Co týden dal 9/2025 |

Sdílet článek:

VÁCLAV KRÁSA

Následující slova prezidenta Donalda Trumpa, která napsal na své platformě Truth Social, jsou dle mého názoru klíčová pro pochopení, co se stalo: „Dnes jsme měli v Bílém domě velmi smysluplné setkání. Dozvěděli jsme se mnohé, co by bez rozhovoru pod takovým ohněm a tlakem nebylo nikdy možné pochopit. Je úžasné, co se vyklube z emocí, a já jsem vyhodnotil, že prezident Zelenskyj není připraven na mír, bude-li jeho součástí Amerika, protože cítí, že mu naše zapojení dává při vyjednávání velkou výhodu. Já nechci výhodu, já chci mír. Zneuctil Spojené státy americké v jejich drahocenné Oválné pracovně. Může se vrátit, až bude na mír připraven.“ Prezident Zelenskyj podvedl Ameriku, protože se od něj očekával podpis pod smlouvu o strategických surovinách a souhlas s ukončením války. On však přijel s přesvědčením, že požádá o další prostředky na vedení války, zkrátka, že se bude chovat stejně, jako poslední tři roky a odveze si zase peníze a zbraně, ale tentokrát tvrdě narazil. Nepochopil, že Amerika nadále odmítá krýt záda prezidentu Ukrajiny v jeho snažení o pokračování války. Trump mu jasně naznačil, že každé dobrodružství něco stojí a Amerika chce svoje peníze zpět, k čemuž povede smlouva o těžbě surovin. Je pravděpodobné, že na tuto změnu nebyl Zelenskyj vůbec připraven, a tudíž na jednání v Oválné pracovně, když byl vystaven tlaku, zcela selhal.

Připravovaná dohoda mezi Spojenými státy a Ukrajinou o těžbě nerostného bohatství vzbuzuje v Evropě emoce, nesouhlas i otázky ve smyslu zaplacení výdajů USA za dodávky zbraní Ukrajině. Nikde dosud nepadlo, že podobné mechanismy jsou běžné. Po první i druhé světové válce musely poražené i osvobozené státy spojencům vyrovnávat válečné účty. Kritici hovoří o neetickém obchodu a o nutnosti ekonomického přežití Ukrajiny. Poplatky za „osvobození“ ovšem nejsou vynálezem prezidenta Trumpa, ale jsou uplatňovány po staletí. Války vždy něco stojí. I my jsme po druhé světové válce hradili určitou část své výzbroje zpětně Velké Británii. V souvislosti s licitací o ukrajinské suroviny, je dobré připomenout sovětsko-československou smlouva o uranu z roku 1945, která nebyla formulována jako poplatek za osvobození, ale fakticky ji lze takto interpretovat. Dalším příkladem je Itálie, která po druhé světové válce musela Sovětskému svazu, Jugoslávii, Řecku a dalším státům platit reparace v různých formách, včetně materiálních dodávek a průmyslové produkce. Podobně Finsko, které bylo na straně Osy, bylo nuceno dodávat Sovětskému svazu válečné odškodnění formou lesních produktů a průmyslových výrobků. I v novodobé historii najdeme podobná vyrovnání. Po válce v Perském zálivu v roce 1991 musel Kuvajt Spojeným státům a koalici zaplatit miliardy dolarů za vojenskou operaci proti irácké okupaci. Ze strany našich představitelů i představitelů EU jde o falešný pokřik, protože platby států za vojenskou pomoc jsou obvyklé.

Důsledky konfliktu v Oválné pracovně mohou mít pro válku na Ukrajině, ale i pro spolupráci v rámci NATO a vůbec na Atlantickou spolupráci obrovské důsledky a mohou překreslit současnou politickou mapu. Teď je na Ukrajině, ale i na evropských lídrech, aby se pokusili neeskalovat konflikt a snažit se s Amerikou domluvit. Zatím se to nezdá příliš reálné, protože Zelenskyj na jednání s Trumpem neukázal vůli ke kompromisu a dopustil se několika závažných politických přešlapů. Je teď na něm, zda se dokáže sklonit, ale jeho okamžitá cesta do Londýna a podpis velké půjčky na další vedení války, spíše svědčí, že zatím vsází na pomoc Evropy. Považuji to za hrubou politickou chybu, protože Evropa se s Amerikou nakonec musí dohodnout a potom Ukrajina zůstane úplně mimo. Je až nepochopitelné, že se prezident Zelenskyj nesnaží o urychlené ukončení bojů a nechává svojí zemi dále devastovat válečným běsněním.

Všichni odborníci tvrdí, že Ukrajina nemůže vyhrát, a tak by měl prezident Ukrajiny v zájmu ochrany zbytků infrastruktury, ale hlavně zachování životů Ukrajinců, okamžitě souhlasit s příměřím. Je to jeho odpovědnost, kterou, jako vůdce má a nikdo ji z něho nesejme. Zdá se však, že pan Zelenskyj bojuje spíše za sebe, a že mu houby záleží na Ukrajině. Evropa nebude mít dostatek prostředků na dlouhodobou podporu války na Ukrajině, protože jednotlivé státy mají rozdílný pohled na konflikt. Osobně nechci, abychom vyhazovali další miliardy korun na konflikt, kdy Ukrajina nemá šanci zvítězit a vůbec nechápu prohlášení našich nejvyšších představitelů, že stojí neochvějně za Ukrajinou. Tato prohlášení budou zatěžovat naše vztahy s USA a je třeba si otevřeně analyzovat proč Anglie a velké státy EU preferuji válku na Ukrajině před mírovou snahou Ameriky. Myslím si, že jedním z důvodů je, že úspěch mírové smlouvy Ameriky jí zajistí přístup k surovinám na Ukrajině, o které mají zájem především Anglie, ale i další velké státy EU. My jim k tomu pouze svítíme a tváříme se důležitě, ale na nás vůbec nezáleží. Dalším, a možná důležitějším důvodem rozdílných postojů k válce na Ukrajině mezi USA a EU, je vědomí toho, že úspěch mírové iniciativy Ameriky by ve svých důsledcích vedl ke změně geopolitiky, kde by si sféry vlivu rozdělily USA, Čína a Rusko a Evropa by zůstala mimo. Jenže do této pozice se země EU dostaly sami svojí chybnou politikou. Adorování prezidenta Zelenského, souhlas s jeho tvrzením, že bojuje za demokracii a Evropu, neustále vytváření strachu z Ruska, přehlížení obrovské korupce, tolerance Zelenského protievropských kroků v souvislosti se zastavením dodávek plynu přes Ukrajinu a vlastně jeho vydírání, způsobilo, že pan Zelenskyj si začal myslet, že mu všichni a vždy půjdou na ruku. Prezident Trump mu jasně ukázal, že jako hlava státu se musí starat nejprve o svoji zemi a lid, který jej zvolil, a to také vzkázal evropským lídrům, kteří to dosud nepochopili.