Vítězství Trumpa je překvapivé jen proto, že média lžou

Veřejnost v České republice a v Evropě byla přesvědčována, že prezidentské volby v USA budou velmi těsné a že řada volebních průzkumů dává Kamale Harris solidní šanci na vítězství. Jak dopadly „nejtěsnější volby v historii”?

Realita

Donald Trump přesvědčivě zvítězil v prezidentských volbách.

Zvítězil ve všech státech, které jsou považovány za klíčové, tedy ani jasně republikánské ani jasně demokratické. Proto rozhodují volby.

Podruhé od roku 1988 získal jako republikán celkem více hlasů než jeho demokratický oponent. I ve státech, ve kterých vítězí demokraté, došlo k výraznému posunu směrem k Donaldu Trumpovi, v rozsahu 5 až 10 %.

Republikáni získali většinu v Senátu. To jim umožní jmenovat členy administrativy a soudce bez jakéhokoli demokratického hlasu. Jejich většina dokonce poskytuje dostatečnou rezervu za hlasy dvou až tří republikánských senátorů, kteří se v minulosti stavěli proti Donaldu Trumpovi.

Republikáni si udrží většinu v Kongresu. Získali takzvanou „trifecta”, což znamená prezidenta, Kongres i Senát. Navíc konzervativní soudci mají většinu u Nejvyššího soudu.

Výsledek shrnuli na televizi CNN takto: „Donald Trump získal silný mandát, aby prosadil svůj program. Amerika je jeho země.”

Donald Trump přesvědčivě zvítězil, přestože proti němu stála téměř všechna média hlavního proudu, Kamala Harris měla k dispozici třikrát více peněz a Donald Trump během kampaně musel opakovaně docházet k soudu.

Úvodem

Každou informaci zde uvedenou lze získat během méně než pěti minut. Stačí na to průměrná znalost angličtiny a ochota přečíst si něco jiného než New York Times nebo Washington Post. Odkazy na zdroje informací nejsou zcela výjimečně uvedeny, neboť si každý může vyzkoušet, jak jednoduché to je, a zeptat se sám sebe, proč byl výsledný dojem zpravodajství o šancích Donalda Trumpa na vítězství takový, jaký byl.

Předvolební průzkumy

Nejpřesnější průzkumy jsou interní průzkumy jednotlivých štábů, které jsou ale přísně tajné. Veřejné průzkumy slouží různým účelům. Mají za úkol povzbudit voliče jedné strany, aby šli volit, nebo aby to naopak z pocitu deprese vzdali. Nebo také mohou sloužit tomu, kdo si je zadal. Způsobů, jak je manipulovat, je několik, ale ten první je velice jednoduchý.

Voliči v USA jsou v mnoha státech registrováni podle strany. Pokud vzorek dotazovaných potenciálních voličů neodpovídá realitě, je možné posunout výsledek průzkumu o jednotky procent. Stačí například „podvážit” republikány. Údaje o složení vzorku jsou uvedeny u každého průzkumu.

Veřejnou informací je také údaj, že historicky všechny průzkumy podhodnocovaly preference Donalda Trumpa o několik procent. I v roce 2020, kdy agentury tvrdily, že se poučily z chyb v roce 2016.

Před volbami vyšla řada předvolebních průzkumů, které výsledky voleb předpověděly velice přesně. To, že je americká média hlavního proudu neuváděla, je věc jiná, ale lehce dostupné byly.

Registrace nových voličů

Předvolební průzkum je otázka na to, co lidé hodlají v budoucnosti udělat. Registrace nových voličů je údaj, který říká, co skutečně udělali. Tedy logicky přesnější. Údaje o počtu nově registrovaných voličů podle stranických preferencí jsou veřejně přístupné údaje.

Již měsíce před datem voleb upozorňovala řada komentátorů na to, že v klíčových státech se registruje výrazně více republikánů než demokratů v porovnání s minulostí. Na základě toho bylo možné odhadnout trend v posunu voličských preferencí. Navíc předvolební průzkumy, které byly postaveny na vzorku, jenž nezohledňoval posun v rozložení stranických preferencí, byly z definice nepřesné.

Pomocné průzkumy

Mezi pomocné průzkumy patří dotaz na spokojenost se směřováním země nebo volební preference mezi černochy a hispánci, kteří byli historicky volební základnou demokratů.

Dotaz na spokojenost se směřováním země ukazoval, že výrazná většina Američanů je nespokojena. Na základě minulých zkušeností platí, že kandidát, který kandiduje jako politik ve funkci, má velký handicap, pokud dotaz na spokojenost se směřováním země vykazuje tak nepříznivá čísla, jako tomu bylo v případě Kamaly Harris.

