Politická korektnost je nástroj, kterým má být v lidech vymazáno to podstatné, tedy charakter

SU/ELIŠKA HAŠKOVÁ COOLIDGE

Martina: Svoboda slova, osobní svoboda, svoboda vyjadřování, svoboda politických názorů. Zdá se, že tyto svobody schází na úbytě nejenom tedy u nás, ale také v Americe.

Eliška Hašková-Coolidge: Ano, Amerika byla dřív dobrým příkladem, ale v poslední době se stala nedobrým příkladem. Tak to nemůže být.

Martina: Svobodně se ptát, bavit se a diskutovat se také příliš nemůže o situaci na Ukrajině. Vy jste zkušená žena, která se v politice skutečně pohybuje celý svůj život, sledujete veřejný prostor. Řekněte mi: Jak jste vnímala příčiny vzniku války na Ukrajině?

Eliška Hašková-Coolidge: Víte, já jsem studovala ruskou historii, a měla jsem úžasného profesora ruské historie na Georgetown Univerzity – na tento kurz nikdy nezapomenu. Když se podíváte do všech konfliktů Petra Velikého, Kateřiny, a tak dále, tak všechny konflikty Ruska byly o tom, že potřebovali mít přístav, který nezmrzne, protože je to ohromně bohatá země, která potřebuje mít možnost obchodovat, vyvážet věci, a přivážet to, co potřebuje.

Martina: A jsme v Černém moři.

Eliška Hašková-Coolidge: A jsme v Černém moři. A jak víte, Rusko je také země, kterou vede jeden člověk. Stalin byl Gruzínec, nebyl Rus, a po Stalinovi to byli všechno Ukrajinci, až přišel Gorbačov, a ten nás za pomoci Reagana osvobodil. Ale myslím, že všechno začalo tím, že Chruščov, což byl Ukrajinec, dal Ukrajině Krym. Pro Rusko je Sevastopol strašně důležitý. A myslím, že Západ potom, místo toho, aby trval na neutrální Ukrajině, a že Ukrajina bude neutrální stát, a bude všemi státy považována za neutrální stát, tak jsme mluvili o tom, jak se Ukrajina stane součástí Evropské unie a NATO. Myslím, že když končila Varšavská smlouva, proti které bylo postaveno NATO, tak už NATO nemělo význam, protože NATO bylo vystavěno proti Varšavské smlouvě, byla to peacekeeping organizace, mírumilovná organizace, ne válečná. A z diplomatického a z historického pohledu to vidím tak, že tato válka nikdy neměla začít. A nejhorší je, kolik životů si vzala, a kolik lidí na ní vydělalo – to je doopravdy hnus. To je zase ta mravnost, o které jsme mluvily.

Martina: Komu myslíte, že válka na Ukrajině nejvíce posloužila?

Eliška Hašková-Coolidge: Těm, kteří brali peníze, úplatky za to, či ono.

Martina: Asi nechcete být konkrétnější?

Eliška Hašková-Coolidge: Ne, nechci.

Souhlasím s Trumpem, že kdyby byl v té době prezidentem, tak by válka na Ukrajině nevznikla. Snad dokáže napravit politické vztahy USA s Ruskem, a Ruska s Evropou.

Martina: Rozumím. Myslíte si, že kdyby byl v té době Donald Trump prezidentem, tak by tato válka nevznikla? On to velmi často říkal.

Eliška Hašková-Coolidge: To si absolutně myslím, že by se to nikdy nestalo.

Martina: Myslíte, že je čas jednat s Ruskem jinak než doposud? A v jakém smyslu slova? Protože jste řekla, že chcete Rusko v Evropě.

Eliška Hašková-Coolidge: Ano. Jak už říkal Kissinger, Rusko by mělo mít v Evropě svou pozici, a že by to nebylo špatné. V tom zahrál velikou roli Solženicyn, který se vrátil do Ruska, a stal se kamarádem Putina. Po všech gulazích tam bylo odpuštění i z jeho strany, a přijetí ze strany Putina tím, že mu řekl: „Ano, budeme budovat velké, silné Rusko – ale jinak. A církev bude volná. Kostely budou pro lidi otevřeny, aby do nich mohli chodit.“ V Rusku je víra silná, do kostela chodí i Putin. Myslím, že je důležité říct, že zavírat kostely – na Ukrajině teď lidé nemají kam jít, a tolik lidí je tam mrtvých – to by nemělo existovat, je to doopravdy protilidské, a není tam žádný důvod, proč by to mělo být.

