SYRZDARMA
Diskuze o pomoci evropských států Palestině a dalších otázkách nemá smysl, dokud veřejnost nebude znát odpověď na několik jednoduchých otázek.
Osm otázek, které vytanou na mysli při sledování událostí na Blízkém východě. Zdroj informací na konci článku.
Otázka první:
Jaká je celková výše finanční podpory, kterou Evropská unie poslala do Palestiny za posledních deset let?
Podle deníku Politico přispěla palestinským organizacím Evropská unie loni částkou 300 milionů euro. Zavázala se poskytnout 1,8 miliardy euro mezi lety 2021 a 2024. Peníze putují palestinské samosprávě na platy úředníků a financování projektů nebo na pomoc uprchlíkům.
Otázka druhá:
Jaká je finanční pomoc, kterou Palestincům poskytují země Blízkého východu, které jsou jim kulturně nejblíže? Katar, Egypt, Emiráty, Saúdská Arábie nebo ostatní země v okolí?
Katarská televize Al Jazeera tvrdí, že od roku 2014 jde o stovky milionů dolarů, ale neuvádí přesné číslo.
Otázka třetí:
Srovná-li se ověřitelná výše podpory poskytnuté Palestincům za posledních deset let od zemí Evropské unie a zemí Blízkého východu, jaký poměr těchto dvou částek a proč je ten poměr takový?
S přihlédnutím k tomu, že státy Blízkého východu pravděpodobně netrpí finanční nouzí, mohou-li financovat fotbalové stadiony, na kterých se odehraje zhruba deset zápasů.
Otázka čtvrtá:
Existuje jakákoli informace, která vyhodnocuje efekt poskytnuté finanční výpomoci? Bylo poskytnuto „x” s cílem dosáhnout „y” a bylo dosaženo půl „y nebo „2y”.
Otázka pátá:
Když má palestinská samospráva 100 peněz na humanitární účely a dostane dalších 20 peněz, jaký je systém kontroly, který zabrání, aby 20 peněz z těch 100 nebylo použito na rakety nebo kopání tunelů a takto vytvořený deficit nebyl pokryt nově obdrženými 20 penězi? Tvrzení, že se to stát nemůže bez dalšího vysvětlení, má stejnou hodnotu jako tvrzení dlužníka, že už ty peníze poslal.
Otázka šestá:
Deklarace hnutí Hamás z roku 1988 dostupná na stránkách univerzity v Yale říká:
„Ve jménu milosrdného Aláha. Izrael existuje a bude existovat, dokud jej Islám nevyhladí tak, jako vyhladil ostatní dříve. Islámské hnutí odporu se postaví za utlačované a nebude litovat žádného úsilí, aby přineslo spravedlnost a porazilo nespravedlnost.”
Syn zakladatele hnutí Hamás poskytl v roce 2014 rozhovor televizi CNN, během kterého uvedl:
„Opustil jsem hnutí z prostého důvodu. Hnutí Hamás nezáleží na životech Palestinců nebo Izraelců. Nezáleží jim na vlastním životě. Považují smrt ve jménu své ideologie za způsob modlení. Hamás neusiluje o kompromis nebo soužití. Hamás chce dobýt a panovat. Zničení státu Izrael není konečným cílem hnutí Hamás. Hamás usiluje o vytvoření islámského státu na troskách všech odlišných civilizací.”
Na půdě OSN řekl ten samý muž v roce 2017:
„Využíváte toto fórum k tomu, abyste mezinárodní veřejnost uvedli v omyl, aby věřili tomu, že Izrael je odpovědný za problémy, které vy vytváříte.”
Podle palestinského centra pro průzkum veřejného mínění podporuje téměř 90 % Palestinců ostřelování Izraele raketami z pásma Gazy.
Kdo vlastně v pásmu Gazy rozhoduje o čem? Skutečně, ne na papíře?
Otázka sedmá:
Kolik palestinských uprchlíků přijaly země Blízkého východu, které s nimi sdílí stejné kulturní normy a náboženství? Jaká jsou tato čísla v porovnání s počtem uprchlíků, které přijaly země Evropské unie?
Otázka osmá:
Existuje jakékoli náboženství, ideologie nebo myšlenkový proud, jehož příslušníci včetně žen a matek veřejně a okázale oslavují popravu dětí nositelů jiné ideologie?
Be the first to comment