Podvodníci rozkradli zelené dotace. Měli to jednoduché

Podmínky programu byly totiž příliš volné a dohled nad skutečným využíváním podpory téměř nulový Podle italských úřadů tak skončilo v rukou podvodníků, kteří za to nakoupili kryptoměny, zlato a další aktiva, neskutečných 4,4 miliardy eur, tedy více než 100 miliard korun.

Asi není třeba řešit, že v Itálii mají mnohaletou tradici různé mafie, které se nepochybně angažovaly i v tomto obřím podvodu. Podvody se zelenými dotacemi se však ve velkém dějí prakticky všude. Nahrává jim přístup, který jsem si pracovně nazvala Gretina panika.

Zelený tlak je totiž obrovský, všichni klima alarmisté křičí, že se musí konat okamžitě a rozhodně. Politici tomu podléhají, takže se všechny dotační programy i různá jiná opatření připravují zbrkle a nepromyšleně. Neřeší se, jak tento složitý problém zvládnout správně, hlavní je rychlost a rozhodnost.

Vzpomeňte si na slova vlivné bruselské lobbistky Genevieve Ponsové, kterými před několika měsíci v Praze obhajovala, proč je prý nutné snížit evropské emise nikoli o 40%, jak se dohodly členské státy, ale minimálně o 55 procent do roku 2030 „V této věci, která je důležitá pro nás pro všechny, je ale nutné být rozhodný. A doufat, že s touto rozhodností přijdeme i na způsob, jak toho dosáhnout. Doufáme, že nalezneme způsob života, který nám umožní vypouštět méně oxidů uhlíku.“

Jinými slovy, sice zatím nevíme, jak to zvládnout, ale o to rozhodněji si něco zakážeme. Podobný přístup vidíme i v Německu, které se zcela nesmyslně samo vehnalo do závislosti na Rusku.

Toho samozřejmě využívají nejrůznější podvodníci, kteří si z ekologie udělali supervýhodný kšeft. Kromě toho, že se dotační programy připravují zbrkle, takže je „vesele“ rozkrádají podvodníci, ať už jsou to mafie v Itálii, nebo různí solární baroni u nás, tak se zároveň nepropočítávají dopady různých opatření, což vede k ještě horším problémům, jejichž vyústěním je závislost na různých pofidérních režimech v čele s tím Putinovým, nesmyslně vysoké ceny energií, a dost možná také nedostatek energií či dokonce blackouty.

To se ukázalo i v případě zmíněného italského zeleného dotačního programu. Kromě podvodů program přinesl i další, možná palčivější problémy. Na trhu se podle odborníků vytvořila bublina. Když se totiž v návaznosti na program zvýšila poptávka po stavebnictví, u některých stavebních materiálů to vedlo až k pětinásobnému zvýšení ceny.

Už si občas připadám jako kolovrátek, když do omrzení píšu, že je třeba životní prostředí chránit promyšleně. Jenže znovu a znovu se objevují příklady, že se to neděje. Italský příklad je jen o penězích, německý s ohledem na hrůzné události na Ukrajině stojí bohužel i mnoho lidských životů.

Proto znovu touto svou skromnou cestou, kterou jsem nazvala Moje zelená, vyzývám všechny zodpovědné, aby neustávali v ochraně přírody i klimatu, ale dělali to tak, aby to skutečně vedlo k cíli. A tím rozhodně není přihrát kšefty podvodníkům, nechat zchudnout Evropu, nebo jí dokonce vehnat do situace, kdy tady ani nebudeme mít dost elektřiny a tepla. Pak se totiž budeme chovat mnohem méně ekologicky, než teď.