Brouk Woke

Odborně psychologicky se broukům v hlavě říká „mem“. Vědci sice většinově odhlasovali, že nic takového jako mem neexistuje, stejně tak jako vědecky nemůže v hlavě žít žádný brouk. Ostatně angličtina tomu říká „blecha v uchu“, což zní i vědecky pravděpodobnější. Je to ono nehmotné a nedefinovatelné „cosi“, co vám opakovaně namlouvá něco, co může nebo nemusí být pravda, ale co vy tím opakováním jako pravdu přijímáte.

Psychologie bere slovo „mem“ jako užitečný termín pro ideu, která přepadla a okupuje mysli určitého počtu lidí a šíří se z mysli do mysli, kde se memoruje, až se pro kritický počet lidí stává sdílenou pravdou a řádem.

Tempu, jímž se idea takto šíří, se dnes populárně říká „virální“. Mem je tedy něco jako myšlenkový virus. Tím hlavním dnes virálně rozšířeným broukem-virem-memem je idea, že zdrojem všeho zla je západní (alias bělošská, ale též patriarchální) civilizace, která se proto musí ne-li sama úplně zničit, tak přinejmenším oslabit a pokořit tak, aby ji mohl zničit někdo jiný. Pozoruhodné na tomto memu je to, že si jej přivlastnili převážně běloši a používají jej jako důtky k sebemrskání.

Stalo se to metodou dovedně používanou školenými a převážně bílými wokisty, zvanou anglicky „gaslighting“. Tento termín je odvozen od starého anglického filmu „Gaslight“, v němž manžel manipulací s plynovým světlem ohlupuje svou ženu do stavu, kdy se ona sama pokládá za nepříčetnou, přestává věřit vlastním smyslům a vlastnímu rozumu a přijímá klam jako skutečnost a všechny vadné události jako svou vinu. Takto bílí wokisté „gaslightují“ už od dětství bílé Evropany, Američany, Kanaďany, Australany a Novozélanďany několika pozoruhodnými myšlenkovými šablonami, z nichž se také staly memy, z tohoto hlavního memu odvozené.

xxx

Jedním z takových dalších memů je víra, že ono globální oteplování je způsobeno únikem CO2 – též přezdívané „uhlíková stopa“ – z lidské industriální a komerční činností (dalšího hříchu bělošské civilizace), od výroby věcí a energií po cestování, chov dobytka a pojídání masa. Tento mem je obzvlášť populární u bohatců létajících soukromými tryskáči na konference o likvidaci uhlíkových stop.

Třetím populárním memem je víra, že virus, o němž vědci ještě ani většinově nerozhodli, zda je přírodní nebo umělý, se dá léčit jen domácím vězením všeho lidstva, likvidací globální ekonomiky, proočkováním celé světové populace nedotestovanými vakcínami, a umlčením nebo trestáním každého, kdo by navrhoval cokoli jiného.

Čtvrtým je „Critical Race Theory“ čili kritická rasová teorie. Ta učí, že každý běloch je už z titulu své bílé kůže rasista, a to i když si toho není vědom, a dokonce i když proti rasismu bojuje. Má tedy povinnost v sobě rasismus objevovat, aby se z něj mohl kát a přijímal za něj všelijaké zasloužené tresty.

Pátým je „Genderismus“ klasifikující pohlaví jako „mentální a společenský konstrukt“. Biologická realita je pouhý memík, nahraditelný memem novým, učícím, že pohlaví si může každý volit a měnit, jak se mu zlíbí, a všichni ostatní to musí vzít na vědomí.

Šestým je „Cancel Culture“, též přezdívaná „De-platforming“ nebo „No-platforming“. Tedy kultura vymazávání, vylučování, odstraňování a upírání práva projevu. Ta má dvě větve: současnou a historickou. V té současné musí být z veřejného informačního prostoru vyloučena veškerá sdělení těmto populárním memům protiřečící. S nimi mají být odstraněni i ti, kdo je vyslovují. V té historické musí být odstraněno vše, co by mohlo, nebo by se jen zdálo oslavovat historické zločiny bílého muže, jako imperialismus, otrokářství, rasismus, kolonialismus, kapitalismus, militarismus. A taky judaismus a křesťanství, z nichž se ty všechny zločiny zrodily.