Průzkumy mezi černochy a hispánci ukazovaly, že tyto dvě klíčové skupiny vykazují silný trend posunu směrem k republikánům. Obě skupiny jsou přitom klíčové pro vítězství každého demokrata.

Zázračný obrat?

Kamala Harris byla předtím, než se stala kandidátkou na prezidenta, nejméně oblíbenou viceprezidentkou za dlouhou dobu. Po její kandidatuře její preference vyletěly nahoru díky většinově pozitivním informacím v médiích hlavního proudu, ale nezávislí komentátoři upozorňovali na to, že obliba generovaná mediálním „blitzkriegem” je na základě zkušeností krátkého trvání. Navíc byla Kamala Harris velice nepřesvědčivá při spontánní komunikaci, což vycházelo s postupem času stále více najevo.

Američané věděli, že Kamala Harris je produktem pozitivní diskriminace a že svého prvního kariérního úspěchu dosáhla proto, že byla milenkou ženatého starosty San Franciska. Navíc pochází z marxistické rodiny.

Témata voleb

Ekonomika a ilegální imigrace byly dvě největší témata voleb. Kamala Harris stála v těžko obhajitelné pozici někoho, kdo dosud nevídaným způsobem otevřel hranice a kdo byl spoluzodpovědný za inflaci, která drtí velké skupiny obyvatelstva od střední třídy směrem dolů.

Bez ohledu na vzletné ekonomické komentáře v amerických médiích hlavního proudu trpí Američané vysokými cenami potravin a benzínu a nedostatkem cenově dostupného bydlení. Navíc jim práci berou ilegální imigranti, které Bidenova vláda zadarmo letecky přepravovala do vnitrozemí.

Jediným nosným tématem Kamaly Harris byly potraty, které jsou „velice” důležité pouze pro liberální ženy mladší 30 let. To je příliš úzká skupina, která stejně tíhne k demokratům. Jejím druhým tématem bylo heslo „Trump je diktátor”, na který většina Američanů odpovídala, že během svého prvního funkčního období žádným diktátorem nebyl.

Podpora nesprávných lidí

Kamala Harris se chlubila podporou republikánky Liz Cheney, která je dcerou bývalého viceprezidenta Dicka Cheneyho, architekta války v Iráku. Liz Cheney přitom prohrála primární volby ve svém státě nejvyšším rozdílem za posledních dvacet let a Dick Cheney byl před lety pro demokraty jedním z nejvíce nenáviděných republikánů.

Komentátoři upozorňovali na fakt, že podpora Liz Cheney bude mít negativní efekt, neboť nepřivede žádné nové demokratické voliče, ale odradí Američany muslimského původu, kteří žijí v klíčovém státě Michigan. Proč? Dick Cheney je pro ně strůjcem destrukce Blízkého východu.

Trump jako odsouzený kriminálník

Donald Trump čelil desítkám žalob a v jedné z nich byl dokonce odsouzen k obří pokutě. Nicméně Američané viděli žaloby na Donalda Trumpa spíše jako útok státní moci proti politickému oponentovi a v průzkumech jich většina akce administrativy Joe Bidena odsuzovala.

Komisi, která posuzovala účast Donalda Trumpa na demonstraci u Kapitolu 6. ledna 2021 a která dospěla k závěru, že Donald Trump se podílel na „povstání”, Američané nevěří a mají pro to solidní důvody.

Existuje řada informací, které staví zprávu komise do velice pochybného světla. Dva údaje jsou přesvědčivé bez dalšího zkoumání. Komise veškeré dokumenty, na základě kterých připravila zprávu, v rozporu s nařízením Kongresu zničila a nikdy nezpřístupnila desítky tisíc hodin záběrů, které z demonstrace existují. Pouze některé. Američané si řekli, že tady něco nesedí.

Portoriko je perlička na dortu

Na předvolebním shromáždění v Madison Square Garden řekl jeden z Trumpových předřečníků nevhodný vtip na adresu Portorikánců. Rozpoutala se mediální bouře. Přitom na sociálních sítích se řada Portorikánců vyjadřovala v tom smyslu, že ten vtip byl sice mírně nevhodný, ale že jejich volební preference neurčuje jeden vtip neznámého předřečníka. Ve volbách v Portoriku následně zvítězila kandidátka za republikány a na portorikánskou komunitu v Pensylvánii to žádný velký vliv nemělo.

Co na to Američané?

Američané posoudili všechny dostupné informace a udělali si na Donalda Trumpa a všechny kontroverze, které ho doprovází, jiný názor než lidé v Evropě. Jsou dva možné důvody, proč tomu tak je.

A) Z nějakého důvodu vyhodnotili Američané dostupné informace jinak než lidé v Evropě. Mají jiné preference, jsou to více „burani” nebo tomu méně rozumí.

