Trump tlumil všechny konflikty a nezačal žádnou válku. To je nejvyšší dobro, jež udělal pro celý svět

SU/ELIŠKA HAŠKOVÁ – COOLIDGE

Martina: Paní Eliško, vy jste šla ještě dál: „Jsem absolutně v nebi, šťastná, že Trump vyhrál. Byly to nejdůležitější volby mého života“. To byl váš komentář k vítězství Donalda Trumpa.

Martina: Vy jste zažila mnoho dějinných zvratů. Zažila jste Watergate, zažila jste bipolární svět. Proč toto byly nejdůležitější volby ve vašem životě?

Eliška Hašková-Coolidge: Protože se Amerika dostala do situace, nebo situací, do kterých jsem si nikdy v životě nemyslela, že se dostane. V Americe nikdy nebyla nepoctivost, nebo korupce ve státní sféře – absolutně – to můžu přísahat, že jsem toto nikdy neviděla. Byla jsem na dost místech, kde bych to mohla vidět. Drahé dary byly všechny odkázány na státní odbor, který dělal charitativní aukce, a všechno to šlo na charitu. Neexistovalo, aby „pay for play“ mělo nějaké místo v americkém dění. To jsem tam byla 35 let ve vládě. Takže…

Martina: Zkrátka nebylo to běžně kolem vás vidět.

Eliška Hašková-Coolidge: Ne, že běžně, ale nebylo to ani skryto. Doopravdy to v Americe neexistovalo. Amerika byla právě postavena na tom, že je to transparentní a poctivá země. Ano, byly chyby, staly se – nějací prezidenti byli lepší a nějací horší. Chyby se udělaly, ale nikdo nebyl nemravný. Až teď.

Eliška Hašková-Coolidge: Až teď před Trumpem.

Martina: A proto vám přišly tyto volby tak důležité, protože se tam dostal někdo mravný? Nebo proto, že Donald Trump s nemravností, která začala pravděpodobně bobtnat – podle toho, co říkáte – zatočí?

Eliška Hašková-Coolidge: Otočení od pána Boha. To je další věc. Odklon od pána Boha. To myslím, že je zásada všeho. Protože doopravdy prezidenti vždycky chodili do kostela, aspoň na hlavní svátky byli vidět, že uznávají, že nějaký Bůh existuje. To teď v poslední době pominulo, nebylo to. Byla to doba, kdy kostely začaly být mnohem prázdnější, než kdy byly. Kostely v Americe byly vždycky narvány. To selhalo.

Martina: Jak si vysvětlujete, co se to s Amerikou stalo?

Eliška Hašková-Coolidge: Já nevím. Doopravdy nevím. Ale myslím, že je to napravitelné a že Amerika také dřív měla těžké doby, a vždycky se z toho pozitivně dostala. Myslím, že musíme myslet pozitivně a doufat, že si lidé uvědomují, že takhle prostě úspěch a prospěch pro Ameriku a všechny Američany není možný.

Eliška Hašková-Coolidge: Všechno. Všechny tyto věci, které jste zmínila najednou. Co se týká toho mravního, tak jsme chtěli změnit to, co Bůh stvořil. To je další věc. Když stvoří Bůh ženu nebo muže, tak to tak je. A ne, aby se lidé nechali operovat – a děti obzvlášť – aby se stali něčím jiným. To je, bohužel, určitá forma deprese, která začala být v mladých lidech po covidu. Tím to asi začalo, když lidé – a děti zvlášť, mladí lidé – byli odstraněni od života a pozitivní víry, že budou součástí něčeho lepšího, že budou umět stavět, a budou se dívat na život pozitivně. Myslím, že toto mělo velký dopad na morálku lidí v celém světě.

Martina: Deprese z nedostatku víry v budoucnost?

Eliška Hašková-Coolidge: Ano, to také. A zvlášť víry v budoucnost – o tom to je. Když jsou časy špatné, tak se vždy musí věřit, že budou lepší. Ale budou lepší, když všichni z nás… Víte, Václav Klaus to jednou krásně řekl na oslavě 28. října, když byl prezidentem, a já to velice často opakuji: „Nezáleží to na žádném zákoně. Záleží to na tisících maličkostech, které každý z nás dělá každý den“. A o tom to je. A když věříme v pána Boha, tak si uvědomíme, že se na nás někdo přece jenom dívá. Mladým lidem v Česku na mých přednáškách říkám: „Reputace je to, jak vás vidí ostatní. Ale charakter – ten je vzácnější. Ten je to, co děláte vy, když myslíte, že vás nikdo nevidí.“ A o tom to je. Je to o charakteru, a to je to důležité, že tam je otevřenost, transparentnost a poctivost, se kterou se pak staví důvěra. Důvěra se nemůže stavět na špatném základě, musí být stavěna na pevném základu, a to začínalo v Americe chátrat.