Myslím, že musíme to, co se stalo, narovnat, jestli to vůbec půjde narovnat, protože tam je tolik křivd, bolestí, nenávisti, a tak dále. Víte, teď je to všechno o citech, a já myslím, že lidé, kteří to propagovali, mají trošku máslo na hlavě, a myslím, že se doopravdy bojí. Když byl Trump prezidentem, a Kim posílal ze Severní Koreje rakety, který byly schopny zasáhnout Ameriku, tak se s ním Trump setkal, a už na letišti řekl: „Hele, my máme hodně vzájemného. My oba dva potřebujeme zhubnout. Držet dietu.“ To mezi nimi probořilo led, a začala nějaká konverzace na stejné platformě. Dva vůdci – tam musí být respekt, určitý respekt k něčemu, vymyslet si něco. Prostě tam musí existovat respekt mezi dvěma lidmi, kteří musí cítit, že jsou na stejné rovině. Problém je, že nemůžete mít jednoho Anděla a druhého Ďábla a očekávat, že tam nastane mír. To není možné.

Martina: Když někam přicházím s automatickým pocitem nadřazenosti, tak asi nemohu očekávat žádné vřelé přijetí, ani vřelý výsledek. Musí to pak být výsledek jedině zase z pozice síly. Myslíte, že Donald Trump dokáže napravit politické vztahy Spojených států s Ruskem? Potažmo pak Ruska s Evropou?

Eliška Hašková-Coolidge: Doufám, že ano. Myslím, že by to bylo velice dobré. Vracím se k Palackému, který hodně psal o tom, aby se Slované spojili. Myslím, že by to Evropě dalo sílu, kdyby tady nebylo hádání, ale byla tady síla růstu a síla hodnot, které by nás spojovaly, místo hádání a korupce. Věřím, že toto je klíč k dobru celého světa.

Martina: Dostali jsme se do určitého bodu, a někdy to je bod, ze kterého je jen velmi těžký návrat. Jak vidíte budoucnost česko-ruských vztahů?

Eliška Hašková-Coolidge: To já nemůžu posoudit. V tom, co si přál Kissinger, vidím velkou výhru, a doufám, že se zase obrátíme k tomu, abychom stavěli na důvěře, a ne na konfliktu. Důvěra společnosti je doopravdy podobná, jako v obchodu. Firmy musí stavět ne na strachu, ale na důvěře. A když stavíte na důvěře, tak je z toho prospěch, společnost kvete, bohatne, a tak dál. A to samé je u státu, to samé platí u každé organizace. Je strašně důležité stavět na důvěře – ne na strachu. Tím pádem se situace zlepší pro celý svět. A myslím, že v tomto je Trump doopravdy mistr, který něco dovede. Jeho inaugurační řeč mě strašně oslovila, a myslím, že je na správné straně a že má okolo sebe lidi, kteří mu můžou pomoci toto zvládnout, tedy změnit svět, jak říkáte vy.

Martina: Paní Eliško Hašková-Coolidge, Donald Trump také slíbil obnovit svobodu slova. Myslíte, že Amerika přišla o svobodu slova natolik, že je opravdu nutno ji znovu obnovovat?

Eliška Hašková-Coolidge: Toto si určitě myslím, protože demokracie nemůže bez svobody slova existovat. Celý vtip demokracie je svoboda slova. A proto je tak důležité toto zachovat, aby celý svět vzájemně lépe fungoval.

Politická korektnost je nástroj, kterým mělo být v lidech vymazáno to podstatné, tedy charakter

Martina: Kde se v Americe projevovaly snahy o omezování svobody slova nejmarkantněji? V médiích? Na internetu? Nebo v tlaku takzvané politické korektnosti? Kde to bylo? A mohli bychom říct, kde to začalo?

Eliška Hašková-Coolidge: Tak určitě byl politická korektnost velká zkáza, a byla cestou k tomu, co se tam stalo, protože místo aby – jak velice správně řekl Martin Luther King – že člověk se nesoudí podle barvy pleti, ani pohlavím není člověk lepší, nebo horší.

Martina: Myslíte pohlavím?

Eliška Hašková-Coolidge: Ano, ani pohlavím není člověk lepší nebo horší. Je to charakterem. Je to doopravdy obsah charakteru. A obsah charakteru musí vládnout v rodině, společnosti, a pak ve světě. A to je to, co chtěla politická korektnost vymazat. To nejde. Nejde to vymazat, není možné, abychom na tom byli bez charakteru lépe, aby byl mír, aby lidé věřili v sebe. Mír musí být stavěn na důvěře. A je těžké dostat se k důvěře, když v této situaci zobrazujeme protivníky jako dobro nebo zlo.

