SU/MILOŠ ZEMAN
Vítám vás dnes, v tento sváteční den, při vysílání, které jsme připravili právě pro den státního svátku. Nejsme u nás ve studiu, ale jsme hosty u pana prezidenta Miloše Zemana. Pane prezidente, moc vás zdravím a děkuji za to, že jste nás přijal a že jste svolil k rozhovoru.
Miloš Zeman: Rádo se stalo, dobrý den.
Martina: Pane prezidente, svátek, výročí, to vždy člověka inspiruje k jakémusi zamyšlení, bilancování. Když vás k němu vyzvu, jak vnímáte kondici a situaci, v jaké je naše země dnes? Vzkvétá?
Miloš Zeman: Tak já nechci parafrázovat Václava Havla, který řekl, že naše země nevzkvétá – byla to pravda tehdy, a bohužel je to pravda i dnes. Definujme si nejdřív – jako správní pozitivisté – co to znamená vzkvétání. Znamená to, že rosteme v tom pozitivním slova smyslu, alespoň stejně rychle, jako sousední země. To se neděje. Za komunismu Česká republika zaostávala za Západem, a bylo to způsobeno komunistickým systémem, a tento systém vygeneroval neschopnou vládu typu Miloše Jakeše. Dnešní Česká republika nevzkvétá ne proto, že v ní vládne komunismus, ale proto, že v ní vládne neschopná vláda. A to je důvod, proč se dívám na zaostávání České republiky s obavou a proč si přeji, aby se demokratickým způsobem, to znamená svobodnými volbami, tato vláda vyměnila.
Martina: Teď už lépe rozumím tomu, co jste řekl na začátku ledna v rozhovoru, který byl odvysílán na začátku tohoto roku, že naše země zaostává, a konkrétně jste řekl: „Toto zaostávání mi připomíná zaostávání před více než 30 lety, kdy jsem veřejně kritizoval tehdejší vládnoucí komunistický režim, a obviňoval jsem režim z neschopnosti politiků. A vy jste teď řekl, že věříte ve výměnu vlády. Vy jste tuto vládu jmenoval, nevyčítáte si to někdy?
Miloš Zeman: Tak podívejte se, tehdy jsem zastával názor, že je třeba dát šanci vítězi voleb. Kdo je to vítěz voleb? Pro mě je vítěz voleb nejsilnější politická strana, a proto jsem navrhl Andreji Babišovi, že ho jmenuji premiérem. Dokonce více než to, řekl jsem, že „když neuspěješ poprvé, prezident má podle ústavy dva pokusy, a já tě i podruhé jmenuji premiérem“. Andrej Babiš to odmítl – což mu mimochodem při našich setkáních dodnes vyčítám. V takovém případě jsem přistoupil k definici číslo dvě, to znamená, že vítězem voleb je ten, kdo má většinu v Poslanecké sněmovně, což byl Petr Fiala. Pokud se nejenom prohlašuji za demokrata, ale jsem demokratem, tak pak, když vítěz podle definice číslo jedna odmítne, nastupuje vítěz podle definice číslo dvě. Vy určitě znáte Jana Wericha: „Když tu není ten, koho mám rád, tak mám rád toho, kdo tady je.“
Martina: Takže vy jste se rozhodl mít rád toho, kdo byl variantou číslo dvě. Mimochodem, pochopil jste někdy jednání Andreje Babiše?
Miloš Zeman: Já se to snažím vždycky vysvětlit přátelsky. Andrej Babiš ode mě odcházel po této nabídce v situaci, kdy mu ošetřující lékař řekl, že odejdu z nemocnice buď v rakvi, nebo k „mákům“. Respektive mu řekl – teď cituji Andreje Babiše, který to prohlásil na XTV Xaverovi – že mu tento lékař řekl, že z nemocnice už neodejdu. Druhá verze byla, že odejdu v rakvi, nebo k „mákům“. Mimochodem, „máci“, to je léčebna dlouhodobě nemocných, vlčí máky, veteráni. Znáte to. Dobré. Takže já trochu, ale jenom trochu, ospravedlňuji Andreje Babiše tím, že si říkal: Tak on umře, nebude prezidentem, nebudu mít v prezidentovi oporu, a úspěch ve volbách nebude přetaven do sestavení vlády.
Martina: Pane prezidente Miloši Zemane, teď jsme v situaci, jaká je. Lidé jsou zatížení inflací, jak jsme se o tom bavili, a definovali jsme si, co to je, že naše země nevzkvétá, a přesto lidé vyhlížejí lepší časy. Mají na ně šanci? A za jakých okolností?