Eliška Hašková-Coolidge: Já myslím, že ano. Je to veliká škoda, protože já to nikdy neviděla, ani jako demokratickou versus republikánskou záležitost, ale doopravdy to vidím v podobě dobra a zla. Mohla bych i říct – i když je to trošku přehnané – ale doopravdy to vidím takto, protože je skutečně smutné, že jsme od tradic Ameriky, které teď Trump zase povzbudil, dostali tak daleko. Víte, nahrávání peněz ze státní kasy, to absolutně nikdy nepatřilo v Americe do programu.

Martina: Určitě jste si položila otázku, jak by vypadala Amerika, kdyby vyhrála volby Kamala Harrisová. Myslíte si, že by pokračovala stejná doktrína, jaká byla za Joe Bidena? Nebo bychom se dočkali ještě i nějakých nových věcí?

Eliška Hašková-Coolidge: Já myslím, že by to bylo horší a horší. Myslím, že to bylo dost hrozné i pod Joe Bidenem. On dokonce neudělal nic za 50 let, když byl v Senátě, takže se nic neočekávalo. Bylo to třetí vládnutí Obamy, třetí turn, což nemohl mít, protože zákonně můžete mít jenom dvě období.

Martina: Ano, dvakrát.

Eliška Hašková-Coolidge: Byla to doopravdy špatná doba, a doufám, že to teď bude směřovat k lepšímu. Myslím, že je obklopen doopravdy dobrými lidmi. Lidmi, kteří mají stejné hodnoty, které ležely v základech hodnot Ameriky. Tato síla a hodnoty byly v poslední době trošku zapomenuty.

Bidenovo prezidentství bylo třetím obdobím vlády Baracka Obamy. Bidena obklopili Obamovi lidé a vládli za něj. Obama byl Bidenův loutkovodič.

Martina: Paní Eliško Hašková-Coolidge, my máme tendenci, když hodnotíme uplynulé období, říct: „To bylo za vlády Joe Bidena“, ale americký deník The Wall Street Journal přišel s rozsáhlým materiálem, který dokazuje, že Joe Biden na tom nebyl mentálně dobře už od nástupu do prezidentského úřadu. A vyplývá to také z asi výpovědí 50 předních demokratů. Řekněte mi: Proč ho všichni kryli? A kdo tedy vlastně v Americe vládl?

Eliška Hašková-Coolidge: Tak to je velká otázka. Na to já neodpovím. Prostě nevím. Ale myslím si, že to bylo připraveno tak, že to bylo třetí volební období prezidenta Obamy – jeho lidi obklopili Bidena, a jeho lidi vládli. A mravní stav Ameriky byl korespondenční, odpovídal tomu, co se dělo.

Martina: Dobře, říkáte, že Barack Obama vlastně stál v pozadí, a byl, řekněme, tím loutkovodičem. Ale řekněte mi, co se stalo s novináři? To, že to kryje třeba Bílý dům…

Eliška Hašková-Coolidge: Celý tisk selhal – všude. Všude na světě tisk selhal. Dříve měl tu kritickou možnost nasměrovat na chyby, které se děly, na programy, které nebyly dobré, a tak dále. Tady nic takového nebylo. Každý mlčel, nebo to zkroutil. Myslím, že zkroucení pravdy je zase nemravnost, která by neměla existovat. Takže si myslím, že největší efekt na světové dění v poslední době mělo to, že lidé nechtěli…

Martina: Nechtěli slyšet pravdu?

Eliška Hašková-Coolidge: Nechtěli slyšet pravdu, a ta pravda jim nebyla podávána. To je ono. Nebyla jim vysvětlena historie konfliktů, historie dění, a tak dále. Nebylo jim to připomenuto. Mnoho lidí nemělo vzdělání.

V USA novináři přestali informovat, a lidé se přestali ptát, protože se báli. A strach je největší zločin, protože brzdí dobro.

Martina: Takže si myslíte, že novináři přestali informovat, a lidé se přestali ptát?

