V reálném světě a ekonomice neexistují jednoduchá řešení. Řešení problémů se podobá dětskému zatloukátku, na kterém se děti učí koordinaci pohybů. Když nahoře kolík zatlučou, dole vykoukne. V životě je to stejné. Když stát něco seshora zatluče, měl by se podívat dolů, ale málokdy to udělá.
Řešení většiny problémů v režii sociálních inženýrů spočívá v tom, že kolík seshora zatlučou. Nezajímá je, kde vykoukne a jestli to náhodou není horší.
V roce 1989 bylo při letecké havárii v USA zabito malé dítě, které sedělo matce na klíně. Při nárazu letadla jej setrvačnost vytrhla z náruče matky a dítě proletělo celou kabinou s fatálními následky. Tato nepochybně tragická událost volala po tom, aby stát přišel s nějakým ‚řešením‘.
Máme ‚řešení‘
Řešením měl být zákon, který přikazoval, aby všechny děti měly vlastní sedadlo a byly připoutány stejně jako dospělí. Kolík byl zatlučen. Z horní strany se problém zdál vyřešený. Žádné dítě se již při nárazu nemohlo vytrhnout z náruče matky. V tomto případě se stát zachoval odpovědně a podíval se také na dolní stranu. Ministerstvo dopravy nechalo vypracovat studii, která měla posoudit přínosy a náklady přijatého řešení.
Studie byla prezentována v americkém Kongresu v roce 1995. Jeden ze závěrů studie byl, že by klesl počet rodin, které se přepravují letecky. Protože rodiny s dětmi jsou většinou citlivé na změny cen směrem nahoru, volily by jiné formy dopravy. Z důvodů extra nákladů za sedadlo pro děti by řada rodin zvolila cestu autem, podle odhadů studie zhruba 20%.
Problémem je, že nehodovost a procento smrtelných zranění je výrazně vyšší u přepravy automobilem než u letecké přepravy.
Rodiny to zaplatí
Studie odhadovala, že zamýšlené opatření by ušetřilo během deseti let pět dětských životů během letecké přepravy, ale na druhou stranu by přineslo více ztracených životů během riskantnější pozemní přepravy. Rodiny s dětmi by zavedená regulace za stejné období zatížila dodatečnými náklady ve výši 3 miliard dolarů.
Pohled shora znamená pro sociální inženýry hledání odpovědi na otázku, jaké státní opatření odstraní negativní jevy posuzovaného problému. Při pohledu zdola logicky vyplynou ještě další otázky. Kolik to bude stát? K jakému jednání to bude motivovat? Nebude takové jednání ještě horší? Kdo bude vybírat řešení a podle čeho se bude rozhodovat? Ponese ten, kdo bude o regulaci rozhodovat, následky své volby?
Je velmi jednoduché se mýlit. Ale je ještě jednodušší se mýlit, pokud ten, kdo rozhoduje, nenese následky svých rozhodnutí. Největším problémem takového rozhodování není to, že vybrané řešení je špatné, ale že ten, kdo rozhodl, nemá žádnou motivaci svoje rozhodnutí změnit.
Náklady ‚jednoduchého státního řešení‘ by nesly rodiny s dětmi a s největší pravděpodobností by bylo ztraceno více dětských životů.
Kobra efekt
Výsledku, který je na konci horší než původní stav, se někdy říká kobra efekt podle projektu, jehož cílem bylo snížit počet hadů v indickém městě Dillí. V době britské koloniální správy se město potýkalo s přemnoženými hady. Proto vypsalo odměnu za každého zabitého hada. Odměna byla velkorysá, což přimělo mnoho obyvatel města, aby se vydali na lov hadů. Počet hadů plazících se městem brzy klesl. Nicméně vyplácené odměny neklesaly.
Protože ulovit kobru ve městě se stalo stále těžší, lidé se zachovali racionálně. Začali kobry pěstovat doma. Po krátké chvíli se úředníci dovtípili, že lidé chovají kobry doma, a zarazili vyplácení odměny. Rozumné rozhodnutí. Reakce lidí byla také logická. Kobry, které měli doma v klecích, vypustili do ulic. Počet hadů v ulicích Dillí byl tak na konci projektu vyšší než na začátku. Podobnou zkušenost učinili ve Vietnamu s potkany.
Zatloukátko jménem reálný život prostě nelze jednoduše ovládat tak, že do toho bude stát seshora jen tak bušit.
(11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář