Bidenovci budou škodit do poslední chvíle |

Sdílet článek:

PETR DRULÁK

Bidenova administrativa se rozhodla, že několik týdnů, které ji dělí od předání moci, využije k završení svého katastrofálního působení v čele stále ještě nejsilnějšího státu světa. V posledních dnech, kdy je její legitimita volební porážkou oslabena, přijímá nebezpečná rozhodnutí, která odkládala v době, kdy k nim ještě legitimitu měla. O víkendu Ukrajině povolila útočit na Rusko americkými a britskými raketami dlouhého doletu. Pokud nemá dojít k mimořádně nebezpečné eskalaci, bude třeba korigující reakce nastupující Trumpovy administrativy jakož i racionální, ale rozhodné odpovědi Ruska. Ani jedno, ani druhé není zaručeno.

Bidenova administrativa se po celý rok bránila Ukrajině, aby využila americké raketové systémy ATACMS k útokům na Rusko. Stejně tak blokovala útoky britskými raketami Storm Shadow závislými na amerických technologiích. Její nesouhlas byl dán pozicí Ruska, které dalo vědět, že k takovému útoku nemají Ukrajinci schopnosti a pokud k němu dojde, bude uskutečněn samotnými Američany. Nejde tedy o ukrajinský útok, nýbrž o americký útok z ukrajinského území. Rusko varovalo, že podle toho bude vypadat i jeho odpověď. Navíc upravilo svoji jadernou doktrínu tak, že připouští ruský jaderný útok i na nejadernou mocnost (čti Ukrajinu), pokud za podpory jaderné velmoci (čti USA) svým masivním útokem Rusko ohrozí. Bidenův Bílý dům byl připraven do rizika jít, ale americké ministerstvo obrany bylo proti. Když před několika týdny přijel britský premiér Starmer do Washingtonu, aby si na základě předchozí politické domluvy potvrdil, že USA nic nenamítají k útokům Storm Shadow, s překvapením zjistil, že na poslední chvíli převážili generálové z Pentagonu a povolení nedostane.

V posledních dnech zasáhly kurskou a brjanskou oblast jak americké ATACMS, tak i britské Storm Shadow. Rusové konstatují, že jsou pod útokem NATO a slibují adekvátní odpověď. Nabízejí se tři možnosti. Nejpravděpodobnější je masivní raketový útok na Ukrajinu s cílem ukrajinský odpor definitivně zlomit. Rusové sáhnou po zbraních, které dosud nenasazovali, a zamíří na civilní cíle, které dosud šetřili. Něco na způsob spojeneckého bombardování Drážďan v roce 1945 či amerického leteckého útoku na Tokio v témž roce nebo svržení jaderných bomb na Hirošimu a Nagasaki. Moskva se také může zaměřit na likvidaci vojenských příslušníků NATO na Ukrajině. Sami Rusové zatím jaderné zbraně nepoužijí: porušili by tím určité tabu, které by je poškodilo v očích zemí BRICS, navíc disponují konvenčními zbraněmi, které jsou svojí ničivostí srovnatelné s menšími jadernými hlavicemi. Současná evakuace západních ambasád z Ukrajiny svědčí o tom, že Západ bere tuto hrozbu vážně.

Méně pravděpodobný ale nikoliv vyloučený je útok na vojenská zařízení a operace zemí NATO mimo Ukrajinu. Moskva může zaútočit na drony v oblasti Černého moře, které identifikují cíle pro ukrajinské útoky, zařízení v oblasti Baltského moře, která ohrožují Kaliningradskou oblast, vojenské družice navigující rakety odpálené z Ukrajiny, útok na kritickou infrastrukturu (podmořské kabely, kyberútoky na civilní infrastrukturu v zemích NATO), letecké základy v Polsku a Rumunsku, kde jsou umístěna ukrajinská letadla, skladiště a překladiště zbraní pro Ukrajinu kdekoliv na světě vyjma USA. Každý z výše uvedených kroků představuje eskalaci proti předchozímu, se stoupajícím stupněm eskalace klesá pravděpodobnost jeho uskutečnění. To neznamená, že by se státy NATO mohly spolehnout, že vyjdou bez úhony. Když v minulých dnech Rusko odpálilo z Astrachaně na Ukrajinu nový typ hypersonické rakety, proti níž nemají státy NATO žádnou obranu, ukázalo tím, že je připraveno poslat podobný dáreček i jim.

Téměř vyloučena je třetí možnost, že Moskva neudělá nic. Ačkoliv se říká, že Západ zatím překračuje všechny ruské červené čáry bez větší odezvy, není to pravda. Západní představitelé sice postupně Ukrajině dodali zbraně, o nichž několik měsíců před každou dodávkou tvrdili, že je na Ukrajinu posílat nebudou tedy tanky, stíhačky, vzdušnou obranu, raketové systémy. Rusko samozřejmě pokaždé odsoudilo eskalační politiku Západu, aniž by však zaútočilo na dodavatele. Rusko však ani ničím takovým oficiálně nehrozilo. V případě nasazení západních raketových systémů proti ruskému území je situace jiná, Rusové dali veřejně a opakovaně najevo, že je nenechají bez odezvy a že odezva může postihnout státy NATO.

Nyní pouze řeší, jak odvetu doladit, aby Trumpovi nesvázali ruce. Sice nemají důvod mu příliš věřit, za čtyři roky jeho předchozího působení zažili několik Trumpových pokusů o normalizaci vztahů, které však pokaždé bezprostředně zvrátili jeho nejbližší spolupracovníci, ale i přesto se rýsuje jako věrohodnější partner k dohodě než senilní Biden a jeho neokonzervativní administrativa. Proto je nepravděpodobný ruský přímý útok na americké vojenské cíle mimo Ukrajinu. Takovým krokem by Moskva Trumpa přinutila k téměř automatické eskalaci.

Sám Trump rozhodnutí Bidenovy administrativy odsoudil. Pokud to však myslí vážně, měl by říci Kyjevu i spojencům v NATO, že pokud chtějí v útocích na Rusko pokračovat, jednají na svůj účet a po 20. lednu nemohou z Washingtonu očekávat vůbec nic. Jinak může v Moskvě vzbudit dojem, že útoky s ním byly předjednány a Trump jen hraje divadlo. Koneckonců Mike Waltz, kterého si Trump vyhlédl za poradce pro národní bezpečnost, v minulosti Bidenovu administrativu vyzýval, aby útoky povolila. V určité chvíli bude muset Trump vyjasnit, jak to vlastně s obratem od neokonzervativní politiky myslí.