Sedmým je víra, že zatímco křesťanství a judaismus jsou zpátečnické, islám je pokrokový, neboť za celých čtrnáct staletí dobývání světa nevymyslel kapitalismus a drží se osvědčených pokrokových a věčně platných pravidel raně středověkých.

Osmým je vědeckými psychology diagnostikovaná „toxická maskulinita“, alias „mužský šovinismus“, alias „patriarchální mocenský řád“, o jehož svržení usilují už tři generace feministek a jehož cílem je přeměnit bílé muže v bezbranné beránky. To se konečně daří čtvrté feministické generaci, která se pojmenovala „MeToo“ čili „mě taky“, aby se mohla pochlubit, který slavný, mocný, nebo podnikavý svůdník i ji před dvaceti lety svedl a dnes ho za to může poslat do vězení, aby si už nikdy žádný muž nedovolil se žádnou ženou zaflirtovat.

Devátým je „TERF“. Je to zkratka sousloví „trans-exclusionary radical feminist“, které si transgenderistky vymyslely jako nadávku pro radikální feministky neuznávající transženy jako skutečné ženy, zvlášť jsou-li jimi navíc ještě nepřeoperovaní muži bez rodícího ústrojí, ale se zachovaným ústrojím plodícím, kteří se rádi se skutečnými ženami společně sprchují a převlékají. První ženou, jež tento titul získala, byla autorka Harry Pottera J, K. Rowling.

Desátým je „cultural appropriation“ čili kulturní vyvlastnění, čili krádež nějakého kulturního nebo etnického aspektu nějaké menšinové identity. Wokově se dá vykládat dokonce jako její zesměšňování nebo urážka. Je to novější varianta „stereotypizace“, vykládané taktéž.

Jedenáctým (a dalšími nekonečně následnými) se může stát kdykoli cokoli, co by wokisty mohlo napadnout jako další zbraň na rozeštvávání uměle vytvořených a někým perzekvovaných „menšinových identit“ a rozštěpení zastaralé zkostnatělé zpátečnické společnosti, které by přivodilo její zhroucení nezbytné k její pokrokové obrodě a přeměně. Je dost možné, že než tohle budete číst, přibude jich už ke dvacítce.

Toto Desatero (Jedenáctero… Dvanáctero… atd.) generuje novou kulturní revoluci, která napravuje z celého světa nejsvižněji země anglofonní. Ty svou vrozenou pragmatičností a racionalitou dlouho zaostávaly a mají co dohánět. A dohánějí to takto:

xxx

Z repertoáru londýnských divadel, jak se chystaly vynořit z covidového lockdownu a jichž se už kulturně vyhladovělí Londýňané nemohli dočkat:

Divadlo Young Vic, které za dob geniálního režiséra Franka Dunlopa hrálo ty nejsvižnější inscenace Shakespeara a Molièra, prezentuje novou hru zvanou „Projekt svoboda“. Ve spolupráci s čerstvými africkými imigranty ji sepsal jeho nový režisér Kwame Kwei-Armah, který z divadla udělal mimo jiné něco jako velitelství marxistické bojůvky Black Lives Matter, která, ač má čerň v názvu, sdružuje aktivisty převážně bílé, maskované černými kuklami. Předvedl mimořádně kreativní interpretaci Hamleta, v hlavní roli s poloviční černoškou jménem Cush Jumbo. Školní mládež, která do Young Vicu chodívá povinně celé třídy, se tak konečně dozví, jak vypadali ve středověku dánští šlechtici.

Sousední Old Vic – bývalá svatyně Olivierova souboru Národního divadla – oznamuje premiéru hry Aisha uváděné jako „historie politické moci černých žen“.

Bush Theatre ve čtvrti Shepherds Bush vypsalo soutěž na grant za hru napsanou výlučně „autory černými, asijskými, menšinově etnickými a uprchlickými“. Bělochům vstup zakázán. I běloškám.

