Norma Euro 7 má přinést neustálé sledování všech aut, nucené přepínání jízdních režimů |

Sdílet článek:

Máte pocit, že už současná auta jsou udělaná více podle norem Evropské unie než podle vašich představ a že odesíláním dat o vaší spotřebě přetahují strunu? Pak ještě nevíte, co má EU za lubem pro rok 2025.

Představte si, že za pár let, stejně jako obvykle, vyrazíte ráno do práce. Váš vůz nicméně odmítne nastartovat. Nikoliv kvůli prázdné baterii nebo špatnému startéru, místo toho jen se jen jeho palubní systém na základě dat senzorů rozhodl, že jakákoliv další jízda již nemůže být ekologická. Vám tak nezbude nic jiného než zavolat do servisu a nechat se do práce odvézt jinak, aniž byste se vůči rozhodnutí umělé inteligence mohli jakkoliv bránit. Dopravní prostředek, který jste si pořídili, bude totiž mít jiného svrchovaného pána.

Výše zmíněné není pochmurná vize budoucnosti, ale skutečná hrozba. Pokud bude přijata nová emisní norma Euro 7 v podobě, v jaké ji tlačí Evropská komise (EK), pak bude o jakékoliv vaší další jízdě de facto rozhodovat Brusel. EK totiž v nejstriktnějším návrhu počítá s tím, že by docházelo na monitorování vozu po celý jeho životní cyklus a byly tak dále rozšíření už současné možnosti sledování spotřeby.

EK totiž požaduje, aby automobily po celou dobu, co budou provozovány, produkovaly stejné množství emisí, a to bez ohledu na to, jak rychle zrovna jedete, v jaké nadmořské výšce se nacházíte či zda máte připojený přívěs. Něco takového není technicky reálné, tedy alespoň v případě spalovacích motorů. Představte si totiž, že byste vy měli dýchat naprosto stejně za všech okolností – tedy ať již běžíte, či se ploužíte hlemýždím tempem, ať jste u moře nebo těsně pod vrcholem Mount Everest, a bez ohledu na to, zda nemáte ani klíče po kapsách, nebo jdete s naloženou krosnou.

Tyto podmínky dokáže splnit pouze elektromobil, jakkoliv pochopitelně pouze na papíře – v místě svého provozu má emise vždy nulové. Spotřeba energie alternativního pohonu se ale logicky též liší v závislosti na konkrétních podmínkách a elektřina nevzniká bez emisí, nicméně EK zkrátka bere v potaz pouze výfuky, nikoliv elektrárenské komíny. A aby zajistila, že na silnice neproniknou ve větším množství ani hybridy, počítá v rámci nejstriktnějšího návrhu také s automatickým přepnutím vozu do ryze elektrického režimu v oblastech, kde je vyžadován bezemisní provoz. Řidič přitom danou změnu módu nebude moci nikterak ovlivnit, což zavání vším možným, jen ne bezpečnou jízdou.

To si pochopitelně uvědomují i automobiloví výrobci sdružení pod organizací ACEA, podle kterých by dané opatření znamenalo jednoznačný konec benzinových, dieselových a dokonce i hybridních motorů. S těmi ovšem EK ve výsledku nepočítá tak jako tak. Brusel totiž doufá, že v roce 2050 bude takřka veškerá doprava bezemisní. Právě z toho důvodu má být norma Euro 7 co nejstriktnější, neboť jde víceméně o poslední opatření svého druhu před tím, než EK zavede v Evropě přímo či nepřímo plnou elektromobilitu. Respektive takové jsou alespoň záměry evropských politiků.

Zajímavé jsou přitom ony časové rámce. Z výše zmíněného je totiž patrné, že ještě v roce 2050 budou provozovány a nejspíše i vyráběny dopravní prostředky či stroje se spalovacím ústrojím. Ona norma Euro 7 má nicméně začít platit již od roku 2025, přičemž pokud bude přijata ve své nejtvrdší podobě, pak víceméně v nic jiného než politicky tlačenou masovou elektromobilitu vyústit ani nemůže. Proč zde tedy máme ono 25leté překlenovací období? Možná jde o zadní vrátka politiků, kteří budou muset za pár let vysvětlovat, proč se ani po zapovězení spalovacích motorů ovzduší a příroda nelepší.