Aristoteles na téma migrace

Aristoteles byl významnou osobností vrcholného období řecké filozofie. Narodil se roku 384 před n.l., byl žákem Platonovým a učitelem Alexandra Velikého. Je autorem neuvěřitelně rozsáhlého díla, které pro křesťanskou civilizaci zachránili arabští vzdělanci a podle kterého se učilo na evropských vysokých školách ještě v 18. století.

Jeho dvě nejvýznamnější díla nesou název „Politika” a „Etika Nikomachova”. V knize Politika se zaobírá i nebezpečím, které sebou nese migrace. Pro snadnou orientaci v jeho dílech se používá číslování stránek z pruského vydání kompletního Aristotelova díla v 19. století. Nese název Bekkerovo číslování podle jména editora tehdejšího vydání.

Nebezpečí migrace

Aristoteles se migraci věnuje v několika sekcích v knize Politika:

Překlad autor.

Sekce 1303A: „Rovněž různorodost lidí je důvodem pro vznik frakcí, přinejmenším do doby, než se asimilují. Neboť stejně jako žádné náhodné množství lidí nevytvoří stát, tak ani stát nevznikne v žádném náhodném časovém období. Většina států, které přijaly lidi jiného druhu, byla v době svého vzniku nebo později sužována vzpourami.”

„Například když Achájové osídlili město Sybaris spolu s osadníky z Troizenu a posléze se Achájové stali početnějšími, vyhnali osadníky z Troizenu, což bylo příčinou kletby, která padla na Sybaris. Lidé z Messiny přijali nově příchozí z ostrova Samos, aby byli poté sami vyhnáni. V Apollonii u Černého moře byla vzpoura způsobena příchodem nových osadníků. Ve městě Syrakusy dali občanská práva cizincům a žoldákům na konci vlády tyranů, což vedlo k povstání a občanské válce.”

Občanská solidarita je na obtíž

Etnicky homogenní společnost vykazuje daleko větší vzájemnou solidaritu, a proto se výrazně hůře ovládá. Její rozbití umožňuje snazší ovládání.

Aristoteles uvádí v sekci 1305B, že cizinci byli oblíbenou politickou zbraní. Ve městě Amphipolis jeho vládce přivedl nové osadníky a po jejich usídlení je vyprovokoval k útoku na místní bohaté. Konsolidace moci pro tyrany i pro systém, který Aristoteles nazývá extrémní demokracií, je snazší, podaří-li se rozbít solidární vazby mezi lidmi stejného původu. Proto píše Aristoteles v sekci 1319B:

„Měly by být zavedeny nové klany po boku těch původních a soukromé obřady by měly být omezeny a pořádány společně. Mělo by být využito všech prostředků k tomu, aby se všichni občané co nejvíce promísili a rozbila se jejich původní loajalita.”

Jak ovládat otroky

Aristoteles také dává návod, jak minimalizovat pravděpodobnost vzpoury u otroků. Jeho rady jsou podobné jako v případě návodu, jak snáze ovládat společnost. Nacházejí se v sekci 1330A:

„Ti, kdo obdělávají půdu, má-li být dosaženo ideálního stavu, tito otroci by neměli být z jednoho kmene a ani by neměli být silného charakteru, neboť tak se lépe zabrání vzpouře.”

Tolik Aristoteles ve 4. století před naším letopočtem.

Margaret Thatcher

V jednom ze svých projevů v britském parlamentu vyslovila železná lady před mnoha lety poměrně přesné varování:

Překlad autor.

„Ti, kdo jsou skutečnými uprchlíky, a to je definováno OSN, nebudou vráceni. Ti, kdo jsou ilegálníni migranty, budou vráceni, a je zvykovým mezinárodním právem, že země přijmou zpět svoje občany. A jestli někteří navrhují, že se někdy dostaneme do situace, ve které nemůžeme vrátit ilegální migranty do země jejich původu, potom tito lidé navrhují mezinárodní chaos.”

Pozn. autora: Před deseti lety říkalo devět lidí z deseti v každé hospodě v zásadě něco podobného jako Margaret Thatcher, byť nepochybně ne tak elegantně. Byli veřejně odsouzeni.

Ve stejné době vyšla výzva „Vědci proti strachu a lhostejnosti”. Píše se v ní: „Jsme vědci a vědkyně, jejichž základní schopností i hodnotou by mělo být kritické myšlení, schopnost nazírat problémy nezaujatě, pracovat s informacemi, rozeznat fakta od hypotéz a nedopouštět se manipulací. Jsme znepokojeni prudkým nárůstem xenofobních nálad ve společnosti a aktivitou extremistických skupin, které nemají dostatečnou protiváhu.”

Čas už naznačil a nepochybně ještě ukáže, čí kritické myšlení bylo blíže realitě.