Martina: My jsme si začaly povídat o svobodě slova. Jak ji vnímáte u nás, v Česku?

Eliška Hašková-Coolidge: Myslím, že tady je také cenzura. Hlavně vidím, že je tady obrovské hádání kvůli ničemu. Víte, tady se doopravdy hodně díváme na lidi, jako že jsou dobro nebo zlo, což není dobré.

Martina: Když tady máte nějaký názor, tak jste dobrý. A když máte jiný názor, tak jste špatný.

Eliška Hašková-Coolidge: Ano, a to je velice špatný základ, to nestaví důvěru. To staví strach jedné strany proti druhé.

Martina: A nevede to k dohodě.

Eliška Hašková-Coolidge: A nevede to k dohodě.

Nesouhlasím s tím, aby malé děti byly vedeny k tomu, že budou šťastnější, když si změní pohlaví

Martina: Vy jste také v rozhovorech pro média mluvila o tom, že byly zastaveny děsivé interpretace rovnoprávnosti a svobody slova. Těmito děsivými interpretacemi rovnoprávnosti jste myslela konkrétně co? Třeba hnutí LGBT, ideologii mnoha desítek pohlaví, nebo ještě něco jiného?

Eliška Hašková-Coolidge: Podívejte se, myslím, že si v dospělosti člověk může rozhodnout, že chce být to, či ono. Ale vést k tomu od začátku pětileté, nebo šestileté děti s tím, že by mohly být šťastnější, a zvlášť v pubertě, když dítě neví, čí je? A to mají v sobě všechny děti. Takže jsem proti tomu, že Biden prohlásil, že tím, jak si zvolil mluvčí, splnil tři sliby, které dal Americe, než se stal prezidentem: Je černá, je to žena a je to lesba. To prostě není důvod, proč by to měla být dobrá mluvčí. Zase se vracím k Martinu Lutherovi Kingovi, který řekl, že obsah charakteru má být to nejdůležitější, čeho má člověk dosáhnout.

Martina: Paní Eliško, ale tato ideologie se dostala do amerických škol, a také do evropských, do českých škol, dostala se mezi lidi středního věku i mladé. Nejsem si jistá, jestli to jde jako mávnutím proutku dostat z lidí zase pryč? Ozdravit je, a říci: „Ano, nemusíme podporovat tyto politické neziskovky, které to šíří dál.“ Protože to, co zasely, už klíčí.

Eliška Hašková-Coolidge: Ano, to je fakt. Bude to těžké, a nebude to zítra, protože je to zakotvené v organizacích a v lidech. Je to veliká škoda. Myslím ale, že je důležité opakování toho, že obsah charakteru a víra v Boha jsou dvě věci, které bychom měli vyzdvihovat. To ale v tisku neslyším. A myslím, že je důležité, abychom o těchto věcech všichni mluvili, včetně toho, jak důležité jsou, a jak musíme ve společnosti budovat důvěryhodnost a důvěru víc, než cokoliv jiného, protože když budujeme důvěru, tak národ bude vypadat trošku jinak.

Martina: Paní Eliško, velká část veřejnosti, a dnes už i odborníků, se shodnou na tom, že do té doby nevídané omezování svobod slova začalo za takzvané koronavirové krize. Tehdy se otevřela stavidla mustrování, zavírání lidí, zamlčování. Řekněte mi, nedávno vyšla kritická zpráva Kongresu Spojených států, který se s covidem 19 srdnatě popasoval. Vidíte, že by toto bylo markantní i u nás? Že by tady u nás byla také tendence postavit se ke covidu 19 kriticky?

Eliška Hašková-Coolidge: Víte, to byla věc, že o tom nikdo nic moc nevěděl. Takže mi nemůžete ukázat na jednoho člověka, který byl v době covidu lídrem své země, který je dnes považován za populárního, nebo že je pochválen za to, co udělal či neudělal. To byla věc, která tady dříve nebyla, a lidé nevěděli jak na to. Já si myslím, že je dobře, že Trump má vedle sebe Kennedyho, protože to je věrohodný člověk, který to myslí dobře. Já jsem, jak víte, sloužila jeho strýci, za Kennedyho jsem začínala, a byla jsem v Bílém domě za republikánů i za demokratů. Takže já soudím charakter člověka víc, než politickou příslušnost. Ale tentokrát jsem velice silným republikánem byla od doby Trumpa. Teď jsem ho volila už po třetí, a doufám, že se to teď povede. A s takovým člověkem, jako je Robert Kennedy, se mu to podaří udělat.

