Afghanistan Papers: Americká Potěmkinova vesnice obludných rozměrů

V roce 2019 otiskly noviny Washington Post rozsáhlou reportáž s názvem „The Afghanistan Papers”. Shrnuly v ní výsledky interního vyšetřování americké vlády, které se zabývalo válkou v Afghánistánu. Dokumenty, ze kterých reportáž vycházela, získal Washington Post po tříleté právní bitvě na základě zákona o přístupu k informacím.

Washington Post dostal v roce 2016 tip, že generál M. Flynn, který byl šéfem vojenského zpravodajství v Afghánistánu, poskytl interně rozhovor, ve kterém tvrdě kritizoval válku v Aghánistánu. M. Flynn se po propuštění ze služeb prezidentem Obamou stal bezpečnostním poradcem prezidenta Trumpa. V březnu 2017 rezignoval na svou funkci a byl obviněn FBI z křivé výpovědi. V roce 2020 stáhlo Ministerstvo spravedlnosti žalobu, neboť dospělo k názoru, že nebyl porušen zákon.

Dokumenty zpřístupněné vládou byly součástí interního vyšetřování s názvem „Ponaučení” a obsahovaly stovky interních rozhovorů s přímými účastníky války v Iráku. Jednou větou by se výsledek vyšetřování dal shrnout větou, kterou řekl jeden z členů vyšetřovací komise: „Konstantně lhali americkému lidu.”

Budování demokracie ve středověku

Američané se snažili vybudovat verzi Washingtonu v Kábulu. Systém, který byl v přímém rozporu s afghánskou tradicí kmenových náčelníků a veškerou historickou zkušeností na obou stranách.

Jeden z úředníků, který poskytl interní rozhovor, prohlásil, že afghánští úředníci „dávali přednost socialistickému a komunistickému přístupu, protože si pamatovali, že to byl poslední systém, který fungoval”. Komunisté vládli v Afghánistánu mezi lety 1978 až 1992.

Aby Obamova vláda kompenzovala neúspěchy při budování demokracie, prosadila masivní investice do infrastruktury. Obamova administrativa nařídila armádě, Ministerstvu zahraničí a ostatním institucím, aby postavily zemi co nejrychleji na nohy. Vojáci a humanitární pracovníci v první linii dostali více méně bianco šek na vybudování škol, nemocnic a silnic, čehokoli, co pomůže získat loajalitu místních.

Jeden z úředníků NATO projekt nazval „černou dírou nekonečných peněz utracených za cokoliv bez jakékoli odpovědnosti”.

Neuvěřitelné peníze v prachu

Od roku 2001 utratily USA v Afghánistánu více peněz než v kterékoli jiné zemi. Se započítáním inflace

je to více, než Marshalův plán po druhé světové válce na oživení celé západní Evropy.

Místo toho, aby přinesly stabilitu a mír, přinesly investice nefunkční zkorumpovanou místní vládu. Jeden z vojáků vypověděl, že „stavěli školy vedle existujících prázdných škol a nedávalo to žádný smysl. Oni nechtěli školy. Říkali, že chtějí, aby jejich děti hlídaly kozy.”

„Byli jsme pod šíleným tlakem, abychom utráceli peníze,” řekl jeden z pracovníků organizace USAID. Všichni se nás ptali pouze na to, kolik jsme utratili.

Silnice odnikud nikam

Další uvedl, že „budovali silnice odnikud nikam. S tím, co jsme utratili, to tady mělo vypadat jako v Německu v roce 1955.”

Jedním z projektů byla rekonstrukce zastaralé vodní elektrárny 180 kilometrů severně od Kandaháru. Nedostatek elektřiny v Kandaháru přiměl americké velitele k myšlence, že kdyby zajistili dostatek elektřiny, získají si podporu místních. Nicméně Taliban kontroloval území kolem elektrárny, takže rekonstrukční týmy potřebovaly ozbrojený doprovod nebo dopravu vojenskými vrtulníky. Někteří namítali, že nemá cenu budovat elektrárnu uprostřed nepřátelského území, když místní nemají technické znalosti na to, aby ji udržovali.

Snaha utratit peníze vyhrála. Ale pro generály nebyla rekonstrukce eletrárny dostatečná. Pro svoji protipovstaleckou strategii potřebovali elektřinu rychle, ne za několik let. Proto prosadili vybudování monstrózních diesel agregátů, které by vyráběly elektřinu v řádu měsíců, byť extrémně neekonomicky.

Neustálé lhaní ve všem

„Každý údaj byl upraven, aby dával ten nejlepší obrázek,” uvedl jeden z generálů.

Dokumenty dokazují, že existovala, „jednoznačna a trvalá snaha uvést americkou veřejnost v omyl”. Ministerstvo zahraničí za D. Rumsfelda započalo s optimistickými prezentacemi a od té doby američtí generálové téměř vždy malovali skutečnost na růžovo bez ohledu na to, co se dělo na bitevním poli.

Američtí úředníci pravidelně falšovali statistiky, aby podpořili představu, že se situace zlepšuje. Podle dokumentů „věnovali zainteresovaní úředníci v poli neuvěřitelné množství času a zdrojů na produkci barevných grafů, které oslavovaly pozitivní výsledky”.

Pravdu bylo velmi jednoduché zjistit, protože například obrázek jedné a té samé nemocnice byl použit u dokumentace „stovek” projektů. Ale všichni věděli, že si toho nikdo nevšimne, a pokud si všimne, nebude to zkoumat.

Podle generála Flynna každý z velitelů na konci své mise uvedl, že „splnil cíl, každý z nich a pokaždé”.

Údaje uvedené v Afghanistan Papers byly zveřejněny v roce 2020, ale rozhovory, ze kterých vycházejí, jsou pět let staré. Údaje v nich uvedené vyvolávají urgentní otázku, jak mohl někdo věřit, že Afghánistán může samostatně fungovat.