Eliška Hašková-Coolidge: Ano. A lidé se báli. Strach je největší zločin, který může být, protože strach brzdí ve všem všechno dobré: V rodině, v národě, v každé společnosti. To nejhorší, co může být – je strach. Strachem se nedá vládnout. Není to o pravidlech jako pořádek, klid. Je to o hodnotách. Je to také o tom, když byl Masaryk, když se stal prezidentem, tázán: „Co budou vaše cíle a povinnosti jako prezidenta?“ A on řekl: „Cílů a povinností je mnoho, ale budu se věnovat hlavně budování Civitatis Dei“. To je ten rozdíl. To fungovalo, protože to tam bylo, a stavělo se na důvěře. To zemřelo. Ve světě – nejenom tady. V Americe. Určitě. V Americe byly vždy podkladem amerického úspěchu poctivost, otevřenost a svobodné slovo.

Martina: Ať už vládl prostřednictvím Joe Bidena kdokoli, řekněte mi: Co považujete za největší chybu, která se stala za tohoto mandátu nejenom vůči Americe, ale i vůči světu?

Eliška Hašková-Coolidge: Myslím, že chyb je více. Chyba byla – a to začalo už za Clintona a Cartera – že se snažili změnit vedení různých států, kde se jim nelíbilo, protože nebylo dost americké.

Martina: Vývoz demokracie.

Eliška Hašková-Coolidge: Vývoz demokracie, ano. A tak jsme za Cartera sejmuli šáha v Íránu, a to byl začátek konce v tomto regionu. To byla doopravdy veliká chyba, protože šáh měl nastaven program, který se nezměnil z jednoho dne na druhý, ale byl to proces. Změnit, nebo udělat demokratičtější vládu a stát – to je proces. To trvá roky, a ne z jednoho dne na druhý den. A on tomu nedal čas, aby se tam věci zlepšily. Farah Diba přece dělala pro ženy v Íránu úžasné věci, tam začal doopravdy kvést úplně jiný postoj k věci. A to všechno se bohužel rozsypalo, když jsme šáha v Íránu sejmuli.

A ty zbytečné války, které způsobují jenom utrpení, protože je zavražděno tolik lidí. Víte, já myslím, když se vrátím nazpátek, že bylo velice strašné, že jsme po druhé světové válce měli – což bylo úžasné – Marshallův plán, který určitě pomohl změnit Německo. A mindset v Německu se také změnil, protože tam byli Američané, kteří právě opakovali ty správné hodnoty, které měly existovat. A toto se nestalo, když padl komunismus. Tam nebyl žádný Marshallův plán, nebylo tam žádné světlo. A nebyla tam žádná poklona. To dokázal náš prezident Zeman, když se omluvil, a jel 9. května do Ruska, protože on tam nejel oslavovat nějakou vládu, ale jel tam, aby poděkoval Rusku za jeho účast v tom, aby byl ukončen nacismus, a Hitler byl poražen.

Martina: Za osvobození.

Eliška Hašková-Coolidge: Ano. To bylo milióny lidí, které Rusko kvůli tomu ztratilo. A nikdy tam nebylo žádné uznání, protože jak Rusko, tak Amerika zachránily svět před nacismem. A myslím, to chce stavět na těchto hodnotách, a to se prostě nestalo, protože přišel komunismus, a zase to zničil. Ta malá městečka a vesnice tady, kde byly pomníky lidem, kteří dali svůj život za spoluobčany, a tak dále, to všechno bylo za komunismu strženo dolů. Takže naděje pořád umírala, místo aby byla znovu obnovena. To doopravdy chce tisíce maličkostí, které děláme každý den, aby tyto maličkosti obnovily důvěru lidí, a hodnoty společnosti, které tuto důvěru tvoří.

Trump tlumil konflikty a nezačal žádnou válku. To udělal pro celý svět. A umí vyjednávat s lidmi, kteří mají jiný názor. A to mu pomůže probít se současným marasmem.

Martina: My jsme po revoluci k Americe velmi vzhlíželi. Vzhlíželi jsme k ní jako k velmi svobodné zemi, ze které se musíme učit. Učit svobodu, naprostou svobodu slova.

Eliška Hašková-Coolidge: Ano, a to se teď vrací. Doufám.

Martina: To se nevrátí jen tak. Když říkáte, že Amerika byla před pádem, tak se to nevrátí jen tak. K čemu tedy teď vzhlížet?