Martina: Promiňte. Co konkrétně udělat?

Eliška Hašková-Coolidge: Dostat se k tomu, proč nás covid tak poškodil, a kdo z toho měl prospěch. Myslím, že to není o revanši, ale jde o to zjistit důvody, které by se nikdy neměly stát, a ponaučit se z toho. Protože ze všeho špatného se vždycky musíme ponaučit, aby se to znovu neopakovalo. A myslím, že v tom může Kennedy pomoct.

Svoboda slova během covidu selhala, a bude trvat, než se z toho dostaneme. Změnila se mentalita mladých lidí, protože jim byl v té době zamezen přístup do společnosti, do debat.

Martina: Tato kritická zpráva Kongresu, vlastně i v součinnosti s CIA, vypovídá o tom, že se Amerika chce s covidem vypořádat. A musím říct, že u nás tuto tendenci vůbec nevidím. U nás o tom stále mlčíme, a veřejná diskuse příliš neprobíhá.

Eliška Hašková-Coolidge: A to je škoda. Já vidím velikou změnu v mladých lidech. To pozoruji u těch, které jsem měla jako asistentky například před covidem a po covidu.

Martina: A jaká změna to je?

Eliška Hašková-Coolidge: Je velice změněna mentalita. Doopravdy nemají tu zodpovědnost, kterou měli ti mladší, protože…

Martina: To znamená, že jsou po covidu horší?

Eliška Hašková-Coolidge: Ano, protože jim byl zamezen přístup do společnosti, do debat, a do přiblížení se k jiným lidem, názorům – exchange of ideas – což vždycky mladým lidem pomůže se z něčeho ponaučit, protože jedině přístupem k lidem se člověk naučí s lidmi jednat. Proto nám pán Bůh dal dvě uši a jenom jedny ústa, protože chtěl, abychom naslouchali. A to tady také není. Myslím, že v nich byl vytvořen strach, místo aby byla vytvořena radost, vzdělávání, výměna názorů, a tak dále. Svoboda slova během covidu selhala a bude chvilku trvat, než se z toho dostaneme. Je to horší, než jsem si myslela, že by to mohlo být. Doopravdy.

Martina: My jsme teď Ameriku, co se týká snahy vypořádat se s odkazem covidu, pochválili. Ale co si Amerika počne s tím, že Joe Biden úplně na konci svého mandátu preventivně omilostnil nejen své příbuzné, ale třeba epidemiologa Anthony Fauciho. Myslíte, že se z toho Amerika může vzpamatovat? Nebo co si z toho odnést?

Eliška Hašková-Coolidge: Já jsem v tomto jenom laik. Takže toto nebudu komentovat. Ale je dobré to všechno znovu probrat, a podívat se na to, co se stalo. A zase, neosočovat bez nějakých důkazů, ale doopravdy podívat se na to, kdo z toho zbohatl, a jak mohl takto zbohatnout, a koho cíl to byl. Myslím, že to strašně a celosvětově poškodilo společnost ve všech zemích. Je to dalším důkazem, že žití se strachem je to nejhorší, co může být. Strach je náš největší nepřítel. Strach ze všeho. Začíná to u rodičů: Strach ze špatného vysvědčení, nebo pohlavek z toho či onoho důvodu. Já jsem proti tomu. Jsem proti násilí, a jsem pro vysvětlování. Když člověku od malička vysvětlujete, proč udělal něco, co nebylo správné, tak on se tím učí. Všichni děláme chyby. Všichni. Není člověk, který nedělá chybu. Jsou lidé, kteří nemají pokoru, a neuznají, že dělají chybu, a to je vede k neštěstí. Protože když člověk v sobě má trochu pokory, tak si uvědomí, že všichni děláme věci, které bychom nikdy neměli dělat. Všichni děláme chyby, ale z těchto chyb se naučíme udělat to příště jinak, a tak dále. A to by se mělo stát v dětství. A když se to stane v dětství, ale ne pohlavkem, ale vysvětlením, proč to bylo špatně, a jak špatný vliv to mělo na společnost, a na druhého člověka, a tak dále, tak pak je to o něčem jiném. Proto jsem založila dětské kurzy, protože učím děti: Nebojte se udělat chybu. Ale vždycky se k ní přiznejte.

Věřím v Pána Boha, a to mě vede. To je důležitá ingredience pro změnu světa. Pro nevěřící je důležité si uvědomit, že světem by měl vládnout charakter.

