Známky automobilové krize v Německu už jsou patrné i v ČR. Počkejte si pár měsíců a máte to tady naplno |

Sdílet článek:

PETR MILER

Jsme přesvědčeni, že nikdo nemá skutečně přesnou představu o tom, jaký celkový dopad má automobilový průmysl na evropské hospodářství. Jedno je ale jisté – když půjde dolů autoprůmysl v Německu, dolů půjde i Česko. Známky toho jsou patrné už dnes.

Není těžké spočítat, kolik ta která automobilka vyrábí aut, kolik zaměstnává lidí, jakou měrou se podílí na hrubém domácím produktu atp., to všechno se dá přesně vyjádřit v souvislosti s jednou i libovolným vyšším množstvím takových firem. Ale jak velký sekundární efekt jejich aktivity mají? To už nikdo dost dobře spočítat nesvede.

Takové společnosti mají hromadu dodavatelů z úplně jiných oblastí, které do automobilového průmyslu nikdo nezahrnuje, od dodávek obědů pro zaměstnance až po úklidové služby. Sami dodavatelé – ať už automobiloví nebo ne – mají také své subdodavatele, o jejichž vazbě na automobilový průmysl kolikrát nikdo ani nemá páru. Spousta z nich je navíc dnes z jiných zemí, kde už se spojitosti ztrácí zcela. A pak je tu hromada vesměs dobře placených zaměstnanců, kteří si kupují všechno od samotných aut přes dovolené a členství ve fitness centrech až po vybavení domácnosti. Je to obří klubko hadů, ve kterém se pořádně ani nedá vyznat, kdy jen ten první je pořádný samec s jasně viditelnou hlavou. Usekněte ji a zmírat začnou i všichni ostatní, i když na něm zdánlivě nevisí.

Právě kvůli tomu roky politiky varujeme, aby si s tímhle segmentem nezahrávali, aby tyto hady nedráždili bosou nohou. Tohle není průmysl brček, žárovek nebo jednorázových talířů, je to odvětví úplně jiného kalibru, jehož prospívání či neprospívání má tu moc zahýbat celou společností. Nedbali toho, nekompetentně nařizovali nemožné a teď se diví, že se primárně v Německu začíná hořet požár, který neumí hasit. A pokud se rychle nic nezmění, hořet může i jinde.

Sám jsem částečně z automobilového průmyslu živ, ve svém primárním oboru pracuji jako subdodavatel IT služeb pro firmy, které pro automobilky či jejich dodavatele vyvíjí či spravují rozličná řešení. Na tomto poli je úzko už nějaký ten pátek, až s razantním propadem německého – a nejen německého – trhu s auty ale přichází citelné problémy. Pracuji pro zahraniční firmy, a tak situaci v Česku přímo neznám, ale protože jejich zákazníky jsou i české společnosti dodávající řešení německým automobilkám, pro které ve výsledku pracuji, pár známých jsem si ve své domovině za ta léta udělal. A jednoho z nich, majitele fabriky na menší mechanické díly dodávané zejména Němcům a Italům, jsem se zeptal, jak se věci mají. Pozitivní nepřekvapivě nebyl.

Podle něj se krize německého automobilového průmyslu začíná projevovat i u nás. Pokles prodejů aut, který si vyžádal omezení výroby nejen u VW, ale i u Mercedesu, Porsche a dalších, má pochopitelně vliv na to, co je potřeba z Česka. Konkrétně v případě této firmy, kterou nemohu jmenovat, byť je mi velmi dobře známa, míří do Německa asi 70 procent produkce. „Když se Němci uprdnou, my se po…,” říká bez velkých cavyků člověk, který v tomto oboru podniká od 90. let minulého století a zažil časy lepší i horší. Tak mizerné vyhlídky jako dnes ale nepamatuje.

Problémem podle něj není jen omezení zájmu, ale i soustavný tlak na snižování cen v době, kdy náklady rostou. Hlavní důvod vidí v Číně, kde si sice Němci vyrábí obvykle vše lokálně, kvůli ztrátě tamních držav ale přestávají být ekonomicky pevní v kramflecích a šetří, kde se dá. Co se navíc plánovalo vyrábět pro elektromobily, není třeba, kompenzace v podobě vyšších dodávek dílů pro spalovací auta nepřichází. Jestli v Německu dojde na zavírání továren a propouštění, jak VW plánuje, bude podle českého byznysmena jen hůř – dnes má podle něj VW snahu kapacity aspoň nějak využívat a tím náklady na jejich provoz částečně umořit. Pokud si lokální kapacity škrtne, vyrobí raději méně aut. A prostor pro dodávky z Česka bude zase menší.

Logicky se tak obává, že propouštění se nevyhne ani on. „Zakázky nepřichází jako dříve. Nebudeme na to reagovat zbrkle, vydržet to snižování stavů ale půjde jen do určité chvíle,” varuje s tím, že plný efekt německých patálií se navíc nestihl projevit. Vzhledem k tomu, že je kolikrát až x-tým dodavatelem v řadě, bude trvat ještě nějaký čas, než pozná pravý dopad – každý mezistupeň představuje jistý nárazník, který kupříkladu pracuje s pokračujícím doplňováním jistého množství zásob, vše má tedy určitou setrvačnost. „Počkejte si pár měsíců a máte to tady naplno,” říká.

Nechceme malovat čerta na zeď, situace se může v lepší obrátit a negativní efekt popsaného se v Česku nemusí projevit. Ale to by musel někdo začít něco dělat, začít likvidovat nesmyslná omezení, která celý průmysl posílají do kolen v jeho uměle vyvolané neefektivitě. Nic takového se bohužel neděje.