Eliška Hašková-Coolidge: K pánu Bohu. Modlit se. Doopravdy, já si myslím, že to je strašně důležité, obrátit se teď k Bohu. A je důležité chování nás všech. Abychom uznali lidi, kteří mají hodnoty, které nás vždycky povznesly nahoru, které nás vždycky podržely v době tak špatné, jako je tato doba. Myslím, že to bude – jak říkáte – trvat dlouho. Je to velký balvan, který si na sebe Trump vzal, ale je to velice důležité, a je obklopen lidmi, kteří pracují doopravdy pro národ, a ne pro sebe. To je to, co je špatné, když lidé, kteří jsou ve vládě, začnou pracovat pro sebe, a ne pro stát. To je začátek konce.

Martina: Paní Eliško Hašková-Coolidge, pro nás pozorovatele, Středoevropany, je velkým překvapením, že doba, jak už jsem zmínila, kdy jsme vzhlíželi k Americe jako k zemi, která na nás působila tak, že má zdravý rozum, a odolává všemožným ideologiím, pominula, a teď jsme museli zkonstatovat, že se stala jejich hnízdem. A že je, mimo jiné, jedním z center, ze kterého se ideologická doktrína distribuuje do nejrůznějších částí světa.

Eliška Hašková-Coolidge: Ano, a vždycky se to dobré z Ameriky odstěhovalo, jak jste říkala, do jiných zemí, a vždycky to mělo na tyto země pozitivní efekt.

Martina: Myslím, že ve Vietnamu, v Íránu, v Iráku, v Sýrii na to mají trochu jiný názor.

Eliška Hašková-Coolidge: To souhlasím. A také jsem zmínila, že byli prezidenti, kteří trošku v Americe chybovali zvlášť ohledně válek. To je další věc, kterou má Trump za sebou, že ztlumil všechny konflikty, a nezačal žádnou válku. To je zatím jeho nejvyšší dobro, které udělal pro celý svět. A také, že umí vyjednávat s lidmi, kteří mají trošku opoziční názor, nebo dělají věci, které by se dělat neměly. A on je v tomto velice dobrý, a vždycky byl. A je úžasný vyjednavač. A to je to, co myslím, že mu pomůže probít se tím marasmem, který existuje, protože je to nyní doopravdy velice špatná doba.

Martina: Paní Eliško, vy jste teď zmínila, že se mnozí uchylují k Donaldu Trumpovi jako k člověku, který nebude rozpoutávat války.

Eliška Hašková-Coolidge: Ano.

Martina: Že bude jakousi zárukou míru. Myslíte si, že lidé věří oprávněně? Protože Amerika je na tom ekonomicky tak, jak je, a válka je vždycky dobrý byznys. Myslíte si, že toto nemůže převážit?

Eliška Hašková-Coolidge: Jak myslíte převážit?

Nehrozí, že by bylo Česko nějak poškozeno tím, co Amerika vyžaduje od Evropské unie. Povzbudí to Evropu, aby se trošku vzpamatovala.

Martina: Převážit – zkrátka že Amerika bude mít své ekonomické zájmy, protože je na ústupu, co se týká multipolárního světa, a nebude se chtít dát.

Eliška Hašková-Coolidge: Ne, z lakomství bych nikdy Ameriku neosočila. Když Amerika půjde nahoru, tak půjde nahoru celý svět. Myslím, že v tomto hrozba není, že by bylo Česko nějak poškozeno tím, co Amerika vyžaduje od Evropské unie – nejsem ekonom – tedy, aby ve všem splnila svou účast. Protože to je povzbuzení Evropy k tomu, aby se trošku vzpamatovala z toho, co dělá. A žít na úkor někoho jiného také není dobře.

Martina: Na úkor někoho jiného?

Eliška Hašková-Coolidge: Na úkor někoho jiného. Ano. Já myslím, že každá země má svou zodpovědnost právě nejdříve ke svým občanům, ale pak k celé světové společnosti, aby se celá světová společnost zvedla. A tohle Amerika měla v popisu toho, co dělala. Ale jenom v poslední době – a začalo to s Clintonovými v Bílém domě, já si nemůžu pomoct, tam to začalo. Oni začali významným podnikatelům pronajímat Lincolnovu ložnici. Bylo to zdaněno. A když Clintonovi odešli, tak si vzali s sebou – bylo to na první stránce Washington Post, to ještě tisk fungoval – odnesli si zařízení Bílého domu za 350 000 dolarů. To si můžete ověřit. A potom mi jednou řekl kurátor, že z toho vrátili 17 000 – potom, co vyšel tento článek. A pak tam byla ta nadace, a problémy s touto nadací. To jsou všechno věci, které Ameriku ponížily, protože nemůžete říct, že by někdy takovýto nemravný způsob v Americe existoval. To prostě nebylo. Já pevně věřím, že musí být silné národy, které pak dělají silný svět. A když jsou přítomny hodnoty, a když se buduje na důvěře, a ne na křivotě a krádeži. To je to, co dřív v Americe bylo, a takto dřív Amerika vedla svět, a byla takto viděna, tak se na ni dívali. Ale v poslední době toto strašně moc kleslo. Ale musíme to zase znovu obnovit – a to má Trump jako cíl.

