Neoliberální popletenost

LIBOR ČÍHAL

Obvykle se soudí, že kromě levné pracovní síly se na dumpingových cenách podílí i státní podpory některým průmyslovým odvětvím a z toho důvodu evropský průmysl nemá proti čínské produkci šanci. Dnes už to plně to neplatí ani v případě pracovní síly, druhým faktorem se v Asia Times zabývá ekonomický komentátor Han Feizi. Podle tvrzení západních médií (v posledním čísle to tak analyzoval The Economist) čínský subvencovaný průmysl, protože není ziskový, bortí hodnotu realitního trhu, vysokorychlostní železnice, elektrických vozidel a solárních panelů. Pokud by šlo jen o obvyklý protičínský škleb Economistu, pak nemá smysl se tvrzením zabývat, ovšem pokud se tomuto názoru opravdu věří, máme co do činění s něčím mnohem závažnějším.

Západ 250 let po vydání „Bohatství národů“ Adama Smitha ztratil svou ekonomickou zápletku. Ohromující 788miliardová kapitalizace americké Tesly ve srovnání s 93 miliardami čínské BYD zatemní logiku věci. Obě společnosti dostávají velkorysé daňové úlevy a další vládní lahůdky. Tesla je mnohem ziskovější než BYD, přitom elektromobily mají mnohem menší průnik na americkém trhu, svědčí to o selhání politiky a ne o brilantnosti Elona Muska. Tesla strčila vládní pobídky do kapsy, zatímco čínské podpory BYD přinesly výsledky. Podobně se americká First Solar stala nejziskovější fotovoltaickou společností, protože tvrdá konkurence v Číně zničila marže. Extra kótace First Solar v tarify chráněném prostředí by neměly být důvodem k oslavám.

Navzdory přežvykování The Economistu je faktem, že čínské fotovoltaické firmy se navzájem vraždí a zaplavují svět levnými solárními panely, což je prima facie důkazem ohromujícího úspěchu politiky a tvoření hodnot. Neschopnost pochopit tento klíčový bod znamená nikdy správně neporozumět Adamu Smithovi. „Bohatství národů“ nikdy nebylo o honbě za zisky. Myšlenka neviditelné ruky trhu vede k téměř stejné distribuci životních potřeb, jaké by bylo dosaženo, kdyby byla planeta rozdělena na stejné díly mezi všechny obyvatele, aniž to bylo zamýšleno, posouvá to dopředu společenský zájem a generuje prostředky k reprodukci. Smyslem osvíceného vlastního zájmu měly být sekundární a terciální efekty zlepšující výsledek pro všechny.

Média dnes upadla do líného chápání tvorby hodnot. V nejhorším případě neoliberální popletenost poškodila mozky politiků, nejsou schopni diagnostikovat ekonomické neduhy svých společností. Halasně vytrubované miliardové zisky hrstky amerických společností (Microsoft, Apple, Nvidia, Alphabet, Amazon a Meta), které budou celý den nadávat, že už nemají monopol – to jsou příznaky vážné ekonomické deformace. Jaká část jejich zisku je výsledkem inovací a jaká část je důsledek regulačních podpěr a antimonopolní impotence? Těžko říct. Čína dupala po svých technologických monopolech a nyní se jí daří dodávat podobné nebo lepší produkty a služby, které jsou schopné proniknout na mezinárodní trhy (TikTok, Shein, Temu, Huawei, Xiaomi) – vždy za mnohem nižší ceny.

Západní tisk si plete pobídky s výsledky a při určování hodnoty se líně spoléhá na akciové trhy. Tržní kapitalizace je důležitá, ale není to dostatečné měřítko pro stanovení ekonomické hodnoty. Hodnota společnosti Microsoft je v ceně a výkonu Windows, Wordu a Excelu, které jsme nuceni všichni používat.

Nestačili bychom se divit o kolik by byl software levnější, kdyby regulační orgány skutečně vykonávaly svou práci. Vzhledem ke 3bilionové kapitalizaci Microsoftu a monopolnímu obchodnímu modelu a když zohledníme, jak Excel často havaruje, si můžeme být jisti, že spotřebitel se pěkně oškube.

