Odmítat migranty je prý těžký hřích. Sebevražda celé Evropy není?

Jedním z mnoha takových „prostředků“ je nová internetová platforma zvaná Handbook Germany, která poučuje zamítnuté azylanty, jak se vyhnout deportaci. Třeba tím, že se jim ztratí dítě. Nebo se jim narodí dítě. Nebo mají nějaké válečné trauma, nebo obavy z předtím nepovšimnutého rizika perzekuce. Jak podávat právní odvolání na odklad, se seznamem specializovaných právníků, na státní útraty. Jak způsobit chaos při nástupu do deportujícího letadla, aby nemohlo odlétnout. Nebo se uchýlit pod ochranu církve (včetně té papežovy). Nebo podat novou žádost o azyl v jiné zemi EU. A podobné důmyslné rady.

To Donald Trump!

Příručku vydanou v několika jazycích financuje společně německé ministerstvo vnitra a Evropská komise, která na ni přispěla částkou 9 milionů eur. Zredigovala ji Neue deutsche Medienmacher, označujícící se za „neziskovou organizaci prosazující diverzitu v žurnalistice, bojující proti dezinformacím a online projevům nenávisti“. Vyčmuchal ji internetový časopis Apollo News. Zdobí ji slogan „Nikdo není ilegál“.

Papež těmi zlými hříšníky ale asi myslel lidi typu Donald Trump, o němž předtím řekl, že „není křesťan, když myslí jen na stavění zdí místo mostů, neboť toto není evangelium“. Na což Trump (po dřívější pochvale Františka za „osobitost“) odpověděl ujištěním, že sice „je od náboženského vůdce ostudné zpochybňovat u jiného muže jeho víru“, ale „až bude Vatikán pod útokem ISIS, což každý ví, že ISIS má v programu jako vzácnou trofej, můžu vám slíbit, že se papež bude modlit, abych byl prezidentem já, protože za mě se to stát nemůže.“

Sotva pár dní poté, co František vyhlásil svůj nový (v katechismu dosud neznámý) hřích, vzplála zvonice kostela Neposkvrněného početí v městě Saint-Omer v severní Francii. Měsíc předtím hořela katedrála v Rouenu. Organizace L´Observatoire de la Christianophobie útoků na křesťanské objekty i na křesťanské duchovní zaznamenává po západní Evropě přes tisíc – okolo sedmi set jen ve Francii. Pachateli jsou muslimští imigranti nebo jejich potomci.

Teoreticky a historicky by se dalo Františkovo burcování chápat. Nedávno sám zveřejnil dosud utajované vatikánské archivy o „mlčení Pia XII k holocaustu“. Ono se to Piovo mlčení z nich ukázalo být mlčenlivou aktivní záchranou desetitisíců Židů. Taky vyšlo najevo, že na jeho opakované výzvy k přijetí židovských uprchlíků před jistou smrtí odpověděla z celého světa pozitivně jen Brazílie ochotná vzít 3 tisíce, a to ještě jen ty, co konvertovali na křesťanství. Oba papežové by mohli říct, že tehdy celý svět skutečně spáchal těžký hřích.

Co péče o křesťany?

Jenže František si to obrátil vzhůru nohama a bojuje včerejší bitvy. Aby nezopakoval tehdejší hřích, měl by pečovat o ty, kdo jsou skutečně perzekvovaní a prchají o život. To jsou velmi konkrétně křesťané masakrovaní po desetitisících a vyhánění z domovů po milionech v zemích jako Nigérie, Uganda, Mali, Burkina Faso, ale už i (nebo opět) Egypt, Sýrie, Irák.

Jejich vrahy a vyháněči jsou muslimové. Jen muslimové. Děje se to už desítky let – a vlastně už čtrnáct staletí. Papeže Františka jsme ani jednou neslyšeli promluvit na obranu svých spoluvěrců a žádat jejich přijímání, jaké by skutečně ladilo s původním smyslem politického azylu. Místo toho se objímá s islámskými kleriky a svým vlastním ovečkám spílá do hříšníků. Je to jako kdyby tehdy Pius navrhoval azyl jen na členský průkaz nacistické partaje.

Tak není divu, že se už i někteří katolíci tážou: Chce snad tento papež pohřbít pod islámskou kolonizací i to málo, co ještě zbývá z evropského křesťanství? Neměl by mu už někdo připomenout, že i sebevražda je těžký hřích?