Donald Trump je jedinou volbou, která nás udrží od náměsíčnému přiblížení k Armagedonu |

Sdílet článek:

NEWSWEEK

Jaký je nejzávažnější problém, kterému čelí američtí voliči 5. listopadu? Je to inflace, imigrace, potraty nebo změna klimatu? Ne, nejdůležitější otázkou, kterou je třeba v den voleb zodpovědět, je, zda budou Spojené státy usilovat o vyjednané urovnání své zástupné války s Ruskem, nebo budou pokračovat ve své současné politice sériové eskalace na Ukrajině. To je jediná volba, která zahrnuje bezprostřední a potenciálně existenční ohrožení národa.

Výpočet této války byl vždy zřejmý každému poctivému pozorovateli. Bez velké americké intervence nemůže 38milionový národ s HDP 160 miliard dolarů porazit 150milionový národ s GDG 2 biliony dolarů, zvláště když pouze větší národ má jaderné zbraně a silný obranný průmysl. Před dvěma lety jsme na těchto stránkách psali, že Ukrajina má stejnou šanci porazit Rusko jako Mexiko porazit Spojené státy. To platí i dnes. Jedinou nadějí prezidenta Volodymyra Zelenského na vítězství je zoůsobit větší zapojení Američanů do konfliktu.

Už byl docela úspěšný. USA poskytly Ukrajině řadu stále sofistikovanějších zbraní, včetně raket Patriot, raket HIMARS, tanků Abrams a letadel F-16. Po počátečním váhání Bidenova administrativa v každém případě zvolila eskalaci. Nyní chce Zelenskyj odpálit rakety ATACMS na cíle hluboko v Rusku. V Evropě i ve Spojených státech je mnoho těch, kteří jeho nebezpečnou žádost podporují. Skutečnost, že Rusko nereagovalo na předchozí americké eskalace, nezaručuje ani trochu, že nebude reagovat na další stupeň, protože když přijde tlak, neprohrát tuhle válku je pro Rusko mnohem důležitější než pro Spojené státy.

Boje probíhají 300 mil od Moskvy, ale 5000 mil od Washingtonu. Cílem by byla ruská města. Tisíce ruských vojáků byly zabity. Ruský prezident Vladimir Putin byl doma tvrdě kritizován za to, že nereagoval na předchozí eskalace NATO . Po dvou letech obětování nyní čelí rostoucí vlně nacionalistického hněvu požadujícího ruské vítězství. Prohra ve válce by Putina pravděpodobně stála existenci.

Putin chápe, že rakety ATACMS nemohou zasáhnout ruská města, letiště nebo energetickou infrastrukturu bez amerického povolení a technické pomoci. Chápe také, že rozhořčení veřejnosti nad podobnými útoky by vyžadovalo reakci. Putin jasně prohlásil, že útoky hluboko uvnitř Ruska by podstatně změnily povahu konfliktu. a vyžadují „odpovídající rozhodnutí“.

Neznáme Putinovy záměry a nepředpovídáme okamžité vypuknutí jaderné války, pokud bude USA pokračovat v eskalaci. Očekáváme, že Rusko nejprve rozšíří konflikt horizontálně a geograficky spíše než vertikálně. To by mohlo znamenat širokou škálu sabotáží a kybernetických útoků na obranný průmysl, energetickou infrastrukturu, komunikační systémy ve Spojených státech a Evropě. Zničení ropovodů Nordstream 2 a izraelský útok pagerem na Hizballáh činí potenciál pro takové incidenty až příliš zřejmým.

Avšak první zásadou mezinárodních vztahů je zakládat politiku nikoli na odhadech záměrů vašeho protivníka, ale na jeho známých schopnostech. Víme, že Evropská unie má třikrát větší populaci než Rusko a HDP desetkrát větší než Rusko. Rusko se tedy nechystá napadnout Evropu. Víme však také, že od konce studené války Rusko nadále masivně investovalo do jaderného zbrojení. Rusko dnes vlastní zhruba o 10 procent více jaderných hlavic než USA. Některé lze namontovat na hypersonické střely, proti kterým neexistuje účinná obrana. Jiné lze umístit na bezpilotních ponorkách určených k zaplavení pobřežních měst obrovskými radioaktivními přílivovými vlnami. Ruské střely Sarmat nesou hlavici ekvivalentní 600 hirošimským bombám.

Zbraně jako tyto nebyly nikdy použity. Jejich vliv na populaci a klima není znám. Moderní jaderná zbraň by však rozhodně nepřipomínala ty z druhé světové války. Srovnávat dnešní jaderné zbraně s bombami svrženými na Japonsko je jako porovnávat Model T s Teslou . Obě to jsou auta, ale pokud jde o podobnost, jde o to sotva. Jediný Sarmat by mohl vylidnit celý severovýchod Spojených států. Je pro Spojené státy na Ukrajině v sázce něco, co by ospravedlnilo podstupování tak obrovského rizika?

Ukrajina není demokracie. V roce 2014 byl její zvolený prezident svržen převratem. Je notoricky zkorumpovaná a stále více autoritativní, protože nedávno zrušila jak prezidentské, tak parlamentní volby. S přísnými omezeními svobody tisku a náboženství není baštou lidských práv. Ukrajina je ve skutečnosti zbídačený, napůl zničený národ, který se spoléhá na zahraniční pomoc při vyplácení platů svých státních zaměstnanců. Těžko si představit, jak by přijetí Ukrajiny do NATO a zavázání amerických synů a dcer zemřít za každý centimetr Krymu učinilo Ameriku bezpečnější nebo stálo za to riskovat jadernou konfrontaci.

Během studené války se dvě generace západních vůdců vyhýbaly přímé konfrontaci se Sovětským svazem tím, že respektovaly moskevskou sféru vlivu. Putin dnes nepřijme vstup Ukrajiny do NATO o nic víc, než by prezident Biden uvítal čínskou námořní základnu v Novém Skotsku. Demokratická prezidentská kandidátka, viceprezidentka Kamala Harrisová a republikánský kandidát bývalý prezident Donald Trump však prosazují velmi odlišné reakce na Putinovy námitky. Harrisová opakovaně chválila Bidenovu ukrajinskou politiku sériové eskalace a opakovaně se zavázala poskytnout Kyjevu větší podporu. Trump opakovaně vyzval k okamžitému vyjednanému urovnání.

Historie poskytuje mnoho příkladů náměsíčných pochodů národů do válek, které se ukázaly mnohem ničivější, než původně předpokládaly. Bitva o Shiloh byla bolestným probuzením pro Američany, že jejich občanská válka bude mnohem krvavější, než veřejnost nebo tisk očekávali. Za dva dny tam zemřelo více Američanů, než měl George Washington v celé své armádě. Prezident Konfederace Jefferson Davis později řekl: „Jih šel do války, aniž by plně počítal náklady.“ Nepotřebujeme další Shiloh. Musíme zvolit kandidáta odhodlaného ukončit, nikoli prodloužit válku na Ukrajině. Je jen jeden, Donald Trump.

Autoři:

David H. Rundell je bývalý vedoucí mise na americkém velvyslanectví v Saúdské Arábii a autor knihy Vision or Mirage, Saudská Arábie na křižovatce . Velvyslanec Michael Gfoeller je bývalý politický poradce ústředního velení USA a člen Rady pro zahraniční vztahy