Miloš Zeman: Za jedné jediné okolnosti, že vezmou svůj osud do svých vlastních rukou. Paní Kociánová, já vím, že se vám budu trapně opakovat, protože to, co vám teď řeknu, jsem říkal ve svém životě asi tak padesátkrát, ale je to židovská anekdota, kterou cituje Daniel Bell. Slyšela jste ji ode mne, anebo ne?
Martina: Nejsem si jistá.
Miloš Zeman: Dobře, tak já vám to řeknu. Je dlouhá, ale zase ne moc: Byl rabín, o kterém se říkalo, že umí předvídat budoucnost, a je velice moudrý. A k tomuto rabínovi přišel chlapec, nesl v sepnutých dlaních živého slavíka a říkal: „Rebe, o tobě se říká, že jsi moudrý a že umíš předvídat budoucnost. Řekni mi tedy, je slavík v mých dlaních živý, nebo mrtvý?“ A sám sobě řekl, řekne-li, že je živý, rychle dlaně stisknu, a slavíka zabiji. Řekne-li, že je mrtvý, rozevřu dlaně, a nechám slavíka odletět. A vy byste teď, paní Kociánová, čekala, že v důsledku humanismu tato anekdota bude končit tím, že rabín řekne, že slavík je mrtvý jenom proto, aby ho zachránil. Nestalo se tak. Rabín chvíli přemýšlel, a potom tiše tomu chlapci řekl: „Záleží to na tobě.“ A to je odpověď na vaši otázku.
Jaká forma občanské neposlušnosti by v naší situaci byla účinná? Stávky, demonstrace, bojkot.
Martina: V tom případě se musím zeptat: Vy jste v tom lednovém projevu také podotkl, že Listina základních práv a svobod obsahuje mimo jiné právo občana na občanskou neposlušnost. Co ve vašem podání představuje občanská neposlušnost, aby byla v této situaci účinná? Aby to slavík přežil?
Miloš Zeman: Stávky, demonstrace, bojkot.
Martina: Pane prezidente, přibývá zpráv – a dopadá to na kůži každého z nás – že Evropu zasáhne Green Deal, a celá tato ideologie, emisní povolenky, a všechno co s sebou přináší. Vy o této politice Evropské unie někdy mluvíte jako o zeleném fanatismu. Některé druhy fanatismu škodí okolí, ale především jeho nositeli. Je to i případ Green Dealu? Evropská unie si Green Deal vymyslela, a Evropská unie na něj také nejvíc doplatí?
Miloš Zeman: To je zajímavá otázka, kterou jsem ještě nikdy nedostal. Já samozřejmě Green Deal pokládám za škodlivý an sich, bez ohledu na to, jestli se týká Evropské unie, nebo jiných zemí. A samozřejmě, že Green Deal ničí ekonomiku každé země, jak průmysl, tak zemědělství, a je to nové náboženství, kterému chtějí slabší povahy věřit prostě proto, že neumějí věřit sami sobě. Takže ano, když nad vaší otázkou přemýšlím, tak ano, mohu na ni odpovědět kladně. Pokud se Evropská unie včas nezbaví Green Dealu – a dokonce si myslím, že to není konstitutivní prvek Evropské unie, že je do ní implantován – tak v takovém případě nezanikne ve smyslu zániku starého Říma, ale zanikne jako konkrétní instituce.
Martina: Kromě dopadu Green Dealu se lidé bojí války. Může tady být provázanost? Energetická krize, válka – válka, energetická krize?
Miloš Zeman: Ne, to jsou dvě věci, které jsou na sobě nezávislé. Energetická krize by byla i bez války. A samozřejmě, že válka na Ukrajině mírně – opakuji mírně – potencovala energetickou krizi, co se týče dodávek plynu a případně nafty. Na druhé straně je tady substituce, ať už jde o břidličný plyn, nebo o cokoli jiného. Zdroje energetických surovin jsou poměrně dostatečné, zásoby jsou ne-li nevyčerpatelné, tedy alespoň rozsáhlé, takže kvůli válce tady energetická krize není. A ti, kdo svádějí energetickou krizi na válku, zapomínají na jiné, podstatnější faktory.
Martina: Pane prezidente, já ještě přemýšlím nad tím, že jsem trošičku utekla od Green Dealu, protože jste zmínil, že vlastně nevíte, jak by byl revidován, když je zakomponován do Evropské unie.
Miloš Zeman: Já jsem neříkal, že nevím, jak by byl revidován. Prostě může být zrušena Pařížská úmluva, může být zrušeno usnesení Evropské unie, které se jmenuje Fit for 55. Čili není pravda, že jsem kdy řekl, že nevím, jak by byl Green Deal revidován. Vím to.
