Budeme soutěžit o cenu Karla Čurdy?

Článek, který vyšel na „Čarodějnice“ mi připomněl interpelaci Jaroslava Bašty – jestli se vláda neinspiruje nařízeními 3. Říše – jako o zákazu poslouchat cizí rozhlas nebo podobná vyhlášení. Na webu nové vládní iniciativy „Braňme Ukrajinu, braňme Česko“  byla výzva, kvůli které se vláda stala terčem kritiky opozičních politiků. Když pak během interpelací došlo na střet poslance SPD Jaroslava Bašty a premiéra Petra Fialy (ODS) ohledně „udávání“ občanů, Bašta osočil vládu, že se inspiruje praktikami Němců z roku 1939. Prohlásil, že jedinou analogii k blokování webů, je nařízení rady pro obranu Říše o mimořádných rozhlasových opatřeních z 1. září 1939. To zakazovalo poslech zahraničního rozhlasu a ukládalo až tresty smrti za šíření informací.

Fiala se vůči výroku razantně ohradil, připustil však, že původní formulace na webu vládní iniciativy nebyla šťastná. Ale ani Jaroslav Bašta – byť za minulého režimu disident (a teď znovu) – ani Petr Fiala si ono opatření nepamatují, jednoduše proto, že nebyli na světě. Bylo totiž mnohem stručnější. Jako pamětník vzpomínám, že na knoflíku zpětné vazby (kterým se dolaďovala málo slyšitelná stanice), byl papírový kotouček se slovy: Pamatuj, že poslech cizího rozhlasu se trestá i smrtí!A basta fidli, nikdo se nehájil demokracií, protože nacionální socialismus byl vyjádřením nadřazenosti Německého národa, s kultem mládí, krve a půdy, síly a všeznalého Vůdce (v dnešním slangu – šerifa).

Petr Fiala se ohradil, že nejde o cenzuru, ale o stopku lži. „Nemůžeme souhlasit, aby nám tu kdokoliv šířil lži!

• “ Zbývá otázka – kdo je tedy šerifem, aby rozhodl co je lež?

A když má rozhodovat musí ctít starou soudní zásadu Audiatur et altera pars (Budiž slyšena i druhá strana). Přece každý ví, že jakýkoliv konflikt dvou stran popisují tři příběhy. Každá strana prosazuje ten svůj a vedle toho existuje skutečnost. Aby se nezaujatý posluchač mohl orientovat, musí znát postoje obou stran. Proto je odstranění jednoho příběhu cenzurou.

Často se „argumentuje,“ že to není vhodné, protože existuje velké množství nevzdělaných lidí, na absenci dobrého vzdělání, na povrchnost myšlení, na myšlenkovou lenost, na nepozornost, na víru v mylné ideologie, na „svedení z cesty“ tzv. dezinformacemi.

„Svoboda slova a mediálního vyjádření je akt důvěry, že čtenář není blbec, který nerozezná pravdu od lži“

Pokud pominu to, že taková „argumentace“ je spíše nechtěným obrazem našeho školství, je především laciná a schematická – hodí se na všechno. Když se podíváte na rozbor voleb, na postoj k životnímu prostředí, na analýzu nezaměstnanosti a další, vždy narazíte na to, že hendikepováni jsou staří, méně vzdělaní…Kroutím hlavou.

Režim nám vzletnými slovy říká, že jsme blbí, že si neumíme poradit sami, že nám to musí předpřipravit. V Protektorátu to zařídily papírová kolečka na rozhlasových přijímačích, za socialismu to byl rozhlas po drátě – a dnes?

Přijdeme domů a po všem tom shonu v práci si ještě pustíme televizi. Je to jednoduché, nemusíme přemýšlet a domníváme se, že jsme informováni. Konzumujeme-li informace, nemusíme myslet, a tragédií je naše přesvědčení, že všechno víme. Jenže vědění je něco jiného než hromadění informací. Namlouváme si, že nejsme ničím ovlivněni, že s informacemi nakládáme nezaujatě. To je chybný závěr. Navzájem se lišíme jejich vyhodnocováním a zařazováním ale to není otázkou konzumace informací, ale myšlení, které si paradoxně chceme ulehčit tím puštěním televize. Pravdou je, že ta nám podává vybrané informace v utříděné podobě. Takže tvrzení, že jsme účelově manipulováni není tak docela liché. Blokováním webů pak bráníme vůbec možnosti si to ověřit.

