Guterres si podává ruku s kdekým

„Je to pořád stejné. Čím větší země, tím větší logika. Člověk, který by měl mít tu nejvyšší morální autoritu, se skloní před vrahem. Ne, že bych OSN považoval za cosi, co by se mělo brát jako oltářní svátost. Možná kdysi, při jejím zakládání, byla na stole užitečná myšlenka, že by bylo fajn dříve, než vyjedou tanky a vyletí letadla, si sednout ke společnému stolu a zkusit se domluvit. Nebo když někdo už s tím arzenálem vyrazí a začne masakrovat civilní obyvatele, tak jej vyloučit ze společnosti slušných států a nebavit se s ním, neobchodovat atd. a takto jej donutit, aby toho nechal.

Výše uvedený odkaz dokumentuje vnímání generálního tajemníka OSN Antonio Guterrese poté, co si podal ruku s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Podal ruku vrahovi, a ještě se před ním sklonil. Nicméně, OSN je světová organizace vzniklá po skočení II. světové války a zažila spolu se světem mnohem větší úlety. Netýká se to ale jen současnosti, ale i minulosti. Čína alias Čínská lidová republika je toho dokladem, co se otřesné minulosti týče. Poté, co se Mao Ce-tung chopil moci a jeho „správní komunisté“ zničili ty „špatné komunisty“ i po uchopení moci při tak zvané „kulturní revoluci“. Maovi systém sovětského stylu, vytvořený po roce 1949, nevyhovoval. Proto se v roce 1958 rozhodl přistoupit k Velkému skoku vpřed, který měl zemi rychle přiblížit komunistické utopii. Avšak následující hladomor přinesl smrt dvaceti až čtyřiceti milionům lidí. Fiasko Velkého skoku bylo pro Maa těžkou ranou a ponížením. Ve snaze obnovit svou prestiž a moc, s účelem eliminovat nepřátele, zahájil v roce 1966 Kulturní revoluci, během níž byli postiženi všichni členové strany, které podezříval z neposlušnosti. A přesto se nakonec OSN o maoistickou Čínu rozšířila a nahradila v této organizaci reprezentaci Tchaj-wanu, či-li poraženého Kuomintangu.

OSN je prostě taková, jaký je svět. Ponechme však stranou politické invektivy na představitele jednotlivých států OSN a zaměřme se na tak zvanou „klimatickou změnu“. Při OSN byl založen Mezivládní panel pro změnu klimatu (anglická zkratka IPCC) a tento panel zásadním způsobem ovlivňuje rétoriku právě Antonio Guterrese. IPCC představuje mezinárodně uznávanou autoritu v oblasti klimatických změn, vytváří zprávy, které jsou dohodou předních klimatologů a konsensu zúčastněných vlád. To poskytuje směrodatné politické poradenství s dalekosáhlými důsledky pro ekonomiku a životní styl. Vlády pomalu realizují tyto rady. V prosinci 2007 získal IPCC v Oslu za svou práci Nobelovu cenu za mír, spolu s bývalým viceprezidentem Spojených států amerických Al Gorem. V srpnu 2021 zveřejnila první pracovní skupina svůj příspěvek pro Šestou hodnotící zprávu, Fyzikální vědecké základy změny klimatu. Deník Guardian zprávu popsal jako „dosud nejostřejší varování“ před „velkými nevyhnutelnými a nezvratnými změnami klimatu“, tento názor se opakoval v mnoha médiích po celém světě.

Mimochodem, nedávno jsem opět v médiích na ČT zaslechl zprávu o tom, že pokud se neučiní důrazné kroky proti změně klimatu (způsobené lidskou aktivitou vypouštěním kysličníku uhličitého do atmosféry) , bude to mít „nesmírné následky“ a může to zničit životy miliard lidí. Odtud tedy „fouká vítr“, co se Green Dealu EU týče a kterým EU riskuje ztrátu konkurenceschopnosti. Poslední vývoj koncernu VW v Německu je toho příkladem. O tom, že se tak zvaná moderní klimatologie při OSN stala hlásnou troubou teorie o tom, že nikoli příroda (Slunce), ale člověk je vinen změnou klimatu, není nutné pochybovat. V této oblasti považuji OSN za doslova „posedlou“ nutností zachránit klima odklonem od spalování fosilních paliv. Války jsou tak jen jakási „drobnost“, důležitější je „zachránit klima“!!!

To vše považuji za mnohem závažnější problém lidské civilizace a třesení si rukou Guterrese s figurami jako Putin je jen vedlejší efekt celkového působení OSN.

A vše je nutné zahrnout do kontextu stále menší role Západu (USA) na vývoj situace ve světě. Je možné někdejší „třetí“ svět pomlouvat, ignorovat, posmívat se mu nebo o něm lhát, ale to je tak vše, co s tím můžeme dělat (řečeno slovy „klasika“ Cimrmana). Západ ztrácí vliv a i tak lze vnímat výlet Guterrese do Ruska.