Martina: A je k tomu vůle?
Miloš Zeman: Jak u koho. Tak podívejte se, ve světě Čína, nebo Indie, a do značné míry i Spojené státy, na Green Deal kašlou, takže ti nemají co revidovat, protože ho ignorují. Mám dojem, že Donald Trump dokonce zrušil účast Spojených států právě v Pařížské dohodě o klimatu. Takže jsme opravdu jenom na půdě Evropské unie, a nikde jinde. A teď si to rozdělme: Uvnitř Evropské unie je vůle některých evropských zemí, a některých politiků a politických stran, revidovat Green Deal. A naopak. To znamená, představte si, že například Německo zavře nejenom uhelné, ale dokonce i jaderné elektrárny – to byla první fáze Green Dealu, kdy jádro bylo nebezpečné – a díky tomu bude stagnovat ekonomika, což se také děje.
A teď se buď v Německu objeví politická strana, jako že už se objevila, která bude proti Green Dealu, a proti této politice, a pokud vyhraje ve svobodných volbách, tak se najednou Německo ocitne na straně odpůrců Green Dealu. Pokud jde o Českou republiku, abychom byli doma, tak si myslím, že za rok tady budou parlamentní volby, a jak to vypadá, vyhrají je odpůrci Green Dealu. Takže budeme zaprvé potencovat jadernou energetiku, zadruhé nebudeme dávat dotace takzvaným obnovitelným zdrojům. A chtěl bych věřit i v to – a to je možná provokativní – že budeme čerpat své nerostné zásoby v podobě hnědého uhlí.
Martina: A kdyby to dopadlo tak, jak říkáte, vidíte k tomu potenciál v České republice uprostřed Evropské unie?
Miloš Zeman: Tak zaprvé bychom nebyli sami. Uvědomte si, že třeba Polsko má bohaté zásoby, kupodivu černého, nejenom hnědého uhlí, a zadruhé jsou samozřejmě i další země, které by se k tomu rády přidaly. A pokud tedy bude existovat alespoň částečná suverenita členských zemí Evropské unie, tak energetický mix stále ještě zůstává v kompetenci národních vlád.
Kdyby byly dodrženy Minské dohody, žádná válka by neexistovala. Obě strany by se k nim měly vrátit. Bez mírových jednání hrozí, že Rusové prolomí frontu, a okupují celou Ukrajinu.
Martina: Tady bychom se ještě určitě dostali k vetu při rozšiřování Evropské unie, k vetu nových zemí, ale nestihneme úplně všechno, a proto půjdu dál k věcem, které tady jsou. Třetí rok je kolem nás válka, která je strašákem už od roku 2022. Vidíte nějakou šanci, reálnou šanci, na zastavení války na Ukrajině?
Miloš Zeman: Obě strany by se měly vrátit k Minským dohodám. Nevím, jestli jste měla čas je studovat, ale kdyby Minské dohody byly dodrženy, žádná válka by neexistovala. Nicméně já jsem odsoudil ruskou agresi na Ukrajině, a současně jsem prohlásil, že pokud nedojde k mírovým jednáním, je velmi vážné riziko, že Rusové prolomí ukrajinskou frontu, a v důsledku toho budou okupovat celou Ukrajinu. A chceme-li tomu zabránit, tak je zapotřebí, aby došlo k mírovým jednáním, v první fázi alespoň k uzavření příměří, aby se minimalizovaly ztráty na životech.
Martina: Pane prezidente, vy jste už na začátky války řekl: „Proto plně podporuji pomoc České republiky bojující Ukrajině, a věřím, že tlak svobodných zemí, dříve nebo později, přiměje Rusko, aby území Ukrajiny opustilo.“ Čím dál tím častěji slýcháme, že míru, či nějaké formě příměří nebude dosaženo bez územních ústupků Ukrajiny. A já se teď ptám – spíš osobně – jestli už jste tehdy, navzdory tomuto výroku tušil, že je to spíše vaše přání, než pravděpodobná politická realita?
