Případ Haiti: Proč otevřené hranice v rozvojovém světě nefungují |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

V říjnu 2024 režim v Dominikánské republice (dále jen DR) oznámil nové úsilí o deportaci 10 tisíce Haiťanů každý týden. Podle hlášení DR vyhostila 67 tisíc Haiťanů v první polovině tohoto roku, jde o část státního plánu administrativy dominikánského presidenta Luise Abinadera omezit nadcházející nápor cizích státních příslušníků přicházejících z Haiti. To je jen poslední část v probíhající kampani proti záplavě haitských státních příslušníků, která narostla hrozivě od haitského zemětřesení roku 2010. Vlna Haiťanů proudící do DR byla v posledních letech udržována rozpadem Haitského státu a pokračujícími násilnostmi gangů, které vedly k chaosu na Haiti.

Odpor proti Haiťanům žijícím v DR je naneštěstí tím, co bychom měli očekávat v takovéto situaci. V protikladu k naivním experimentům ohledně otevřených hranic ekonomů jako je Bryan Caplan, velké a rychlé demografické změny, které přináší neomezená migrace, uvalují na domorodce mnoho nákladů. Náklady snižují anebo rovnou vymažou zisky, které by mohly býti realizovány z dovozu levné pracovní síly. Velké proudy migrantů spíše vytvářejí domácí konflikty, geopolitické napětí a výzvy pro vícero vládních intervencí. To vše snižuje kvalitu života a životní standard domorodé populace. Advokáti otevřených hranic by chtěli abychom věřili, že otevřené hranice nepřináší nic jiného než čisté výhody. Tato tvrzení jsou „podpořena“ ekonomickými modely, které ukazují, že migranti přinášejí vzestup HDP – nebo podobných ekonomických indikátorů.

V reálném životě jsou nicméně situace mnohem komplikovanější. Migranti nepředstavují jen „ekonomické výstupy“ jako je výroba statků, ale jsou osobami, které mají dopad na lokální záležitosti jako je daňové břemeno a vládní vymoženosti. Navíc migranti mají tendenci poptávat procesní politická práva jako občanství a možnost hlasování. Dosti často mohou být migrace snadno zvládnutelné, když k nim dochází postupně, a tak jsou jejich přínosy jasnější. Neomezované migrace ve velkém měřítku jsou na druhou stranu dosti jiné. To vše se nyní odehrává v Dominikánské republice, přestože hranice mezi Haiti a DR není ani „otevřená“. Hranice prostě byla – až donedávna – dost propustná [ale ne vyloženě otevřená, pozn. překladatele], a to již přes dvacet let.

Haitsko-Dominikánská migrace v číslech

Haiti je nejlépe popisováno jako neúspěšná, zchudlá a násilná společnost. Podle webu Associated Press: „Gangy na Haiti ovládají 80 procent hlavního města Port-au-Prince a násilnosti ponechaly v posledních letech téměř 700 tisíc Haiťanů bez domova,“ 500 tisíc jiných nedávno emigrovalo do DR. Je jednoduché vidět to, proč Haiťané migrují v takových velkých počtech do DR, která se stala v posledních 50 letech středo-příjmovou zemí s HDP na hlavu, které je podobné HDP v Srbsku.

Velká většina stovek tisíc přemísťujících se Haiťanů v posledních letech skončila v Dominikánské republice. Celková populace DR je 11,4 milionu obyvatel a oficiální odhady uvádějí, že je zde okolo 495 tisíc Haiťanů, kteří v zemi žijí. No, některé odhady uváděly, že již v roce 2007 zde bylo přes 800 tisíc haitských státních příslušníků, kteří v DR žili. Tento počet se pravděpodobně jen nafoukl, když vezmeme to, že haitské zemětřesení z roku 2010 vedlo k tomu, že se objevilo několik set tisíc dodatečných lidí bez domova v zemi. Mnoho z nich emigrovalo pomocí „neoficiálních“ způsobů a zůstává neevidováno. Podle Organizace amerických států, je 95 procent haitské migrace do DR neevidováno a dnes zde může být 1,9 milionu neevidovaných Haiťanů, kteří žijí v DR. Jinými slovy, konzervativní odhady uvádějí, že více než 10 procent obyvatel DR přišlo v uplynulých dvaceti letech z Haiti. To vše bez otevřených hranic.

Proti haitský sentiment

Rychlá a drastická demografická změna vytvořila významné politické a sociální problémy. Zatímco neevidovaní haitští příslušníci nejsou často oprávněni k sociálním dávkám, využívají nicméně veřejné služby jako jsou základní školy, silnice a jiné „veřejné statky.“ Místní si toho všimli.

I kdyby bylo využití daňovými poplatníky financovaných výhod na hlavu relativně malé, vytváří enormní rozsah haitské imigrace rozruch a rozhořčení mezi některými domorodými dominikánskými daňovými poplatníky. Jsou zde dokonce hlášeny isolované násilné incidenty a zastrašování proti migrantům. To nemusí být zrovna chvalitebné, ale je to jistě pochopitelné, když uvážíme, že většina běžných Dominikánců je dosti chudých dle severoamerických a evropských standardů. Zatímco Dominikánská republika učinila – ve srovnání se spotřebním košem na Haiti – v posledních dekádách značné ekonomické zisky, málo Dominikánců si užívá velkého disponibilního příjmu. Zdá se, že mnoho z nich není obzvláště rádo, aby jejich daně byly používány k dotování nově příchozích z Haiti. Přítomnost tak velkého množství haitských příslušníků také představuje politický problém. Jak dlouho bude trvat než tito noví migranti začnou požadovat občanství a volební právo?