Doslova otřesné pro mě bylo poznání, že manipulace je účinná. Se svým přáním k velikonocům jsem připojil text:

I když nás naše bohužel vláda táhne do války, která není v našem ani v Evropském zájmu, nenechme si různými fanatickými aktivisty kazit zbytky svého humanistického vychování a popřejme si navzájem hezké velikonoční svátky.

Dostalo se mi nejrůznější odezvy. Nejabsurdnější však byl nenávistný text:

„Doufejme, ze ten masový vrah a zločinec Putin brzo chcípne a nebude ohrožovat cely svět a děsit tak naše rodiče.“

A jsme u jádra článku. Spolek CZ.NIC z.s.p.o. je zájmové sdružení právnických osob založené předními poskytovateli internetových služeb v roce 1998, které má v současné době přes sto členů. Hlavními činnostmi sdružení jsou provozování registru doménových jmen .cz a 0.2.4.e164.arpa, zabezpečování provozu a rozvoj české národní domény „.cz.“ CZ.NIC zablokoval osm domén už 25. února. Jde o weby Aeronet.cz, Protiproud.cz, Ceskobezcenzury.cz, Voxpopuliblog.cz, Prvnizpravy.cz, Czechfreepress.cz, Exanpro.cz a Skrytapravda.cz. Zdůvodnil to tím, že jde o „dezinformační weby, které ohrožují naši národní bezpečnost.“ K blokaci dalších webů posléze své členy vyzvalo také peeringové sdružení NIX.cz, které vycházelo ze seznamu armádního Národního centra kybernetických operací.  O blokaci dalších desítek webů se „zasloužili“ potom jednotliví poskytovatelé internetu, kteří je vysvětlovali variací následujícího textu:

Oznamujeme, že na základě usnesení Vlády ČR republiky ze dne 25. 2. 2022 a na výzvu Národního centra kybernetických operací Vojenského zpravodajství ČR jsme s okamžitou platností zavedli opatření vedoucí k znemožnění přístupu k dezinformačním stránkám, které ospravedlňují a schvalují ruskou vojenskou agresi vůči Ukrajině.

30. března se objevila na webu zpráva o rozhodnutí správce české národní domény prodloužit blokování celkem osmi dezinformačních webů o další měsíc. Informoval o tom server iRozhlas.cz, kterému to potvrdil ředitel sdružení CZ.NIC Ondřej Filip. K prodloužení blokace sdružení podle iRozhlasu přistoupilo mimo jiné po konzultaci s novým vládním zmocněncem pro média a dezinformace Michalem Klímou a měly proběhnout také další neupřesněné neformální konzultace.

Tak láme se měsíc, co bude od 1. máje?

Každá cenzura je nesporným důkazem toho, že moc, která ji zavádí ztratila sebedůvěru. Ti nahoře zavedením cenzury dokládají, že si jsou vědomi toho, že jejich argumentace začíná být lichá.

• „Vždyť cenzura nikdy v historii nesloužila k ochraně pravdy, ale vždy jen k ochraně moci.“

Ještě musím dodat malý přípodotek. Na Evropském politickém nebi je velmi málo skutečně upřímných politiků, ale na jednoho vzpomínám rád. Jean-Claude Juncker byl politik a právník, který v letech 2014–2019 zastával úřad předsedy Evropské komise. Vyznačoval se mazaností, ale protože byl zároveň přítel kvalitního pití, tak svou vykutálenost občas sám glosoval:

„Všichni víme, co dělat, jen nevíme, jak být znovuzvoleni, až to uděláme.“

„O něčem rozhodneme, necháme to ležet a chvíli počkáme, co se stane. Pokud kolem toho není žádný velký povyk a nikdo se nebouří, protože většina lidí nerozumí, co bylo rozhodnuto, pokračujeme krok po kroku, až není cesty zpět.“

„Nemůže být žádné demokratické volby proti evropským smlouvám.“

„Když je to už vážné, musíte lhát.“
Možná, že nám některý je jeho lišáckých citátů pomůže lépe chápat Petra Fialu.

• Vlkova  douška!

Ke skvělému / jako vždycky!!!/ textu mistra Lea  není co dodat. Ale přece  to učiním. Přidám ještě  další  dva  citáty,  vážící se ke  stejnému tématu, jako si zvolil mistr Leo:

Ten první má údajně pocházet od  samotného Václava  Havla:

• „V zemi s cenzurou může věřit oficiálním zprávám jen blbec.“

Ten druhý je snad od Miroslava Macka:

• Rozdíl mezi dezinformací a informací  je velmi často jen v  čase  zveřejnění.

Snad se za  tu doušku mistr Leo na mne nebude hněvat…