Miloš Zeman: Podívejte se, nikoli náhodou jsem zmiňoval Minské dohody, které jsou alternativou vůči územním ústupkům. Podstatou Minských dohod, s nimiž souhlasily obě strany, to znamená jak Rusko, tak Ukrajina, byla rozšířená regionální samospráva, chcete-li, autonomie. To znamená, že ruskojazyčné oblasti, jako je Doněck, nebo Luhaňsk, by dostaly regionální autonomii, což se ovšem nestalo, protože tehdejší ukrajinská vláda – tuším, že prezidentem byl Porošenko, ale to není tak podstatné – Minské dohody ignorovala. Takže mě teď překvapilo z úst Petra Pavla, že on sám mluví o nutnosti územních ústupků Ukrajiny, čímž má patrně na mysli právě Doněck, nebo Luhaňsk, a z toho vyplývá to, co říkám od začátku, to znamená, že spor je o tato dvě území, především o tato dvě území, a buď tedy budou přičleněna k Ruské federaci, nebo v duchu Minských dohod v rámci Ukrajiny dostanou regionální autonomii. Taková je realita. A sny, že v této válce stoprocentně zvítězí jedna, nebo druhá strana, jsou pouze tím, čemu se říká wishful thinking.
Martina: Pane prezidente, vy jste asi ve dvou rozhovorech novináře usadil, a řekl jste: „Musíte se naučit uvádět věci do kontextu.“
Miloš Zeman: Ano.
Martina: Já jsem si toho povšimla, a chtěla jsem se zeptat: V situaci kolem Ruska často panuje atmosféra a názorová sterilita, jako kdyby kontext před 24. únorem roku 2022 nebyl. Řekněte mi, je to tak, že i vy to vnímáte tak, že tato agrese smazala veškerý kontext, který mohl být?
Miloš Zeman: Právě o tom mluvíme – v tomto kontextu jsou mimo jiné i Minské dohody. A když se zeptáte většiny novinářů, tak oni vůbec nevědí, že Minské dohody existovaly, a to se souhlasem obou stran, natož aby věděli, co tyto dohody ve skutečnosti obsahují. Právě proto jsem se k nim vrátil, protože to je právě ten kontext.
Martina: Já jsem ohledně Minských dohod slyšela mnohé výroky o tom, že je bohužel nikdo vlastně nebral vážně. Nebral je vážně Západ, který tím údajně získával čas pro to, aby se Ukrajina mohla připravit, a potažmo to nebralo vážně ani Rusko.
Miloš Zeman: Já si vzpomínám na Zbigniewa Brzezinského, který už před mnoha a mnoha lety říkal, že řešením situace Ukrajiny je její finlandizace. Mimochodem ironií dějin by to znamenalo vstup Ukrajiny do NATO, protože Finsko v důsledku ruské agrese vstoupilo do NATO. Ale takhle to Brzezinskij určitě nemyslel.
Příčinou kritiky Izraele, a výpadů proti němu za jeho postoje, a za to, že se brání teroristickým hnutím, je latentní antisemitismus
Martina: Pane prezidente, další válka, která se nás, jako národa, dotýká – byť je vzdálenější – je na Blízkém východě, kde Izrael bojuje hned na několika frontách. Bavme se o dvou. Jednak tedy v Gaze bojuje proti teroristickému hnutí Hamás, a v Libanonu proti Hizballáhu. Vy jste od začátku svého působení v politice byl příznivcem, přítelem Izraele, sám jste ve svém posledním vánočním projevu řekl, že srdeční záležitostí vašeho působení v politice byl vztah s Izraelem. Řekněte mi, jak vnímáte všechny tyto výpady proti Izraeli, které můžeme sledovat, jednak za to, že se těmto teroristickým hnutím brání, nebo to, že postoje Izraele vůbec jsou vystaveny velké kritice?
Miloš Zeman: Motorem těchto výpadů je podle mého názoru latentní antisemitismus – zdůrazňuji slovo latentní, protože to skoro nikdo nepřizná – rektorky amerických univerzit nepřiznají latentní antisemitismus, a mnozí jiní také ne. Já jsem si definoval antisemitismus jako kolektivní komplex méněcennosti. My Židům závidíme, že jsou v průměru úspěšnější ve vědě, o něco méně v kultuře, ale o to víc třeba v businessu – viz. Rothschild, a nejenom Rothschild – a z této závisti vzniká nepřiznaný mindrák, tedy kolektivní komplex méněcennosti. Já mám tu výhodu, paní Kociánová, že jsem skromný chlapec. Mně sebevědomí opravdu nechybí, a nemám potřebu mít mindrák vůči komukoliv, takže proto nejsem antisemita.
Martina: Myslíte si, že se to dá vysvětlit takto jednoduše?
Miloš Zeman: Není to vůbec jednoduché. Je to velmi složité, protože to je záležitost psychologie, záležitost studia historie, dějin židovského národa, počínaje studiem Bible. Kéž by to bylo tak jednoduché.