Nejšílenějšími tvory v kapitalismu poslední fáze jsou devotní roztleskávači, kteří vlastní malý kapitál, ale fandí obřím společnostem. 54% amerického trhu drží v rukách 1% populace. Možná je to konečný symptom moderního proletariátu – být ohromenými fanboys, kteří oslavují své neoliberální nevolnictví. Asi by bylo lepší o něco méně uctívat Elona Muska a o to víc požadovat cenově dostupnější auta.

Abychom pochopili, co se opravdu děje, bylo by samozřejmě dobré se poradit s Karlem Marxem a s „Das Kapital“. Marx prohlásil: „Lidé stejného byznysu se zřídkakdy setkávají, když se náhodou potkají, jejich konverzace končí spiknutím proti veřejnosti nebo úkladem ke zvednutí cen. Jakmile se půda jakékoliv země stane soukromým vlastnictvím, majitelé půdy, jako všichni ostatní, rádi sklízejí tam, kde nikdy neseli a požadují rentu i za přirozenou produkci.“

Přesně to je Adam Smith a „Bohatství národů.“ Adam Smith a Karel Marx měli stejný konečný cíl. V čem měl Smith pravdu a Marx se mýlil – zisková motivace může dát lepší výsledek, ale pouze tehdy, když funguje paradoxním způsobem. Jinak řečeno o profit se musí soutěžit.

Mechanika kapitalismu je zodpovědná za velkou část dnešního zmatku. Předpokládá, že neviditelná ruka trhu je vedena ušlechtilým zájmem vlastníků, zisky se stávají středem zájmu financí a bohužel i ekonomiky. S explozí programů MBA a vysokoškolských obchodních kursů má každý absolvent této dvouletky pracovní znalosti účetnictví, analýzy finančních výkazů a modelů oceňování. Ale to je jen polovina příběhu, strana producenta v grafu nabídka/poptávka.

Spotřebitelská strana je málo zajímavá, nikdo na ní nevydělá a neexistuje metodika, jak ji měřit, univerzity nenabízí doktora spotřebitelské advokacie.
Čína v v jednom průmyslovém odvětví za druhý zploštila křivku nabídky dotováním hord výrobců. To podněcuje inovace, zvyšuje produkci a snižuje marže.

Hodnotu to neničí, spotřebitel dostává výrobky za nižší ceny, dostává vyšší kvalitu a inovativnější výrobky a služby. Pokud někdo hledá výnosy ve finančních výkazech čínských dotovaných společností, nedělá dobře, pokud by generovaly obrovské zisky, museli by být politici vyšetřováni za korupci. Podle zprávy think-tanku CSIS, Čína utratila v dotacích na elektromobily 321 miliard dolarů, tj. 578 dolarů za auto na čínských silnicích, výsledkem je exploze účastníků trhu, bezuzdná konkurence, bouřlivé inovace a cenové války. Snížilo to cenu všech vozů o 10-40 000 dolarů. Čínští spotřebitelé si v 2024 vyberou společenský přebytek 500 miliard atd. Za dotaci ubohých 231 miliard vytvořila Čína pro spotřebitele hodnotu 5 až 10 bilionů dolarů. Tržní kapitalizace všech 20 největších světových automobilových společností je méně než 2 biliony.

Externality podpor budou ještě významnější než je obrovský cenový kolaps solárních panelů, Čína výrazně sníží náklady na energii, dříve neekonomická řešení od hromadného odsolování vody přes syntetická hnojiva, plasty, letecké palivo až po městské zemědělství, mají šanci se realizovat. Zapadákov Hefei v provincii Anhui zaznamenal dík chytrým investicím do high-tech velkolepý růst, teoreticky může být model Hefei efektivnější než verze Silicon Valley.

Zatímco návratnost tradičního kapitálu je diktována zisky společností, model Hefei je flexibilnější. Návratnost proudí řadou kanálů – modernizace pracovní síly, spotřebitelský přebytek atd. Pokud jsou pozitivní externality součástí motivační struktury, vnitřní překážkové bariéry se sníží. Umělá inteligence, kvantové počítače a robotika jsou úžasné, ale pouze v modelu, který rozumí všem aspektům tvorby hodnoty, nikoliv pouze fixaci na zisk.

(3 votes, average: 4,33 out of 5)

Loading...