Vždy jsem se snažil respektovat přání ženy podobně, jak naznačuje i tenhle klip:
Jenže ta hranice je nejspíš hrozně individuální a tenká, několikrát mi bylo dokonce zpětně vytknuto, že jsem to jejich “ne” plně respektoval a přestal se snažit. A to mi to zcela jistě takhle napřímo neřekly všechny takové. Asi nejvíc si pamatuji ty první dvě náhodné známosti z prázdnin, které mne tehdy mohly a asi i chtěly zbavit tíže panictví a pak na mne za to moje gentlemanské chování byly po zbytek dní v kempu vyloženě a viditelně naštvané.
Připomíná mi to trochu ten prastarý vtip jak kohout honí slepici po dvoře a ta si říká “ještě jedno kolečko ať nevypadám jako nějaká lehká děva” (v originále je ostřejší slovo).
Co si z toho potom má nezkušený chlapec vzít jako poučení do budoucna? Pokud má násilnější sklony navíc podpořené alkoholem, tak veškerá odmítnutí přestane brát jako odmítnutí a tu dívku opravdu znásilní. Obzvlášť když s ním sama odejde dobrovolně do soukromí. Což je oboje samozřejmě velice špatně.
Ovšem s podobným chováním žen v takovýchto chvílích jsem se za můj život setkal ještě mnohokrát, jen po předchozích zkušenostech jsem se alespoň zkoušel nějakou dobu snažit dál s vědomím, že ženy asi chtějí být dobývány, dokud mne to nepřestalo bavit. Samozřejmě nikdy ne násilně. Někdy se dokonce stalo, že ve chvíli, kdy jsem nad ní už zlomil hůl, tak naopak ona téměř znásilnila mne.
A pak se v tom má chlap vyznat.
Na druhou stranu si dokážu představit i divoké večírky, kde se druhý den ti lidé za to torzo zamlžených vzpomínek zpětně stydí a snaží se to vlastní chování sami před sebou nějak “vylepšit”, přestože v tu chvíli to dělali dobrovolně.
Tímto samozřejmě vůbec nijak neomlouvám jakékoli násilí nebo znásilnění, jakékoli násilí je mi odporné a vůči ženám obzvlášť. Pouze jsem chtěl naznačit, že zdaleka ne vždy je to zcela černobílé a křišťálově jasné.
(5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář