Společenská odpovědnost firem platformou levicového progresivismu?

Corporate Social Responsibility, společenská odpovědnost firem, zní na první pohled logicky a ušlechtile. V přiměřené míře je jistě správné, aby firmy a korporace braly ohled na oprávněné zájmy společnosti. Například nezatěžovaly bezohledně životní prostředí, bojovaly proti diskriminaci a za další ideály spravedlivé společnosti.

Co jsou oprávněné společenské zájmy?

Prvním úskalím shora uvedeného je, které společenské zájmy jsou skutečně oprávněné, a to z pohledu společnosti jako celku, nikoliv z pohledu různých zájmových skupin. Má stanovit oprávněné společenské zájmy, které firma bude respektovat, její majitel nebo management? Nebo zaměstnanci tím, že budou, či nebudou ochotni pro firmu pracovat? Zákazníci, kteří budou, či nebudou kupovat její výrobky a služby? Nebo snad politici a různé aktivistické organizace?

Svobodná a demokratická společnost oprávněnost svých různorodých zájmů určuje pomocí voleb. Pouze zvolení zástupci občanů mají legitimitu prostřednictvím zákonů regulovat veškeré společenské dění, tedy i podnikání a ekonomiku, v souladu se společenskými zájmy občanů, které zastupují.

V takto nastaveném prostředí je pak svobodnou vůlí majitelů firem rozhodnout, zda jejich firma bude přísně ekologická či pouze naplní ekologické limity dané zákony. Zaměstnanci se mohou rozhodnout, že nebudou pracovat pro firmu, která sice dodržuje zákony, ale neodpovídá jejich subjektivním představám, například o inkluzi menšin. Podobně i zákazníci mohou „hlasovat nohama” a nekupovat si vajíčka z klecového chovu.

Co je přiměřená míra?

Již v roce 1970 Milton Friedman ve své eseji „Společenskou odpovědností firem je zvyšovat zisk” upozornil na další kontroverzní bod společenské odpovědnosti firem. Jestliže ziskovost je primárním a objektivním cílem ekonomiky i firem, protože zajišťuje nejproduktivnější využití omezených zdrojů společnosti, trvalou snahu inovovat a maximálně uspokojit zákazníka, klade si Friedman otázku, kdo zaplatí „společenské” náklady spojené se společenskou angažovaností firem a korporací.

Kromě neziskových organizací a veřejně prospěšných firem očekávají majitelé a akcionáři zhodnocení vložených prostředků. Orientace na zisk je základem naší ekonomické prosperity a blahobytu. Ziskovost v sobě nepřímo zahrnuje i přiměřené přizpůsobování podnikání zájmům zákazníků a zaměstnanců, pokud je to pro firmu ekonomicky výhodné.

Je tedy základní povinností a odpovědností managementu řídit firmu takovým způsobem, aby co nejlépe prosperovala při dodržení všech zákonů a obecných etických norem.

Firmy mají být ekonomické, nikoliv politické subjekty

Jakmile se však management firmy začne soustředit nikoliv na ekonomické, ale na politicko společenské cíle, nemusí to vždy dopadnout dobře.

Krátce před svým kolapsem v roce 2001 byl Enron chválen za svoji společenskou odpovědnost. Za jediný rok získal šest ocenění od americké Agentury pro ochranu životního prostředí US EPA a Cenu za korporátní svědomitost americké Rady pro ekonomické priority US CEP.

British Petroleum byla první ropnou společností, která již v roce 1997 dobrovolně vyhlásila přechod na zelenou energii. Přejmenovala se na Beyond Petroleum a financovala svoji transformaci drastickým omezením nákladů mimo jiné v oblasti bezpečnosti, která vedla k sérii významných ekologických havárií a vyvrcholila v roce 2010 výbuchem ropné plošiny Deepwater Horizon s následným zamořením celého Mexického zálivu.

Žádné daně bez zastoupení

Hlavním důvodem vzbouření britských kolonií a vzniku USA byly daně na čaj uvalené na kolonie britským parlamentem, ve kterém ale kolonie neměly své zástupce. Heslem té doby se stalo „no taxation without representation”, tedy „žádné zdanění bez zastoupení”, či v ryze české analogii „o nás, bez nás”.

Jak správně poznamenává Milton Friedman, pokud začne management firem pod záminkou společenské odpovědnosti vynakládat významné prostředky na subjektivně stanovené politické a společenské cíle, nemůže tyto prostředky získat jiným způsobem než na úkor akcionářů, zaměstnanců, zákazníků nebo na úkor bezpečnosti či inovací.

Podle Friedmana se vlastně jedná o jistou formu zdanění akcionářů, zákazníků nebo zaměstnanců bez jejich vědomí a souhlasu:

„Vytvořili jsme propracovaná ústavní a parlamentní ustanovení a soudní moc pro kontrolu těchto funkcí, abychom zajistili, že daně budou ukládány v nejvyšší možné míře v souladu s preferencemi a přáními veřejnosti – koneckonců heslo „žádné zdanění bez zastoupení” bylo jedním z hesel americké revoluce …

Pak je zde manager, jmenovaný přímo či nepřímo akcionáři, který je současně zákonodárcem, výkonným orgánem a soudcem. Má se rozhodnout, komu zdanit, kolik a za jakým účelem, a jak výtěžek utratit – to vše se řídí pouze obecnými nabádáními z výšky, aby se zamezilo inflaci, zlepšilo životní prostředí, bojovalo proti chudobě atd.“

Shrnuto: společenská odpovědnost firem je korektní koncept, pokud se naplňuje v rámci jejich primární odpovědnosti, kterou zůstává ziskovost. Fungující ekonomika je zárukou prosperity a blahobytu celé společnosti, které jsou nezbytným předpokladem pro uskutečnění ostatních oprávněných společenských zájmů.

Hrozba socialistické odpovědnosti firem

Tato problematika je dnes ještě více aktuální než v minulosti, protože se korporace a firmy staly dalším cílem progresivistických aktivistů, kteří systematicky vytvářejí tlak na management firem a pod záminkou jejich společenské odpovědnosti se jim snaží nedemokratickými způsoby vnutit svoji agendu. Ze společenské odpovědnosti se tak snadno může stát spíše „socialistická odpovědnost”.