Kříšení Evropské unie jako kříšení transylvánského upíra

JIŘÍ JAROŠ NICKELLI

Pan politolog Lukáš Jelínek („Pomozme EU chytit druhý dech“, Právo 26.3.25, str.6) se snaží ospravedlnit Evropskou unii v očích rebelantských Čechů, kteří ne a ne si vážit dobrodiní nejmilostivější „širší vlasti“ (jak se říkalo za starého Rakouska – „Breitere Heimat  – c. und k. Oesterreichische Monarchie“), dobrodiní, jenž prý  naši zemi „evropské peníze postavily na nohy“. („Sancta Simplicitas!“, Svatá Prostoto – řekl by klasik revoluce V.I.L.) Tento pozoruhodný výrok jistě vzbudí rozruch v řadách našich ekonomu a jistý divok v jejich hlavách, ať již na pravé straně u madam Šichtařové, či Lipovské,  či na levé straně u madam Švihlíkové. Jen si vzpomeňme jak se v diskusi o unijních penězích ptá posměšně madam Šichtařová pana Křečka vládního kompradora, zda si myslí, že nám unijní peníze pomohou vydělávat? a vzápětí jej fakty roznese na kopytech… Zároveň si vzpomeňme na klasický výrok madam Tchatcherové, o Unii jako pomníku marnosti, jenž je projektem určeným k zániku. Celý vývoj Unie, a zvláště pod nevoleným komisariátem madam von der Leyenové, dává zapravdu nikoli panu politologovi Jelínkovi, ale právě naopak kritikům Unie od Uher až po Francii a Holandsko. Jaké léky nám (ne)nabízí pan politolog, ergo kladívko komisariát Unie?   Integraci, integraci a zase integraci – ano zrušme národní státy, zrušme národní měny, zrušme národní armády, zrušme suverenitu států v hospodářství, migraci, v zeleném šílenství atd do nekonečna a postavme jednolitou Festung Europa s jedinou armádou vzdorující „až posaváde mocným časům“ hrozícím od „nájemníků Bílého domu nebo Kremlu“ jak poznamenává pan Jelínek. To mají být léky a nespletl si je pan politolog s hrobníkovou lopatou? Vede cesta z  nekonečných trablů Unie přes obchodní smlouvy jako Merkosur s jižní Amerikou, stavící nás na uroveň subkolonií větších kolonií? Vede cesta ven z naparování Dánska nad superioritou nad Grónskem?

Vede cesta ven organizací euroarmády pod germánským velením, což namíchne i Francouze? Vede cesta ven ze zadlužování států Evropy zbrojením, když není kde vyrábět zbraně a z čeho a když nejsou energie? Vede cesta ven přípravami k věčné válce s jadernými mocnostmi, když výsledkem takové války krom vyhubení všech generací bude totální zničení? Úvahy pana politologa Jelínka připomínají prastaré „Snění o Evropě“ zesnulého Jiřího Dienstbiera staršího. Nekorektně a jednoduše řečeno – jsou to sny jak naše obyvatelstvo připravit na válečné změny a na hospodářské a lidské přeformátování Evropy jakousi „masovou hypnosou“, jak by to nazval mytický sir Humprey Appleby ze seriálu Jistě, pane premiére. Co je nereformovatelné a nenapravitelné, nelze obnovit na druhý dech.

Mně osobně to připomíná kříšení upíra z Transylvánie za pravého poledne vytahováním březového kolíku pseudoreforem ze smrtelně proťaté hrudi upíra zvaného Evropská unie. Kdysi bylo „nemocným mužem Evropy“ Turecko. Nyní je to celá Unie.  Unie smrtelně stůně na všeobecné úbytě a zajde tak, jako zašlo habsburské Rakousko-Uhersko. Je to jen otázka času. Národy Evropy se budou muset připravit na nová řešení, aby nezůstaly v nové situaci jako příslovečně kůly v plotě. Ale chytání druhého dechu Unii pouze prodlouží smrtelnou agonii a doplatíme na to všichni. „Ceterum autem censeo, Uniam delendam esse“.

(12 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...