Eldorádo |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Ještě počátkem léta se psalo, že Bidenova ekonomická politika nutně povede ke zpomalení růstu až k recesi, ale zatím se nic takového nematerializovalo a naopak se mluví o tom, že USA zažívají ekonomické Eldorádo, v optice české margarínové bídy nám tyto rozdíly splývají. Kam se generelně řítí ekonomika nikdo neodhadne ani v horizontu měsíců, např. podle zprávy Federálního rezervního fondu 37 věhlasných prognostiků predikovalo v lednu pro letošek téměř nulový ekonomický růst, v březnu to korigovali na 0,6% a v srpnu to viděli na 1,9% růst. Provládní ekonomové Bidenomiku vydávají za zázračný přístup, který dík veřejným investicím favorizuje střední vrstvy a táhne prosperitu. Biden v mnoha ohledech zrealizoval Trumpovy sliby, které bývalý prezident nedodržel: masívní investice do infrastruktury, obrovské daňové úlevy při otvírání nových průmyslových podniků a ekonomiku stále víc uzavřenější před čínskou konkurencí. Republikáni hlasovali v Kongresu pro dva ze tří klíčových Bidenových zákonů: zákon o čipech a vědě, který rozděluje 280 miliard společnostem, které budují polovodičovou infrastrukturu a zákon o infrastruktuře z roku 2021, který v období 5 let rozpustí závratných 550 miliard na modernizaci infrastruktury. V září generovala americká ekonomika 250 tisíc nových pracovních míst a růst se pohybuje kolem 2,5%, inflace je zkrocená. Americká ekonomika jede dobře i s 8% rozpočtovým deficitem v roce 2023 a státním dluhem kolem 100% HDP, ovšem i některé evropské země tato procenta překračují.

Americké ekonomice svědčí válka, kterou USA vyvolaly na východní Ukrajině a pomalé odumírání evropské konkurence. Pokud se nezmění státní ekonomická politika, za 10 let se státní dluh vyšplhá na 125% HDP, na 133% pokud Harrisová aplikuje svůj volební program a 142% pokud tuto šanci dostane Trump. Amerika není rajskou zahradou, ale viděna odjinud, ze stagnující Evropy a především z investičních kanceláří, je Eldorádem. Je zemí velmi levné energie a oplývá inovativní dynamikou. Za posledních deset let třetina evropských technologických firem překročila Atlantik a přemístila se do USA. V USA panuje bezkonkurenční rychlost kapitálové alokace a na druhé straně Evropská unie plodí jednu směrnici za druhou na podporu těch předchozích.

Vysoký státní dluh v USA nikoho neznepokojuje, např. úroveň dluhu k HDP je srovnatelná s řadou jiných vyspělých zemí a navíc mají USA dík speciálnímu statusu dolaru velký prostor pro krocení fiskálních výkyvů. Evropa se podle diagnózy Draghiho zprávy stává starší a starší, unaveným a vyčerpaným kontinentem bez vitality. Německý ekonomický motor havaroval s hrůznými dopady pro nejbližší německé satelity, za dvacet let má být evropské HDP poloviční k americkému. Evropský chemický průmysl vede v procesu přelévání za Atlantik, blíží se konec energetických sektorů a umělé inteligence. Podle Macrona “Děláme stále stejné chyby, moc regulujeme a neinvestujeme správným směrem.” Přitom jeho zásluhou ztratila Evropa sedm let, byl na počátku intriky, která vynesla neschopnou podvodnici Leyenovou a nezablokoval její opětovné zvolení. Francie se podílela na psaní bruselských regulací a brzd, pokud by chtěl Macron skutečně pomoci Francii a Evropě, musel by iniciovat proces rozbití Evropské unie, pak by mohl aspirovat na místo v historii.

Evropská unie odsouhlasila direktivu regulující umělou inteligenci, aniž měla představu o jejím vývoji a aniž by vůbec znala oč jde. Zákon zničil něco, co ještě nedostalo šanci se narodit. Obvykle se přičítá evropské legislativě, regulacím a ideologickým cílům dnes už všeobecně přijímaný fakt, že se Evropa z kontinentu technologií a inovací proměnila ve hřbitov podnikatelské inspirace a technologií budoucnosti. Sektor high-tech je v EU irelevantní, je dokonce zanedbatelný i ve srovnání s těmi málo evropskými zeměmi, které nejsou členy EU, ale jejichž firmy jsou kvótovány na světových burzách. Dnes se dá už jednoznačně konstatovat, že hlavním evropským problémem je existence Evropské unie samotné. Iracionální vládnoucí perverze je možná pouze proto, že tzv. Evropský parlament a Komise neodvozují svůj smysl a poslání z vytváření blahobytu občanů, ale v ideologickém diktátu občanům.