Hampstead Theatre, v němž vznikávaly ty nejinteligentnější hry autorů jako Michael Frayn, Harold Pinter nebo Brian Friel, nabízí hru zvanou „Smrt černocha“.

Divadlo ve čtvrti Stratford East má zbrusu novou hru „Slunce, měsíc a hvězdy“, jejímž dějem je „ženino pátrání po spravedlnosti po rasisticky motivované vraždě jejího bratra“.

Dvaaosmdesátiletý herecký mistr sir Ian McKellen se rozhodl zahrát si Hamleta proti o 20 let mladší mamince Gertrudě a o 12 let mladší herečce v roli otcova ducha. Inscenace se propagovala jako „barvoslepá, věkoslepá a genderoslepá“. Nějak se mu tam pohádal 83-letý Polonius s mladičkou talentovanou černoškou v roli jeho syna Laerta, a oba z inscenace odešli.

Skotská regionální vláda navrhla pro skotská divadla zákon, podle něhož by se dramatici, režiséři, producenti a herci dopouštěli trestného činu předsudečné nenávisti, kdyby se kdokoli v obecenstvu cítil jejich představením nenáviděn. Nejhumornější na tom bylo, že se o tom debatovalo zrovna v době, kdy byla díky coronaviru všechna divadla zavřená.

K tomu jeden americký filmový:

Tom Hanks, známý organizováním různých projektů pomoci znevýhodněným rasovým menšinám, byl v jednom rozhlasovém programu označen za „bělošského supremacistu“, protože vystupoval jen ve filmech o americkém bělošském hrdinství – a tím vyvyšoval bělošskou kulturu nad jiné.

„Je sice nerasista, ale není antirasista“, hlásilo se o něm. Hanks se ve zpovědi v New York Times omluvil, že asi vážně tímto svým bělošským herectvím možná k rasismu nevědomky přispěl, a že se nějak polepší.

xxx

Novinky z anglické literatury:

George Orwell se ocitl na indexu „ostudných kulturních osobností“ největší britské veřejné knihovny The British Library. Zjistila to The Orwell Society a zveřejnil The Daily Telegraph. Vysvětlení? Jeho pradědeček vlastnil otroky v Karibiku. Ale je v dobré (pardon, špatné) společnosti. Na seznamu autorů s konexí na otroctví nebo imperialismus se ocitli třeba i Lord Byron a Oscar Wilde. Nejpikantnější „ostudník“ na seznamu je básník Ted Hughes, zesnulý v roce 1998, jehož praprapraprapraprapraprapraděd, narozený 1592, byl jedním z prvních kolonizátorů severní Ameriky a tudíž určitě vinen z nějakých imperialistických a rasistických zločinů.

Spisovatelka J. K. Rowling, už dřív označená za transfobku, když se prořekla, že „osoby, které rodí“, se jmenují „ženy“, a že jsou jen dvě pohlaví, je dnes už navíc i islamofobkou. V její nové knížce se padouši mužského pohlaví baví o tom, jak dobře by se loupilo v přestrojení za muslimky v burkách. Levicové kruhy internetově odpřisáhly, že knížku určitě kupovat nebudou. Pro autorku katastrofa: prodalo se jí v prvním měsíci jen půl milionu.

xxx

Pokroky uměnovědné:

Londýnská National Gallery rozjela projekt identifikace obrazů, jejichž dárci nebo mecenáši měli něco společného s otrokářstvím. Tak se teď můžeme dovědět, že třeba Leonardův obraz „Madonna ve skalách“ koupila galerie od jistého Henryho Howarda osmnáctého hraběte ze Suffolku, jehož předchůdce v 17. století vlastnil otroky. Raffaelův obraz „Svatá Kateřina alexandrijská“ zase kdysi patřil jistému Williamu Beckfordovi, který vlastnil plantáže na Jamaice. Okolo 40 obrazů, včetně Botticelliho, Raffaela a Rembrandta kdysi patřilo různým otrokářům a plantážníkům v Karibiku. Co s nimi galerie udělá, zatím oznámeno nebylo, ale už si někdo zavtipkoval (nebo myslel vážně?) zda by se neměly jako kompenzace za otroctví darovat hnutí BLM.

