „vykopnut nahoru“. To byl za komunistů oblíbený kádrový vývoj u lidí, kteří byli sice kovanými soudruhy, ale ve vyšší funkci páchali méně škod…

Spoluvládní lidovci dali vale někdejšímu konzervativnímu étosu svých dominantně venkovských a jihomoravských voličů (půda, rodina, vlast, víra) a snaží se voliče neúspěšně korumpovat rozdáváním zelených dotací a přebujelým systémem sociálních dávek či úplatků v kombinaci s krácením penzí a prodlužováním odchodu do důchodu. Lidovecký ministr životní prostředí Petr Hladík se v šíleném pokusu o vytvoření perpetua mobile s přerozdělování drahých emisních povolenek snaží zreformovat zeleně Česko pod heslem „Přestav dům po babičce“. Nevíme, jak pevná je jeho křesťanská víra, to ať posoudí jeho sestry a bratři ve straně, ale v zelené víře je neochvějným stoupencem světlých zítřků, přičemž logicky o to více, o co je méně pro svou funkci kompetentní.

Volební preference KDU/ČSL jsou s 2 % limitně blízké mimoparlamentní budoucnosti, což z nich činí stranu zoufale přitisklou na záda, nebo chcete-li na prsa ODS. Ne jinak si vede kdysi středopravicová TOP09, jejíž dvě nejviditelnější tváře, předsedkyně Markéta Pekarová Adamová a europoslanec Luděk Niedermayer, se staly zosobněním kritiky progresivismu, genderismu, LGBT tematiky, levičáctví, zelené ideologie a v neposlední řadě i arogance, která se snáší ze široka na TOP09. To je tak další závažím na bedrech ODS v koalici Spolu. Příslovečný svetr jako doporučení z dob energetické krize od předsedkyně strany a Sněmovny se na problémy této pidistrany už uplést nedá.

Místopředseda Sněmovny za ODS Jan Skopeček zhodnotil nedávný volební masakr britských konzervatistů slovy: „Za historický debakl si britští konzervativci mohou sami. Roky se zbavovali konzervativního programu a naskakovali na tzv. moderní, levicovou, progresivní a zelenou agendu. Přestali dělat pravicovou politiku, přestali hájit zájmy svého tradičního voliče. Pravicové voliče tím ztratili, moderní levičáky nezískali, protože ty obhospodařuje dlouhodobě někdo jiný.“ Jak autor tohoto komentáře osobně zná tohoto ekonomického experta ODS, Jan Skopeček takto současně poslal jasný vzkaz svým spolustraníkům: vraťme se ke kořenům naší pravicové konzervativní politiky. Ovšem vedení ODS zatím ekonoma Skopečka do nejvyššího patra strany nepustilo. Proto i on sám poněkud prchá z bojiště, když na podzim kandiduje na hejtmana Středočeského kraje, jehož funkční období o tři roky přesahuje možnou porážku ODS na podzim 2025.

Je tedy na čase, aby ODS odhodila neúnosně těžký batoh koalice Spolu, který už není zárukou parlamentní většiny po dalších volbách. Vždyť po ideově zmateném kursu současné vlády, jež někdy připomíná zelený pytel blech, dnes podle průzkumů zhruba jeden milion českých pravicových voličů (tj. asi šestina voličů chodících k volbám) někdy až zoufale tápe, jakou má vůbec alternativu na podzim 2025 ve volbách do Poslanecké sněmovny. Ostatně i krajské a senátní volby letos na podzim pošlou jednotlivým stranám vládním koalice a zejména ODS nepochybně jasný vzkaz.

Čeští voliči jsou ve svém celku racionální a ostražití. Naučila je to historie, stejně jako poněkud pasivnímu způsobu vyčkávání. Ale tomu, kdo by je chtěl v zelené ideologii spolu s bruselskou arogantní byrokracií nasměrovat na cestu zchudnutí stylem „vaření žáby“, i za pomoci médií vystaví nemilosrdně v dalších volbách stopku.