Martina: Ano, a musíme v sobě mít, jak jste řekla, pokoru, abychom chybu uznali. Ale když se bavíme o covidu, tak víme, jak se nyní ke covidu staví Amerika, jak se ke covidu staví Česká republika, a jak se ke covidu staví Evropská unie, a současně také víme, že v případě Ursuly von der Leyen došlo k přímému střetu zájmů. A přesto všichni děláme, že se nic nestalo, a zvolíme ji znovu, a vůbec tady není tendence postavit se k tomu srdnatě.

Eliška Hašková-Coolidge: Právě proto to chce silnou Ameriku, aby zase svět trošku štípla a aby si lidé uvědomili, že musíme stavět na důvěře, a ne na strachu. A o tom to je. Když panuje strach, a lidé se bojí vyjádřit k věci, pak to nikdy nepůjde. Ale když je doopravdy – řekla bych – znovuzrození, tak lidé budou věřit, že něco můžou změnit slušností a nasloucháním jiným názorům, komentováním. Ale ne žádné nadávání, a tak dále – to je špatný přístup. Přístup by měl být klidný a věcný, a debata by měla být s humorem a s intelektem, jako byly úžasné debaty mezi prezidentem Klausem a prezidentem Zemanem na Žofíně. Pamatuji, jak jsem tam chodila. To bylo vítězství zdravého rozumu, a vítězství humoru a inteligence. Ale to jsou věci, které už neexistují.

Martina: Paní Eliško, já vidím, jak nesmírně vkládáte své naděje do osoby Donalda Trumpa. Ale myslíte si, že opravdu Donald Trump může změnit svět? Svět, který se už vydal mnohými jinými směry, a jak jsem už říkala, už není ani bipolární, už je multipolární?

Eliška Hašková-Coolidge: Já si doopravdy myslím, že může svět ovlivnit. Já tedy jsem věřící, takže celý život věřím v Pána Boha, a to mě vede. Myslím, že je to důležitá ingredience k tomu, aby se svět změnil. A u člověka, který není věřící, je důležité si uvědomit, že charakter je to, co by mělo vládnout světem. A tak se dostaneme k budování důvěry, kterou potřebujeme. Já to pořád budu opakovat, protože to je to nejdůležitější slovo, které může být: Odvrátit se od strachu a stavět na důvěře. To je to, co potřebujeme udělat, abychom uspěli ve všech vyjednáváních mezi konfliktními stranami.

Martina: Paní Eliško, letos nás u nás čekají volby. Myslíte, že najdeme svého Donalda Trumpa?

Eliška Hašková-Coolidge: Zatím ho nevidím. Ale chce to odvahu, chce to obrovskou odvahu. Víte, mně strašně imponovalo, že prezident Zeman měl tu odvahu se omluvit za Srbsko. Omluvil se za to, že když jsme byli novou zemí v Evropské unii a novou zemí v NATO, tak řekl: „Neměl jsem dost odvahy se postavit“. A já to teď vrátím do Ameriky. To samé se stalo Lyndonovi Johnsonovi, když neměl tu odvahu se zbavit dvou lidí, kteří začali vietnamskou válku, protože to bylo hned po atentátu na Kennedyho. On, s úctou ke Kennedymu, nechtěl vyvolat nějaký problém, a proto je nevyhodil, nechal je tam, a tato válka pokračovala. Pro něj to bylo martyrium. Tato válka tohoto člověka zlomila, a měla velký dopad na něj osobně. On udělal pro Ameriku tolik dobrých věcí, v tomto byl úžasný, ale mezinárodně selhal, a tato válka k tomu přispěla. Války bychom měli skončit, a najít možnost vyřešit je diplomaticky. Já si myslím, že jak selhal tisk, tak selhala také diplomacie. Diplomacie neexistuje. Jsou, jak říkáte, útoky z jedné strany na druhou, ale není tam maličký respekt, který musí existovat z obou stran, aby se dalo na něčem dohodnout. Na rovném podlaží, ne na křivém – to je to, co svět potřebuje.

Martina: Kéž byste byla vyslyšena. Paní Eliško Hašková-Coolidge, moc vám děkuji za rozhovor, a děkuji vám za váš pohled i nadhled. Díky moc.

Eliška Hašková-Coolidge: Já vás obdivuji za to, co děláte. A moc děkuji za účast.

Martina: Děkuji.

Eliška Hašková-Coolidge

(8 votes, average: 4,50 out of 5)

Loading...