B) Lidé v Evropě neměli k dispozice všechny informace, které měli voliči v USA.

Žádné jiné vysvětlení pro fakt, že se Američané „zbláznili a zvolili si diktátora”, neexistuje.

Je to mediální manipulace?

Celý text níže je názorem redakce.

Výrazné vítězství Donalda Trumpa je překvapením, protože většina médií hlavního proudu se v mnoha tématech nezabývá zpravodajstvím, ale propagandou. Cílem propagandy není hledat pravdu a zkoumat všechny dostupné informace, ale propagovat to, co je zrovna v kurzu. Propaganda je jízda z kopce. Začíná nevinným vynecháváním některých informací a končí nevyhnutelně u lži. Třeba této.

Způsobů mediální manipulace, tedy propagandy, je celá řada. Může to být uvádění jenom poloviny dostupných informací nebo jaderná zbraň mediální manipulace, kterou je chybějící kontext. Oba dva způsoby manipulace jsou přitom neodhalitelné, neboť nikdo není schopen poznat, co mělo být řečeno, ale nebylo. Proto je to jaderná zbraň manipulace. Je těžké se chránit.

Ano, je!

Zpravodajství o šancích Donalda Trumpa na vítězství ve volbách ve většině českých médií nebylo přehledem všech dostupných informací, které měl k dispozici americký volič. Ani v sebemenším náznaku a přes hodně tolerantní brýle. Bylo to otrocké papouškování demokratické propagandy z amerických médií hlavního proudu a to včetně lží, které byly rozpoznatelné na první pohled na rozdíl od chybějícího kontextu.

Přetiskovat jednoduše rozpoznatelné lži z Washington Post je do určité míry srovnatelné s články v Rudém právu, které hrdě informovalo o tom, co napsala Pravda o úspěších ruského gulagu a pochybující občany nazývalo, jak to tehdy říkali, jo, revanšisty.

Tvrzení, že to „napsal Washington Post, a proto to zveřejňujeme”, je stejně směšné jako fakt, že se Kamala Harris nedokázala o volební noci postavit před své čekající podporovatele a členy štábu a říci jim třeba „děkuji”. Tento text je v názorové sekci, a proto je možné doplnit, že jedním z důvodů je systém inkluze a diverzity, který na vrchol moci posílá ty nejméně schopné a nejvíce morálně odpudivé. Američané pochopili, že to je smrtelná kombinace.

Není to poprvé

Přitom „zpravodajství” o amerických volbách není prvním případem, který je od zpravodajství vzdálený stejně jako Kamala Harris od vítězství. Většina informací z Ameriky, které se objeví v evropských médiích hlavního proudu, je ukázková manipulace. Počínaje informacemi o „zrušení práva na potrat”, přes zpravodajství o těžko uvěřitelném systému amerických voleb až po informace o soudním sporu na téma „Trump a jeho účast na povstání”.

Není třeba dlouhého zkoumání, zda je to manipulace, či ne. Pokud neexistuje ani elementární snaha ukázat českému občanu nějaké jiné informace kromě demokratické propagandy, která je lehce rozpoznatelná, je to z definice úmyslná manipulace a opakování lži z amerických novin je lež i v České republice.

Mediální manipulaci o Americe předcházely lži o neškodnosti netestované vakcíny pro děti a těhotné ženy nebo manipulativní informace o rizicích hraní ruské rulety s agresivní velmocí. V porovnání s následky těchto manipulací jsou báchorky o šancích Donalda Trumpa na vítězství relativně neškodné.

Manipulace je drahá

Mediální manipulace nejsou bez nákladů, které ponesou všichni občané České republiky. Domnívat se, že veřejná vyjádření vrcholných českých politiků včetně prezidenta na adresu budoucího vůdce nejsilnější světové velmoci a klíčového spojence nebudou mít žádné následky, je naivní a popírá všechny zkušenosti o síle lidského ega.

„Ve svém nabitém kalendáři se klidně sejdu přednostně s Čechy. Že mě nazývali ohavnou osobou, to prostě do politiky patří a oni jsou takový důležitý národ”, řekne nepochybně prezident USA svému ministrovi zahraničí.

Tady je otázkou, zda vrcholní politici České republiky podlehli mediální manipulaci nebo prostě jen neví, že bez ohledu na vlastní názory existují určité limity pro jejich vyjadřování. Politik totiž nese odpovědnost za blahobyt všech občanů země a měl by být schopen uhlídat své ego, přestože mu radí, aby vykřikoval své postoje bez ohledu na následky jen proto, že se mu dostane pochvaly od médií, která jím možná manipulují. Zkráceně by to znělo, že když je u politika malé země ego silnější rozumu, je to průšvih.

Následky lží a manipulací o vakcínách jsou pro porodnost v České republice katastrofální a cena ze manipulativní informování o rizicích hraní ruské rulety je na každé složence na energie.