Martina: Pane prezidente Miloši Zemane, co si myslíte, že by měl svět v tuto chvíli udělat pro Izrael?
Miloš Zeman: Nechat ho potlačit Hamás, potlačit Hizballáh, a nemluvit mu do toho.
Martina: Když se podívám na to, jak se k této záležitosti staví Evropa, tak si vzpomenu na francouzského prezidenta Emanuela Macrona, který prohlásil, že dodávky zbraní, které Izrael používá v Gaze, by měly být zastaveny v rámci širšího úsilí o nalezení politického řešení konfliktu a zabránění eskalace. Jak jeho výzvu vnímáte vy?
Miloš Zeman: Dovolíte mi odskok hluboko do dějin? Když ve 2. světové válce probíhalo masivní bombardování německých měst, existovali humanisté – například v případě Drážďan, kde zahynulo 80 000 lidí – kteří protestovali proti tomuto, řeklo by se „humanitárnímu bombardování“, pokud si vzpomínáte na původně použitý kontext. Dobře, kdyby tehdy spojenci tento nástroj nepoužili, druhá světová válka by trvala o něco déle, a měla by o něco více obětí na obou stranách. Proto je potřeba vzít na vědomí, že tyto útoky – které Němci samozřejmě označovali jako teroristické bombardování – jsou nutnou součástí války, pokud už jednou byla. Proč to říkám? Jenom v jednom městě, v Drážďanech, bylo 80 000 obětí. V Gaze je, podle údajů Hamásu, které mohou být přehnané, 32 000 obětí. Rozumíte mi, kam tím směřuji?
Martina: Rozumím, a dovolím si tuto otázku přeci jenom rozvést: Proč myslíte, že se k tomu Evropa staví takto?
Miloš Zeman: Zaprvé, protože je antisemitská, a zadruhé proto, že je pacifistická. A to není v dějinách Evropy poprvé. „Hitler je bojovník za mír“, to bylo přesvědčení celé řady Evropanů, včetně intelektuálně vyspělých. Přece bojovník první světové války nemůže být pro válku. Hitler sám prohlásil: Sympatizuji s heslem „Nie wieder Krieg“, čímž ovšem myslel: „Když mi dáte všechno, co chci, žádná válka nebude.“ Takže, Evropa je – nechci zobecňovat, a nechci říci, že celá Evropa, nebo všichni Evropané – do značné míry antisemitská, a pak pacifistická, protože je zbabělá. Pacifismus znamená: Uchováme si svůj pokoj, svůj klid, svoje bohatství, svůj blahobyt – nebude válka, nebude konflikt. Ovšem za cenu, že nás někdo dřív, a někdo později, zvnějšku převálcuje, jako například teď Rusko Ukrajinu, nebo v roce 68 Sovětský svaz nás.
Martina: Vy jste se teď skrze Izrael vrátil k Ukrajině, a já toho za chviličku využiji. Ale přeci jenom bych ještě zůstala u Emanuela Macrona a jeho prohlášení, že by omezil dodávky zbraní, které Izrael využívá v Gaze. A to proto, abych se jako občan v těchto diplomatických krocích aspoň trochu vyznala. Chápu, že o skryté diplomacii – pokud tady funguje, předpokládám, že ano – nemůžeme vědět, ale alespoň abychom se vyznali v diplomacii zjevné. Protože několik dní před tím v reakci na raketový útok Íránu zase Macron řekl, že Francie právě kvůli podpoře obrany Izraele posiluje svou přítomnost v Perském zálivu. A to jsou dvě věci, které jsou – alespoň pro mě, jak to čtu – v přímém rozporu. A tak si říkám: Co je to za hry? Kde je skutečná diplomacie?
Miloš Zeman: Paní Kociánová, já budu jako obvykle cynický, už si to můžu v osmdesáti letech dovolit. Tak tedy: Představte si zemi, která byla kdysi velmocí, a teď už velmocí není, dokonce ani ne regionální velmocí. Ale v její historii, a v její historické paměti, tato slavná minulost dosud zůstává, a gesta její současné vlády se snaží na tuto slavnou minulost navázat, a jsou to gesta bez reálného obsahu, protože jestli francouzské loďstvo bude, nebo nebude v Perském zálivu, je naprosto irelevantní. Důležité je, aby tam byla americká flotila. Kromě toho, prezident Macron – a to mu nevyčítám – tím, že rozpustil Národní shromáždění, vyvolal předčasné volby, které, paradoxně, současně vyhrála extrémní levice a extrémní pravice, a Macronovi zbylo velmi úzké centrum, a to je jeho strana Renesance, a předseda republikánů z jeho pověření sestavil vládu. Takže jinými slovy Macronovi hrozí, že jím jmenovaná vláda padne, protože nemá ve sněmovně většinu. Většinu tam mají na jedné straně levice, na druhé straně Marie Le Pen, a když se spojí, je po vládě. A v této situaci se dělají takzvaná zástupná gesta. A zástupná gesta mají jediný cíl, odvést pozornost od reálných problémů.
