Věcně a logicky vzato Babišova vláda 3. června 2021 nezískala podporu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky: více poslanců hlasovalo pro nedůvěru, totiž 89, než proti nedůvěře, pouhých 82; ovšem ústava chrání stabilitu jednou ustavené vlády tím, že pro vyslovení nedůvěry (což by v normálních poměrech znamenalo odchod všech ministrů i premiéra z jejich úřadů) se musí vyslovit nadpoloviční většina všech zvolených poslanců, tedy 101; čistě teoreticky vzato, i kdyby se proti vládě vyslovilo rovných sto a pro vládu nula poslanců, nedůvěra by vládě vyslovena nebyla.
Andrej Babiš tedy včera ve sněmovně zvítězil; ne nějak slavně, ale zvítězil.
Přesto včerejší debata a hlasování měly svůj význam, i když prezident republiky Miloš Zeman vše znehodnotil dlouho dopředu vyhlašovaným záměrem, že Babišovu vládu i v případě vyslovení nedůvěry nechá „dovládnout“ i bez důvěry až do podzimních sněmovních voleb… Ovšem vládnout a vládnout v demisi je přece jen rozdíl. A prohrát hlasování o důvěře je ostuda.
Právě tuto ostudu chtěla koalice Spolu a k ní se posléze připojivší Piráti a STAN Babišově vládě dopřát – a právě to se jim, k jejich velké rozmrzelosti, nakonec nepodařilo… Ale smysl měl i neúspěšný pokus a cennou informaci voličům, tedy těm, kteří ještě hledají a přemýšlejí, poskytla i dlouhá debata před hlasováním.
Rozhodlo, že Babiše, jako už tolikrát, podržela Komunistická strana Čech a Moravy. Komunisté se mohou radovat: zase jednou uplatnili svůj rozhodující vliv. Nevíme, co za další tichou podporu vlády od Andreje Babiše obdrželi – ale jistě se neprodali lacino.
Členové, funkcionáři a stoupenci KSČM se tedy mohou radovat, ale v očích každého soudného pozorovatele včera KSČM utrpěla ostudu, kolikátou už – a předvedla se opět v celé své odporné nahotě. Tři a půl roku podporovala vládu, a půl roku před volbami se od ní najednou distancovala. Ústy svého předsedy Vojtěcha Filipa komunisté jasně vyhlásili, že sami sice hlasování o nedůvěře iniciovat nebudou, ale když je vyhlásí někdo jiný, tak se připojí. Ale nakonec se, po celé sérii trapných tanečků, nepřipojili; je přitom úplně jedno, že nehlasovali pro vládu, ale „jen“ odešli ze sálu: výsledek byl samozřejmě stejný, jako kdyby pro vládu hlasovali. Prý se zeptali, říkal Vojtěch Filip, svých místních organizací – a ty řekly, že ne, že proti vládě nehlasovat. Povídali, že mu hráli! Víme přece, jak takové dotazování směrem dolů v komunistické straně vypadá! Spolu s dotazem putuje i jasný, i když ne písemný, pokyn, jak se má na dotaz odpovědět…
Strany demokratické opozice udělaly stejnou chybu jako Andrej Babiš: spolehly se na tichou podporu KSČM. Kdyby věděly, že v hlasování o nedůvěře vůči Babišově vládě neuspějí, do celého dobrodružství by určitě nešly! Spolehli se na slova Vojtěcha Filipa, jenže ten jim s širokým úsměvem podtrhl koberec pod nohama. Samozřejmě – do poslední chvíle měly strany demokratické opozice u komunistů otevřené dveře: kdyby nabídly víc než Andrej Babiš (nemyslím samozřejmě přímo peníze, ale personální a politické koncese), komunisté by hlasovali proti Babišovi (a určitě by to nějak správně ideově zdůvodnili). Demokratickým stranám slouží jedině ke cti, že o takovém politickém obchodě ani na okamžik nezauvažovaly.
(No Ratings Yet)
Loading... 
Be the first to comment