Stát zavádí status umělce podporovaného státem, dojde na angažovanou tvorbu?

Nejde o žádný vtip. Takto praví důvodová zpráva: „Základním principem návrhu je skutečnost, že by stát měl nějakým způsobem vyjádřit zájem o umělce, kteří svojí činností nedosahují dostatečných finančních příjmů.“ Dále se ve zprávě uvádí, že příjmy umělce, žádajícího o státní peněžitou podporu, by za poslední dva roky nesměly přesáhnout průměrnou mzdu; letos se jedná o 46 557 korun. Z toho vychází, že občan – neumělec, který za poslední dva roky pracuje za průměrnou mzdu, svojí činností sice nedosahuje dostatečných finančních příjmů, ale státní peněžitá podpora je mu zapovězena. Možná je to dáno tím, že například kuchařka ve škole se za peněžitou podporu nemůže státu odvděčit patřičně angažovanou tvorbou.

Bohužel se v důvodové zprávě neuvádí, má-li umělec povinnost po podání žádosti za 1000 korun vysvětlit, jaký je důvod toho, že není schopen dosáhnout dostatečných finančních příjmů. A proč si například jako aktuálně komerčně neúspěšný umělec nenajde práci a chce těžit z podpory státu…

Každopádně vznikne registr, který povede ministerstvo kultury. Status umělce má pomoci hlavně lidem, kteří se věnují umělecké činnosti na volné noze a při výkonu se profese se potýkají s řadou znevýhodnění a překážek. Zajímavé, protože lidé na volné noze spadají do kategorie OSVČ, na které vyhlásila vláda premiéra Fialy, finanční štvanici prostřednictvím stále se navyšujících záloh na sociální a zdravotní pojištění.

Nepochopitelný svět

Vzhledem k tomu, že do kategorie tzv. volná noha spadají prakticky všichni muzikanti, oslovil jsem několik známých rockerů. Zakladatel, zpěvák, textař a skladatel kultovní kapely Katapult Olda Říha na můj dotaz, zda považuje za normální, že se stát rozhodl dotovat umělce, kteří svojí činností nedosahují dostatečných příjmů, odpověděl: „Svět se strašně radikálně mění, přestávám ho chápat. Žijeme v době, kdy člověk nemůže věřit ničemu.

„Když se nad tím člověk v rychlosti zamyslí, stát chrání umělce, kteří umí lidově řečeno kulový,“ pravil s upřímností sobě vlastní baskytarista, zpěvák a herec Vilém Čok. „Platí totiž, čin čertu dobře a peklem se ti odmění. Každopádně, pokud se člověk rozhodne živit uměním, a to říkám z pozice muzikanta Pražského výběru, který bolševici zakázali, a živil jsem se, jak se dalo, nepotřebuje, aby z něj někdo udělal muzikanta se státní podporou. Rocková muzika je o tom, začít z ničeho a jít postupem času nahoru. A to je na umění nejkrásnější.“

Obživa pro vyvolené

Zakladatel a kytarista legendární kapely Arakain Jiří Urban, konstatuje, že kdyby stát uchránil autorská práva umělců, mělo by to daleko větší účinek, než státní peněžitá podpora. „Nahrazovat to, že stát neumí uhlídat autorský zákon, ať je to spisovatel, malíř nebo hudební skladatel, nějakými dotacemi, dobře není, protože dotace jdou z daní lidí, kteří zrovna nepotřebují dílo dotovaného umělce. Začínal jsem tak, že jsem měl normální zaměstnání, a to docela dlouho, k tomu jsem dělal muziku. Když jsem k mé velké radosti zjistil, že je kapela natolik soběstačná, abych si mohl dovolit věnovat se pouze skládání hudby, a hraní, šel jsem na volnou nohu. Uměním by se měl živit někdo, kdo si je jistý, že tím co dělá, vzbudí zájem spousty lidi.  A pokud zájem nevzbudí, měl by dělat něco jiného. Jakýkoli kumšt nepatří mezi občanské povolání, jedná se o koníček a možný zdroj obživy pro vyvolené,“ domnívá se Urban.