Tak co s tím?

Jsou manipulace problém? Ve svobodné společnosti si může každý říkat, co chce, a není ničí povinností vodit druhého za ručičku a říkat mu, čemu má věřit úplně a čemu jenom trochu. Ani to není překvapivě povinností státu. Lidé sami se musí rozhodnout, čemu chtějí věřit a dát to najevo tím, že to budou číst nebo poslouchat. Je pro to jeden pádný důvod, který tak trochu zapadl.

Jsou to svobodní lidé, kteří jsou sami zodpovědní za svůj osud a činí, co oni sami uznají za vhodné. Dnes zjevně kacířská myšlenka.

Návod, co s tím, může poskytnout rozsudek v kauze Abrams z USA z roku 1925:

„Pokud je čas na to, aby lži a falešné představy mohly být odhaleny prostřednictvím diskuze a zlo odvráceno v procesu osvěty, je řešením více slov, ne vynucené ticho.”

Možná bude pro českou vládu, její neodborné útvary a státní zástupce, kteří tak usilovně postihují nenávistné projevy, srozumitelnější jednoduchý překlad:

Jedinou zbraní proti mediální manipulaci a jakékoli jiné manipulaci je svoboda slova a možnost veřejného střetu všech názorů a informací. Ne úplně bez limitů, ale s limity velice přesně a úzce specifikovanými. Ne gumovými. Na to přišli v USA již před staletími a je to třeba jeden z důvodů, proč jsou světovou velmocí.

Porušení práva na šíření bludů

Ano, každý může říkat a psát, co chce. Ale existuje jedna výjimka.

Pokud je občan, a nejen občan, ale i soukromé firmy, státním násilím nucen, aby nedobrovolně platil peníze médiím, která podle jednoduchého pravidla naplňují definici šíření manipulativního zpravodajství, je porušen princip svobody šířit bludy a svobody bludy neposlouchat.

Právo šířit bludy platí jen v případě, že to někdo dělá za své. Ale nikdy ne za cizí.

Navíc dochází k elementárnímu porušení povinnosti vlády svobodné země. Zjevná a masivní manipulace za peníze občanů by měla být silným důvodem k okamžitému zahájení otevřené diskuze, zda občané chtějí nedobrovolně platit za nekvalitní a manipulativní zpravodajství, a pokud ano, v jakém rozsahu.

Fakt, že o informacích, které předpovídaly jasné vítězství Donalda Trumpa, média neinformovala, je výsledkem neschopnosti je najít, nebo neochotou je zveřejnit? Je horší neschopnost, nebo manipulativní zpravodajství, které občany České republiky stojí 8 miliard korun.

Výše uvedená věta je příkladem manipulativní informace. Zpravodajství nestojí 8 miliard korun, značnou část rozpočtu spolknou další pořady. Cílem této věty je vyvolat rozhořčení nad tím, kolik peněz stojí nekvalitní zpravodajství, za pomoci úmyslně přehnané informace.

Ale uvedená věta je úplně stejně manipulativní jako naprostá většina informací o Donaldu Trumpovi, které jsou záměrně podávány v přehnané podobě nebo s podprahovým negativním kontextem.

Post scriptum o morálce

Manipulátor, byť se „státní garancí”, nemá žádné morální právo označovat kohokoli za dezinformátora nebo pomýleného člověka, neboť je sám extrémně nebezpečným dezinformátorem díky své mediální moci a miliardám, které má k dispozici. Platí totiž zákon mediální páky.

Občané, kteří mají jiné názory na dění v Americe než většina médií v České republice, mají jedno nezadatelné právo. Mohou se těch, kteří se jich „zvláštním tónem” ptají na jejich názor na Donalda Trumpa, zeptat, zda jsou si jisti, že dostali všechny informace a zda to náhodou nejsou oni, kteří papouškují propagandu s polovinou informací a spadají do kategorie „pomýlených” občanů.

Nebo se mohou zeptat, jestli názor, že Američané zvolili Donalda Trumpa, protože je tam hodně „buranů”, není nějaký divný. Vždy to byla země svobody, všichni tam utíkali, je to světová velmoc, největší meritokracie na světě. Takže bez zamyšlení máme přijmout vysvětlení, že jediným možným důvodem jsou američtí burani? Opravdu?

Kdo nepochopil, že tento článek není o názorech na Donalda Trumpa, ale o něčem úplně jiném, je ztracen pro jakoukoli diskuzi a je zbytečné s ním diskuzi vést, dokud neprohlédne, co je špatně na „zvláštním tónu” při diskuzi o politických názorech.

Život je příliš krátký aneb „Life Is Too Short” říkají za Velkou louží. Užijte si ho s lidmi, které máte rádi!