Čínsko-ruskou alianci v dohledné době nečekejte

Mezi některými západními analytiky roste přesvědčení, že stále těsnější vztahy mezi Pekingem a Moskvou, které jsou dány ekonomikou nebo velmocenskou politikou, by nakonec mohly přerůst ve vojenské spojenectví.

Většina z nich však spíše pochybuje o tom, že tyto země budou schopny vybudovat, slovy Josepha Nye, „seriózní partnerství, které by se postavilo Západu“.

Aliance jsou založeny na vzájemné užitečnosti: každý partner musí být prokazatelně užitečný pro toho druhého. A upřímně řečeno, Rusko nabízí Číně jen málo výhod.

V první řadě Rusko není velmocí, natož supervelmocí. Podle nejvelkorysejších ekonomických údajů činí HDP země přibližně 4,3 bilionu USD, což ji řadí za Indii a Německo a těsně před Indonésii a Brazílii. Největší průmyslová odvětví v Rusku jsou odvětví těžební, především ropa, zemní plyn a hornictví. Kromě těchto komodit a zbrojního arzenálu Rusko vyváží jen velmi málo.

Ještě důležitější (alespoň pro Západ) je, že ruská armáda je stínem své bývalé sovětské podoby. Od roku 2016 klesl obranný rozpočet země o více než 20 %. Spojené státy vydávají na svou armádu více než desetkrát tolik a celá Evropa v rámci NATO nejméně třikrát více.

Ruské ozbrojené síly se v posledních desetiletích značně zmenšily. Jsou naplňovány krátkodobě odvedenými vojáky – mnozí z nich se vyhýbají odvodu – a jsou vybaveny vojenskými systémy, které pocházejí ze sovětské éry. Armáda si nemůže dovolit koupit nový tank Armata, zatímco letectvo nakoupilo pouze desítku stíhaček páté generace Su-57.

Vojenské slabiny Ruska jsou v asijsko-pacifickém regionu patrně nejvýraznější. Ruskou vojenskou sílu na Dálném východě nejlépe ilustruje její námořní přítomnost, a tedy její tichomořská flotila se sídlem ve Vladivostoku. Za posledních 30 let se tichomořská flotila zmenšila na stín své podoby z dob studené války. Ze sedmi hlavních hladinových bojových plavidel (křižníků a torpédoborců) byla všechna postavena před pádem Sovětského svazu. Většina novějších lodí jsou malé korvety určené pro pobřežní operace.

Ponorkové síly tichomořské flotily jsou na tom o něco lépe. V 21. století bylo postaveno pouze několik diesel-elektrických nebo křižníkových ponorek; ostatní technika pomalu zastarává.

Chloubu ruské tichomořské flotily tvoří ve skutečnosti pouze tři moderní ponorky s jaderným pohonem třídy Borej, vybavené novou balistickou raketou Bulava. Plány na modernizaci zbytku tichomořské flotily jsou mezitím vzhledem k rozpočtovým škrtům stále více zpochybňovány. Flotila zejména přišla o předpokládanou obojživelnou výsadkovou loď třídy Mistral postavenou ve Francii, jejíž dodávku Paříž zrušila v důsledku krymské krize.

Schopnost Ruska promítat svou sílu do Tichého oceánu je proto stále omezenější. V důsledku toho nabízí Číně jako námořní partner velmi málo.

Mimo vojenskou oblast ztrácí Rusko svou přitažlivost jako dodavatel špičkových zbraní. V 50. letech 20. století byla Čína závislá na Sovětském svazu, pokud jde o téměř všechny nejdůležitější zbraně. Lidová osvobozenecká armáda (LOA) byla kompletně vybavena sovětským vybavením, včetně tanků T-54 a T-55, stíhacích letounů MiG-15, MiG-17 a MiG-19, protilodních střel SS-N-2 Styx (LOA je nazývá HY-2 Silkworm), střel vzduch-vzduch AA-2 a dieselelektrických ponorek třídy Romeo.