Cambridgeská universita ve svém archeologickém muzeu ověšuje sádrové antické sochy cedulkami sdělujícími, že jejich „běloba je klamná“ a že to neznamená, že by Řecko a Řím měly „absenci diverzity“.

Skotské muzeum při glasgowské univerzitě zavedlo post „Curator of Discomfort“ čili „kurátor nepohody“, jehož pracovní náplní je „vyvést muzeum z instituční komfortní zóny a konfrontovat běloškou nadřazenost“. Nově jmenovaná kurátorka oznámila, že „zaostří na hledání způsobů mimo pole tradiční autority muzea, jak zkoumat interpretaci sporných sbírek a jak vypracovat a zfunkčnit série muzejních intervencí, které by muzeum vyvedly z instituční komfortní zóny.“ A taky bude „zkoumat běloškou nadřazenost jako ekonomický a kulturní systém, v němž bělošské ideály ovládají moc textu, hmotné zdroje a kulturní nadřazenost.“ Ještě taky, že „zaútočí na skotské tradice uctívané osobami s rasistickou ideologií.“ A taky že se bude snažit „demontovat strukturální a instituční rasismus, jaký je prosazovaný dnes, a transformovat pohodové narativy tak, aby zahrnovaly nepohodovou nepřikrášlenou pravdu“. A že k těmto cílům bude spolupracovat s „antirasistickými aktivisty, komunitami, akademiky, historickými institucemi a profesionálními experty na historické dědictví s cílem dekolonizovat skotskou společnost“.

xxx

Pokroky v historické vědě:

National Trust, instituce pověřená ochranou a údržbou národních památek, identifikovala 93 objekty, které potřebují přejmenovat, neboť mají něco společného s otrokářstvím a kolonialismem. Dětem na školních výletech po památkách zadává úkoly psát básničky znevažující britské impérium. V projektu „antikoloniálních“ školních výletů děti vodí po venkovských noblesních historických budovách a vypráví, jak ty krásné stavby vznikaly z rasismu, imperialismu a bohatnutí na otrocích. Vydala taky brožurku téměř stovky historických budov, jejichž někdejším majitelům se prokázalo otrokářství.

Ve Walesu se bude přejmenovávat vesnice Nelson, pojmenovaná stejně jako rasista a imperialista admirál Nelson, který sice porazil loďstvo Napoleonovo, ale nepodpořil hnutí za zrušení otroctví. Nedala se odradit ani historickým zjištěním, že se tak jmenovala už pár staletí předtím, než se někdo doslechl o admirálu Nelsonovi. Děje se to v rámci celowelškého auditu žádajícího obecní správy, aby upozorňovaly na nekorektní názvy obcí, ulic a budov nějak souvisejících s otrokářstvím. Seznam doporučených jde do několika stovek. Charitativní organizace nesoucí jeho jméno „The Winston Churchill Memorial Trust“ si zablogovala, že „mnohé jeho názory na rasy se dnes široce pokládají za nepřijatelné, s čímž my souhlasíme“. Ale ne že by si změnila název úplně. Ona si v názvu Churchillovo příjmení ponechala, zahodila jeho křestní jméno a jeho portrét a jmenuje se teď „The Churchill Foundation“. Asi aby se mohla hájit, že s Winstonem (tím rasistou, co tolik perzekvoval chudáka Hitlera) nemá nic společného a jmenuje se třeba podle tohoanimovaného buldočka z televizní reklamy na Churchill pojišťovnu.

xxx

Pokrok lingvistický:

Antirasistická unie welšského ministerstva kultury označila welštinu za jazyk „bělošské nadřazenosti diskriminující etnické menšiny“ (které mu nerozumějí a učit se jej nechtějí). Welšanům trvalo staletí, než jim jej Angličané povolili, teď si jej asi budou sami zakazovat.