Dobrý úmysl v běžném životě nestačí. Je jedno, že se žák opravdu chtěl učit, když písemku zvoral. Nikoho příliš nezajímá, že myslivec chtěl zastřelit škodnou, když trefil pocestného. Přesto je princip rozhodování pouze podle dobrých úmyslů naprosto běžnou praxí při zavádění státních regulací.
Jak by dopadla soukromá firma, která by posuzovala své snažení podle toho, čeho chtěla dosáhout, a ne podle toho, čeho dosáhla? Třeba takto?
Kampaň v televizi měla oslovit cílovou skupinu žen v domácnosti a dosáhnout zvýšení prodeje bytových dekorací prostřednictvím online portálu alespoň o 10% v porovnání s minulým obdobím. Bohužel kampaň se nějak nepovedla a prodej se i přes značné investice nezvýšil. Reakce?
Vedení firmy při vyhodnocení kampaně prohlásilo, že jsou velmi spokojeni, neboť je nadchl záměr zvýšit prodej o 10%. Stejně tak byli všichni nadšeni úmyslem umožnit ženám zkrášlit své domovy.
Na dotaz marketingového ředitele, zda by se neměli zabývat otázkou, proč kampaň nezapůsobila, odpovědělo vedení, že to není nutné, protože to stejně nejsou jejich peníze a kdyby došly, tak seženou další. Marketingový ředitel omdlel štěstím a prohlásil, že se z téhle firmy nehne a že příště si dá za cíl zvýšit prodej o 30%, protože pak bude mít zjevně vyšší prémie.
Ani scifi, ani fantasy, ale čirá šílenost. Přesto zobrazuje pouze s mírnou nadsázkou postup státu v příliš mnoha oblastech jeho působení. Je jedno, čeho dosáhneme, důležité je, že úmysly byly vznešené. Že je to pouze mírná nadsázka dokazuje fakt, že velmi málokdy, pokud vůbec, řekne stát nahlas a veřejně, že něco zcela selhalo, že se to ruší a že se pokusí vzít si z toho ponaučení.
Historie je plná příkladů
Příkladů vzletných úmyslů, které dosáhly pravého opaku, je mnoho a jsou staré jako samotná státní byrokracie.
Římský císař Gaius Grachus chtěl pomoci chudým obyvatelům Říma a prodával jim levně obilí nakoupené v Africe. Dosáhl toho, že italští farmáři prodali svoje pole, propustili otroky a přestěhovali se i s otroky do Říma.
Během francouzské revoluce zavedli jakobíni zákony na kontrolu křečkování, aby zajistili lidu levné potraviny. Výsledkem byly prázdné krámy a žádné potraviny.
Když chtěla francouzská koloniální správa snížit stavy potkanů v Hanoji, vedly její opatření k tomu, že lidé chovali potkany doma. Britové se ve svém boji proti všudypřítomným kobrám v Dillí dočkali výrazného nárůstu jejich počtů.
Regulace nájmů v San Francisku po válce nejvíce poškodila větší rodiny s dětmi, a to určitě nebylo cílem zavedených opatření.
Zkušební laboratoř Kalifornie
V USA je v posledních dvaceti letech průkopníkem v prosazování dobrých úmyslů Kalifornie. Ve snaze snížit příjmovou nerovnost vykazuje nejvyšší osobní daně z příjmu ze všech států Unie. Podle dat z amerického statistického úřadu jí však patří čtvrté místo na žebříčku států s největší příjmovou nerovností.
Přestože se Kalifornie chlubí pravděpodobně největším počtem regulací na téma bydlení, jejichž cílem nemůže být nic jiného než dostupné bydlení pro široké vrstvy obyvatel, je na předposledním místě USA v počtu domů na obyvatele.
Inkluzivní pracovníci způsobují ‘outkluzi’
Přiměřeně zdokumentovaným příkladem ušlechtilých úmyslů z oboru pedagogiky je zavedení inkluzivních pracovníků na americké základní a střední školy s cílem snížit rozdíly ve znalostech mezi studenty různého původu. Výsledek? Podle studie organizace Heritage Foundation vykazují školy, které inkluzivní pracovníky zaměstnávají, větší rozdíly ve znalostech mezi jednotlivými skupinami studentů. A to bez ohledu na to, jestli se měří výsledky standardizovaných znalostních testů mezi bílými a černými studenty nebo například mezi skupinami studentů z chudých poměrů versus ostatní.
Stejně jako v případě kalifornských daní se i v tomto případě dá říci, že aktuální stav ještě neprokazuje, že opatření k něčemu vedlo, nebo nevedlo, když není znám vývoj v čase. Ale právě tomu se studie Heritage Foundation věnovala. Zkoumala vývoj rozdílů ve vědomostech na školách, které mají inkluzivní pracovníky, a školách, které se bez nich obejdou. Výsledky její studie ukazují, že na školách s inkluzivními pracovníky se rozdíly mezi studenty různého původu zvětšují. Ne o moc, ale rozhodně neklesají.
Vsadil by si někdo na to, že školy inkluzivní pracovníky zruší?
Stát na to stále ještě má
V žádné oblasti lidského života by rozhodování jen podle krásného úmyslu nepřežilo, protože by nepřežil ten, který by se takto choval. Jedinou oblastí, kde vzkvétá, protože má stále z čeho, je stát s jeho nekončící snahou konat dobro.
Co k tomu řekl americký ekonom M. Friedman: „Hrozba přichází od lidí s dobrými úmysly a dobrou vůlí, kteří nás chtějí reformovat. Jsou netrpěliví, protože jejich přesvědčování nevede dostatečně rychle k dosažení velkých sociálních změn, které předvídají. Dychtivě touží použít státní moc k tomu, aby dosáhli svých cílů, a jsou přesvědčeni, že k tomu mají dostatek schopností.”
„Ale koncentrovaná moc není zneškodněna dobrými úmysly, které ji vedou.”
Buďte první kdo přidá komentář