Sověti navíc Pekingu poskytli licence a technologie na výrobu těchto zbraní v Číně. V mnoha případech Moskva poskytla Lidové osvobozenecké armádě výrobní know-how pro některé z nejpokročilejších konstrukcí, jako je například stíhací letoun MiG-21.

Ruská vojensko-technická pomoc byla obnovena po rozpadu SSSR. Počátkem 90. let Peking objednal v Moskvě 24 stíhaček Su-27, což byl první nákup ruské vojenské techniky za více než 30 let. Následovala dohoda, která Číně umožnila licenční výrobu 200 letounů Su-27 v letecké společnosti Shenyang Aircraft Corporation v provincii Liao-ning.

Kromě toho Peking získal torpédoborce třídy Sovremennyj, diesel-elektrické ponorky třídy Kilo, dopravní letouny Il-76 a vojenské vrtulníky spolu s moderními raketami země-vzduch a vzduch-vzduch. Od počátku 90. let do poloviny roku 2000 obdržela Čína z Ruska zbraně v hodnotě více než 21,5 miliardy dolarů a po většinu tohoto období byly ruské zbraňové systémy pravděpodobně nejsilnější výzbrojí v inventáři čínské armády.

Za posledních 20 let se však čínský obranný průmysl natolik zdokonalil, že již nepotřebuje dovážet ruské zbraně ani vojenskou techniku. Zároveň se další velký závod ve zbrojení přesunul k sofistikovaným technologiím dvojího užití, zejména umělé inteligenci (AI), 5G sítím a robotice.

Tyto technologie jsou obzvláště důležité pro budování vojenských schopností nové generace a Rusko a Čína se dohodly na spolupráci na řadě iniciativ v oblasti špičkových technologií. Patří mezi ně zřízení každoročního „rusko-čínského fóra o špičkových technologiích“ a „čínsko-ruského inovačního dialogu“, jakož i vytvoření společných vědeckotechnických parků jako základu pro spolupráci a inovace.

Vzájemné strategické zájmy, tj. jejich strategické soupeření se Spojenými státy, jsou hnacím motorem této čínsko-ruské spolupráce a toto partnerství v oblasti špičkových technologií je považováno za potenciální „násobič sil“. Obě strany vidí perspektivní přínos ve využití výhod druhé strany k podpoře vývoje a inovací v oblasti špičkových technologií.

Ale na jak dlouho? Rusku chybí zdroje (peníze a pracovní síla, navíc již tak nízká úroveň inovací v národním hospodářství), aby mohlo fungovat jako rovnocenný partner Číny, alespoň v dlouhodobém horizontu. Peking by se mohl brzy stát dominantním hráčem v této dvoustranné spolupráci. Již nyní výrazně převyšuje Moskvu v takových technologiích „nové éry“, jako je umělá inteligence a 5G.

Pokud by se Moskva v takové spolupráci ocitla v roli slabšího partnera, znamenalo by to obrat v historickém čínsko-ruském vztahu sdílení technologií. Čína by se také nakonec mohla domnívat, že z takového partnerství získala vše, co mohla, a rozhodla by se Rusko opustit. V každém případě může mít čínsko-ruská spolupráce, pokud jde o technologie nové generace, zabudovaný regulátor omezující rozsah a hloubku této spolupráce.

Stručně řečeno, Čína může brzy zjistit, že Rusko je stále méně užitečné. Vladimir Putin by mohl Si Ťin-pchingovi nabídnout stále méně, snad kromě toho, že by mu v Radě bezpečnosti OSN odevzdal podpůrný hlas nebo vyslal ruské diplomaty na zimní olympijské hry v Pekingu. Ale jako vojenský spojenec nebo technologický partner může být Moskva pro Peking stále méně užitečná.

RICHARD BITZINGER

Z původního článku přeložil P. M.