Martina: Takže si myslíte, že Emanuel Macron více než k Izraeli hovořil k desetiprocentní islámské menšině ve Francii?
Miloš Zeman: Správně, velmi správně. Kromě toho – zase jedna cynická poznámka – to, že Francie nebude dodávat zbraně Izraeli, je zanedbatelné, zatímco kdyby je přestaly dodávat Spojené státy, tak to by teprve byly rána.
Martina: Pro to, že toto prohlášení mohlo mít větší význam pro vnitřní politiku Francie, svědčí i to, že mnohé země už zbraně Izraeli dodávat přestaly – jenom tiše – jako třeba Německo, omezilo je i Holandsko, Belgie. Jak myslíte – teď jsme se bavili obecně – že bychom se měli k Izraeli postavit my, Česká republika?
Miloš Zeman: My jsme mu dodávali zbraně dokonce v roce 48, tím spíše mu dodáváme zbraně teď. A myslím, že bychom v tom měli pokračovat.
Ministr zahraničí Lipavský byl v minulosti propalestinský, přezdívalo se mu Palestinská spojka. Dnes je proizraelský, protože slouží svému pánu Petru Fialovi. Ale v hloubi duše je to stále palestinská spojka.
Martina: Pane prezidente, vy jste před chvílí, když jsme se bavili o Izraeli, zmínil Ukrajinu. Často se objevuje srovnávání obou válek, války na Ukrajině, i války, kterou vede Izrael. Lze je podle vás srovnávat?
Miloš Zeman: Rozhodně ne, to je krajně povrchní srovnání, které se může týkat civilního obyvatelstva. Před chvílí jsme se bavili o bombardování Drážďan, a že v každé válce jsou civilní ztráty. Neznám v historii jedinou válku, která by byla vedena s takzvanou chirurgickou přesností, to znamená, že by zasahovala jen vojenské objekty. Někdy je to reklama generálů, kteří to o sobě tvrdí, ale nikdy to není pravda.
Martina: Česká republika učinila mnoho diplomatických kroků. Jak je hodnotíte? A ptám se speciálně na diplomacii za poslední rok proto, že vy jste měl největší problém se jmenováním Lipavského ministrem zahraničí.
Miloš Zeman: Ano, tak to nebylo jenom kvůli tomu, že má nedostatečné vzdělání, takže pokud je u diplomatů podmínkou magisterský titul, tak jim těžko může velet bakalář. Ale podstatnějším důvodem je, že Lipavský byl v minulosti silně propalestinský, dokonce se mu přezdívalo Palestinská spojka.
Martina: Promiňte, kde tato přezdívka vznikla?
Miloš Zeman: To je veřejně známý fakt – palestinská spojka. Když byl ještě poslancem – pak už nebyl zvolen – tak na parlamentní půdě organizoval Přátele Palestiny, domáhal se toho, aby bylo vytvořeno společenství Přátel Palestiny, a tak dál, a tak dál. Vy mi namítnete, že teď je proizraelský, ale to vám velmi snadno vyvrátím. Lipavský je proizraelský proto, že je proizraelský Petr Fiala. To je mimochodem jedno z mála pozitiv, které Petrovi Fialovi přiznávám, i když je v tom nedůsledný, protože i pod tlakem Lipavského neustále odmítal můj požadavek na přesun ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. Nu, a protože Lipavský – jak se mu říká – je flexibilní Lipánek, abych citoval Teichmannovu karikaturu v Mladé frontě, tak slouží svému pánu, takže je také proizraelský. Ale v hloubi duše v něm stále zůstává palestinská spojka.
Martina: Než budeme 28. října státotvorní, tak se ještě přesto musím zeptat: Když víte to, co jste říkal o ministru Lipavském, a neošálí vás ani svými současnými postoji, neřekl jste si někdy, že jste si měl dupnout, a nejmenovat ho?
Miloš Zeman: Já vám doporučuji, jako odpověď na tuto otázku, přečíst si mou poslední knihu Prezidentský úděl, a tam najdete naprosto přesnou odpověď – a nikoli implicitní, ale dokonce explicitní.