Martina: Určitě je důležité obnovit jakousi reputaci Ameriky. Na druhou stranu se svět změnil. A pravděpodobně se změnil nevratně. Máme tady BRICS, máme tady silnou Indii, Čínu. Myslíte, že bude v silách Donalda Trumpa nejenom třeba ukončit válku na Ukrajině – o čemž mnohokrát hovořil – ale také se domluvit s dalšími mocnostmi, jak už jsem to tady říkala, tedy s Čínou, Ruskem, Indií?

Eliška Hašková-Coolidge: Začíná to příkladem v rodinách, pak příkladem ve státní sféře, a pak příkladem toho, co stát reprezentuje pro svět. Příklad je strašně důležitý. A toto musíme zpravit všude na světě, ne jenom u nás. Bidenova Amerika se z toho musí dostat ven, a zpravit chování. A to začíná nahoře, a pak si z toho lidé vezmou příklad. A toto vždycky v Americe existovalo a fungovalo.

Já si pamatuji, jak nebylo lehké se stát americkým občanem. Šla jsem na pohovor do Bílého domu, protože mě tam poslal člověk, se kterým jsem měla pohovor po ukončení studia diplomacie na Georgetownu. Před tím jsem byla na pohovoru na ministerstvu zahraničních věcí, a tam mi řekli, že bohužel, že ač by mě rádi vzali, tak to nedoporučí, protože platí zákon, který byl změněn o tři roky později, že musíte mít občanství 10 let, abyste se mohla stát členem ministerstva zahraničí. A tento člověk mi řekl: „Mám známého v Bílém domě, který právě ztratil asistentku, a myslím, že byste se tam hodila.“ Tak mě posadil do auta, kterým mě vzal do Bílého domu, a tam se mě ani nezeptali, jestli jsem demokratka nebo republikánka – což by dnes bylo úplně nemožné. To je vidět, jak se ta Amerika změnila. V této poslední době vás nevzali pracovat do Bílého domu, když jsem nebyla nejenom demokrat, ale ten správný demokrat, nebo ne jenom republikán, ale ten správný republikán. Toto, takové rozdělení nikdy v Americe neexistovalo. Tento zákon se za tři roky stal neústavním, ale to už jsem byla v Bílém domě. A tam se mě vůbec nezeptali, jestli jsem demokratka nebo republikánka. Takže to bych ráda, kdybychom se zase vrátili k těmto časům, kde jsme pracovali pro národ.

Já pevně věřím, že každý národ musí mít vybudovanou svou hrdost – v jeho historii, v jeho tradicích – a že to pomůže, aby byl silnější na to, obohatit celosvětový pořádek. Právě tyto hodnoty, které jsou každému státu vzácné, nebo by měly být, pak obohatí nejenom daný národ, ale i svět. K tomu se musíme dostat. A to tady jeden čas existovalo. Já si pamatuji, když jsem přijela do Ameriky, jak jsem se učila americkou historii. Neuměla jsem v tu dobu vůbec mluvit anglicky – mluvila jsem perfektně francouzsky a trošku německy, ale nemluvila jsem anglicky. Tak jsem se učila angličtinu. Když jsem si šla vyzvednout občanství, tak jsem byla hrdá na to, co Amerika udělala. A právě proto, když se mě někdo zeptá, která země je mi dražší, tak já říkám obě dvě. Protože jsem vděčná Česku, že jsem se zde narodila, a jsem vděčná za chování mých předků v Česku. A jsem vděčná Americe za to, že mě nechala žít ve svobodě. Svoboda je to nejdůležitější, nejcennější, co máme. A toto v poslední době selhalo. To musíme znovu nastavit – svoboda slova.

Eliška Hašková-Coolidge