Problémy s výrobou aut jsou jen první znak ekonomické krize, varují experti, zbortit se může vše




Sdílet článek:

Na první pohled se může zdát, že nedostatek čipů a dalších komponentů je problém jediného sektoru, který dříve nebo později odezní. Jeho velikost a délka trvání jsou ale příliš závažné, potíže tak nakonec mohou dostihnout prakticky každého.

Domino zná asi každý. Tato hra spočívá ve vyskládání kostiček za sebe tak, aby se po drcnutí do té první postupně složily i všechny ostatní. Pokud je oněch řad hned několik a navíc jsou navzájem propletené, lze takto rozehrát docela působivé divadlo. V přeneseném smyslu slova ale může podobný proces způsobit cirkus, který nikdo z nás vidět nechce.

Onou první kostičkou domina se totiž může stát současná krize automobilového průmyslu. Ta začíná ohrožovat celou globální ekonomiku, jak varují experti, které vyzpovídal New York Times. Ačkoli to někteří neradi připouští, sám automobilový průmysl je jedním z motorů světové ekonomiky. Představuje celá její 3 procenta a v zemích jako Německo, Jižní Korea, Japonsko nebo ta naše, jde o mnohem významnější součást. Například v Japonsku jen problémy s výrobou aut snížily celkový export ze země o 46 %. „Je to velmi významná brzda pro další růst a zaměstnanost,” říká už k aktuálním potížím Ian Shepherdson, hlavní ekonom společnosti Pantheon Macroeconomics.

Nejde ale jen o to, sekundárně mají problémy v tak významném sektoru nedozírné dopady a pokud se začne pokládat automobilový průmysl, k zemi může jít i to, co s ním přímo vůbec nesouvisí. Žijeme zkrátka ve světě, kde je vše stále více propojené a jakmile dojde v důležité části řetězce k zádrhelu, není následků ušetřen téměř nikdo.

New York Times zmiňuje pro představu konkrétní příklady. Pokud se dnes v Detroitu, Stuttgartu nebo v Šanghaji zastaví montážní linka toho či onoho výrobce, pak to ohrožuje i dělníky v ocelárnách ve Finsku či výrobce pneumatik v Thajsku. Jakmile totiž automobilky přestávají vyrábět, přestávají i objednávat nové komponenty či materiály. Na dovolenou tedy nemíří jen dělníci Volkswagenu na Slovensku, ale i ti, kteří pro ně vyrábí díly.

Nedostatek aut pak nejvíce dopadá na obyčejné lidi, kteří kupují obyčejná auta. Výrobci se vyhýbají nejhorším ekonomickým dopadům tak, že upřednostňují produkci drahých modelů a drahých verzí pro náročnější klientelu. Ta běžná ale pak nemá co kupovat. Způsobuje to přetlak na trhu s ojetinami, kde ceny též rostou a způsobují další díry do rozpočtů, které nemohou být utraceny jinde.

Sekundární dopady na další průmyslová odvětví jsou v podstatě neměřitelné. Nikdo přesně neví, jak moc velkou část odbytu výrobců oceli, plastů a dalších věcí neurčených jen pro automobily dělají právě jejich výrobci. Automobilky jsou také obrovskými zákazníky firem poskytujících třeba občerstvení či ošacení pro zaměstnance, které logicky není třeba v momentě, kdy se nevyrábí – nebo vyrábí méně.

To všechno jsou ale místa, kam lze ještě dohlédnout, domino jede dál. S nedostatkem práce přichází nižší odměna, a lidé tedy začínají více šetřit, zvláště když nikdo neví, jak dlouho toto chaotické období potrvá. Mění se tak jejich vlastní nákupní chování, ať už se to týká jídla či oblečení. To nové si lidé začnou odpírat, neboť to staré stále ještě není zralé do koše. V té chvíli ovšem poklesnou tržby mnoha obchodům, které začnou míst své vlastní problémy a nebudou mít třeba na nákup nových aut, zvláště když jejich cena razantně roste. Takto by šlo pokračovat skoro donekonečna a ušetřeni ve výsledku nejsme ani my. Kdo bude propagovat prodej nových aut, když jich má málo i pro zákazníky, kteří přišli před půl rokem?

Začínáme se tedy pohybovat ve spirále, která klesá stále hlouběji a hlouběji a je třeba ji co nejdříve zastavit. Kde totiž nejsou nová auta, tam nemohou být třeba sepsány nové pojistky. Díky tomu manažeři pojišťoven rázem nemají kupříkladu na členství ve svém fitness klubu, který může přijít o tolik členů, že je zralý na zavření. To ovšem znovu vede jen k dalším a dalším potížím.

Nechceme malovat čerta na zeď, naopak jsme vždy těmi, kteří zůstávají optimističtí. Současně ale nemíníme před realitou zavírat oči a rozbor New York Times nic jiného než reálný vývoj nemaluje. Tlačit za této situace na neefektivní elektrifikaci aut je tak opravdu nešťastné, neboť to situaci dále komplikuje – automobilky ve strachu z pokut za nadlimitní emise preferují výrobu elektromobilů, které ale lidé přirozeně nechtějí. Například Fiat nyní nevyrábí skoro nic, produkce elektrické 500 ale jede na plné obrátky a firma doufá, že je prodá díky dotacím pokrývajícím značnou část ceny. A když ne, registruje je sama na sebe, aby předešla pokutám EU i tak – reálný produkt tím ovšem nevzniká žádný.

Pokud tedy politici chtějí řešit zhoršující se klima, pak by měli začít sami u sebe. Slétávat se na summit COP26 soukromými tryskáči a pak lidem říkat, že se musí uskromnit, když velkou část problémů způsobují jejich rozhodnutí zvyšující mj. ceny energií, paliv a dalších k životu nezbytných věcí, je opravdu nedůvěryhodné.

 

 Petr Prokopec

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 4,82 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*