Martina: Dobře pane prezidente, přečtu, a nechám vám to v rozhovoru jako reklamu na vaši knihu…
Miloš Zeman: Já vám děkuji.
Martina: …kterou jste právě teď vydal – vydal jste ji ke svým narozeninám. Já jsem slíbila, že se budeme věnovat věcem, které patří ke státnímu svátku: Vy neustále sledujete dění, nejenom v naší republice, ale celosvětově, řekněte mi, kdybyste měl dnes někoho vyznamenat, kdo by to byl?
Miloš Zeman: To považuju za velmi, velmi zajímavou otázku. Já jsem se snažil, za těch deset let svého prezidentství, vyznamenat prakticky všechny, o nichž jsem si myslel, že si to zaslouží. A za těch deset let to opravdu byly stovky lidí, ať už to byl Winston Churchill, František Krieger, úspěšný podnikatel František Čuba ze Slušovic, Jiřina Bohdalová jako legenda českého herectví, ale stovky, a stovky dalších, a dalších lidí, kteří něco v životě dokázali. Myslím, že jsem vyčerpal rezervoár, a v současné době opravdu nevím o nikom, kdo by si vyznamenání zasloužil. Ale mohu se mýlit, a můžete právem namítnout, že teď už nemám tak dokonalý přehled, jaký jsem měl jako prezident.
Současná vláda by zasloužila anticenu za nejhorší výkon. Po volbách, když Fialova vláda padne, by se měla vytvořit vláda, jejíž ministři budou rozumět svému rezortu.
Martina: Zajímalo by mě – toto se samozřejmě neuděluje – ale jenom tak, mezi námi dvěma, komu byste dal Černého Petra?
Miloš Zeman: Čemu říkáte Černý Petr?
Martina: Ten, kdo si ho ve hře vytáhne, prohrává. Černý Petr je tedy opozit vyznamenání, která jste uděloval. Komu byste, protože škodí, udělil anticenu?
Miloš Zeman: Teď už vám rozumím. No, podívejte se, v Hollywoodu je cena, která se jmenuje Maliny. A to je anticena.
Martina: Ano, Zlatá malina.
Miloš Zeman: Nejhorší film, nejhorší režie, nejhorší herec. Celé této vládě. Celé této vládě, plus předsedům obou parlamentních komor. Je vám to málo? Já možná ještě přidám, ale myslím si, že už je to dostatečné.
Martina: Tolik Černých Petrů v žádné karetní hře není.
Miloš Zeman: Vytvoříme novou karetní hru.
Martina: Pane prezidente, co vám teď osobně dělá radost? Teď jste si s požitkem zapálil, takže to je určitě jedna radost, ale myslím tím přeci jen věci, které se vztahují, které jsou…
Miloš Zeman: Myslím na panáka, jakého si dávám na konci každého pracovního dne – to mně jistě taky udělá radost. Ale abych mluvil vážně, v posledních dnech mi udělal největší radost souběh dvou událostí – oslava mých narozenin na Hluboké, kam přijela celá řada zajímavých lidí, a vydání mé poslední knížky, to je Prezidentský úděl. Já jsem, paní Kociánová, vymyslel jedno nové české sloveso, které zní, „problažovati se“. Je to tedy od slova „blažený“, ale je to organický výtvor, a je to nové české sloveso. A já se tak poslední týden, možná víc než poslední týden, problažuji, a je mi dobře.
Martina: Jakým způsobem by se mohla v tuto chvíli problažit naše země? Ale když tuto otázku říkám, tak si zároveň odpovídám, že jste mi podobně odpověděl v úvodu – viďte? – když jsme se bavili o občanské neposlušnosti.
Miloš Zeman: Na Letenské pláni jsem svůj projev skončil slovy: „Chceme svobodné volby.“ Já si sice myslím, že některé triky, včetně korespondenční volby, jdou proti myšlence svobodných voleb, ale trotzdem, jak říkají Němci, tady svobodné volby dosud ještě jsou, nikdo je nezrušil, i když možná za chvíli budou návrhy například na zavedení věkového limitu, aby naši starší občané už nemohli volit. Dokonce takové úvahy už byly, pokud jste si toho všimla.
Martina: Jsou stejně intenzivní, jako posunout voličský věk na šestnáct let.
Miloš Zeman: Ano, budou volit puberťáci, jako v Rakousku. Ano, další nesmysl. Ale v každém případě teď na tyto progresivistické nesmysly zapomeneme, a soustředíme se na reálný stav. Realista znamená, že mám-li věřit posledním průzkumům veřejného mínění, tak za rok ve skutečně svobodných volbách padne Fialova vláda. A pak jde o to, aby se tady vytvořila vláda, jejíž ministři budou rozumět svému rezortu. To je takový minimální požadavek.