Následkem toho Abinaderův režim nyní získal širokou veřejnou podporu ve svém úsilí deportovat Haiťany. Abinader byl znovu zvolen v květnu tohoto roku a podpora větších deportací tvořila velkou část jeho volební kampaně. Ve skutečnosti během kampaně oba ze dvou vrcholových kandidátů slibovali agresivní opatření proti haitským příslušníkům, kteří žijí v Dominikánské republice. Abinader zůstává jedním z nejpopulárnějších hlav státu v Americe. I předtím než byl Abinader prvně v roce 2020 zvolen, nicméně dominikánský režim (v roce 2013) úspěšně zrušil občanství podle narození. Toto bylo přijato ke zmenšení potenciálu Haiťanů vytvořit vlivný politický blok v rámci samotné DR. Koneckonců, pokud se díváme na stav Haiti za uplynulých 200 let, je pochopitelné, že Dominikánci by nechtěli to, aby Haiťané toho mohli mnoho říkat k tomu, jak se má vyvíjet DR.

Rozvojový svět ilustruje problém s otevřenými hranicemi

Pokud by byla hranice mezi Haiti a Dominikánskou republikou opravdu otevřenou hranicí, 11,4 milionu obyvatel Dominikánské republiky by mohlo očekávat v následujících letech vlnu několika milionů Haiťanů. (Haiti má větší populaci než DR.) Procento v zahraničí narozených obyvatel v republice by pravděpodobně narostlo na 30 až 50 procent. Dominikánci by se sami v mnoha oblastech země stali menšinou. Situace v Dominikánské republice ukazuje problém s teoriemi obhájců otevřených hranic, kteří téměř vždy směřují svoje tvrzení jen na bohaté země – zvláště velké bohaté země. Nakonec, pouze velké bohaté země mají daňové základy takové, že je pro ně relativně jednoduché platit větší částky za infrastrukturu, vynucení práva a školství, které pramení z nárůstu migrantské populace. Jen velké země mohou absorbovat migranty bez toho, že by domácí populaci vystavily geopolitickému a domácímu pozdvižení.

Co nabízejí obhájci otevřených hranic na oplátku za všechny tyto politické a ekonomické změny? Obhájci otevřených hranic slibují malý nebo mírný vzestup HDP v delším období. To může znít přesvědčivě pro ekonomy z vyspělých zemí, kteří sedí v akademických pozicích. Ale málo daňových poplatníků a pracujících z rozvíjejících se zemí je přesvědčeno, že je báječné zaplatit všechny tyto náklady neomezované imigrace předem, a potom doufat, že některé ekonomické výhody se nakonec zhmotní. Pro obyvatele rozvíjejícího se světa, jehož ekonomická situace je mnohem prekérnější než na bohatém Západě, každý dodatečný dolar – nebo peso – které je zdaněno na podporu nových migrantů je znatelné.

A potom je zde problém politické změny. Modely otevřených hranic předpokládají, že politické a tržní instituce zůstanou statické, i když se populace radikálně změní díky neomezované migraci. Předpokládá se, že noví obyvatelé nebudou činit změny v politickém a ekonomickém statusu quo, který učinil zemi pro migranty tak atraktivní. To není samozřejmě tím, jak reálný svět funguje. Většina migrantů má tendenci přinést velkou politickou změnu a obyvatelé rozvíjejícího se světa jsou si toho ve vší vážnosti vědomi.

Riskování stran tohoto druhu změny v politické moci, je obzvláště nebezpečné uvnitř zemí s demokratickými institucemi jako je DR. To je to, proč země s většinou, která tvoří populaci migrantů, jsou všechny autoritářskými arabskými zeměmi jako Spojené arabské emiráty, Katar a Kuvajt. V těchto případech je domácí populace ochotna tolerovat enormní migrantskou pracující populaci, protože politická participace je rezervována jen malé menšině domácí populace.

Jak poznamenal Ludwig von Mises ve své práci o politických důsledcích demografické většiny, záleží na tom jak mnoho jakých etnických, jazykových nebo národních skupin vytváří většinu uvnitř politického zřízení. Mises rozuměl tomu, že když se většinová skupina změní v menšinu, utrpí významné ztráty ve smyslu politického sebeurčení a členové této menšiny se mohou stát i občany druhé kategorie. Čím je země menší, tím pravděpodobněji toto nastane v důsledku imigrace. Je snadné sympatizovat s Dominikánci, kteří se nechtějí jednoho dne probudit, aby zjistili to, že jsou nyní poddáni panující většině anebo etnické skupině Haiťanů v rámci DR. Pokud vezmeme do úvahy dlouhou historii konfliktů mezi Dominikánci a Haiťany, jde stěží o bezdůvodný strach.

V zásadě, pokud vezmeme velikost DR a její blízkost k Haiti, zmizení hranic s Haiti by pravděpodobně vyústilo v to, že by se Dominikánská republika stala více jako Haiti. To by jasně bylo ekonomickou a politickou katastrofou pro dominikánský lid.