Já vůbec netrvám na tom, aby byli levicoví, nebo pravicoví, aby byli konzervativní, nebo liberální, ale trvám na tom, aby ministr zemědělství rozuměl zemědělství, a ne, aby to byl vystudovaný teolog, aby ministr školství rozuměl školství, a ne, aby to byl vystudovaný muzikolog, aby ministr průmyslu rozuměl průmyslu, a ne aby to byl bankéř. Aby ministr práce a sociálních věcí rozuměl práci a sociálním věcem, ne aby to byl zemědělec, aby ministr financí měl ekonomické vzdělání, a ne nějakou elektrotechnickou fakultu. A samozřejmě, aby ministr zahraničí nebyl jenom bakalář.
Martina: Tuším, že pan Síkela nějaké finanční vzdělání má.
Miloš Zeman: Je bankéř, ale průmysl je opravdu něco jiného. V některých případech mohou být banky největším nepřítelem průmyslu – to je v případě úvěrování. Ostatně, dám vám konkrétní příklad, abych to dokumentoval a argumentoval. Vy víte, že Evropská unie vydala zákaz bankám financovat, nebo úvěrovat zbrojní průmysl. Takže například náš zbrojní průmysl je postižen tímto zákazem. A tady máte důkaz toho, jak může bankéř škodit průmyslu.
Nedůvěřujte těm, kdo se vydávají za elity, a chtějí vám vládnout. Důvěřujte hlavně sami sobě. Když někoho zvolíte, tak ne, aby vám vládli, ale aby vám sloužili. Pokud to nebudou dělat, kontrolujte je.
Martina: To je, řekla bych, celoevropská záležitost, že se banky rozhodly, že nebudou vydělávat, ale vychovávat, že to bude součást jejich portfolia.
Miloš Zeman: A je tady ESG – jsem rád, že se setkávám s informovaným novinářem, což je dneska spíše výjimka – takže ano, banky budou posuzovat ekologickou, sociální a další udržitelnost, a nebudou mít čas na to zkoumat, jestli daný podnik je, nebo není ziskový. To je taková maličkost, která nikoho nezajímá.
Martina: Pane prezidente, vy jste se mimo jiné loučil slovy, a já vás teď budu citovat: „Jako každý politik jsem se setkával přímo, nebo zprostředkovaně, i se závistivými a zakomplexovanými nulami, ať už mezi politickými komentátory, nebo neúspěšnými politiky, i jinde. Na tyto nuly zapomenu první den svého starobního důchodu, a naopak budu vděčný, a s úctou budu vzpomínat na všechny ty, s nimiž jsem měl tu čest pracovat pro republiku.“ Pane prezidente, o vás se říká, že máte velkou paměť. Řekněte mi, skutečně jste opravdu zapomněl?
Miloš Zeman: Zatím to úspěšně předstírám. Není vyloučeno, že někdy odhalím závoj zapomnění. Ale ne v současné době.
Martina: Pane prezidente, poslední otázka na závěr: Vy jste už říkal, co byste této zemi přál. Ale přeci jen, jestli byste mohl zdravici pro naše posluchače. Řekněte mi, když se podíváte z okna, vidíte Prahu, vidíte zpětně všechny vaše zkušenosti, pozitivní, negativní, které jste v diplomacii učinil, jaké je vaše přání lidu této země?
Miloš Zeman: Nedůvěřujte těm, kdo se vydávají za elity, a reklamují si právo vám vládnout. Důvěřujte v první řadě sami sobě. A pokud si někoho zvolíte, tak proto, aby vám nevládli, ale aby vám sloužili. A pokud to nebudou dělat, tak je kontrolujte. To je vše.
Martina: Pane prezidente, moc vám děkuji za naše posluchače.
Miloš Zeman: Bylo to příjemné.
Martina: Přeji Vám hodně zdraví, a ještě dodatečně přejeme všechno nejlepší k narozeninám.
Kdepak, tato pakáž bude mít komunisty v té špinavé tlamě ještě za sto let. Kdyby v česku vladl komunismus tak by se lidi měli dobře, ale to není ani fašismus, neb i Hitler to se svím národem myslel dobře. Prostě v česku vládne americký sen.
Ten, který podepsal takový zákon o exekutorech, jaký nemá ve srovnatelných zemích obdoby, vyzývá k neposlušnosti?
To je drzý výsměch, nebo ještě spíše sadismus.