Čas promarněných příležitostí

Pane doktore Sarrazine, kancléřka Merkelová po sobě zanechává „silnou zemi“. Je tomu tak?

Německo je v mnoha ohledech silná země. Ale že 16 let vlády Merkelové nepřineslo zemi nic dobrého, je bohužel také pravda.

Takže zanechává zemi „silnou“ ne díky své vládě, ale navzdory ní?

Německo je silné díky faktorům, které jsou do značné míry nezávislé na té které vládě. Merkelová silné Německo neoslabila, ale učinila jej slabším.

V jakém smyslu?

Angela Merkelová sice nenese vinu za od počátku známé strukturální nedostatky eura, ale nezabránila přeměně Evropské měnové unie v unii dluhů a závazků, která je v rozporu se základními smlouvami EU. Stejně tak nezabránila zcela chybnému odchodu od jaderné energie a předčasnému ukončení výroby elektřiny z uhlí. Vystavila zemi rizikům energetické transformace, jejíž detaily a podoba jsou zcela nejasné. Kromě toho umožnila rozsáhlou migraci, čímž dále podpořila zásadní sociální a kulturní proměnu Německa. A konečně, během covidové krize s jejími hlubokými zásahy do naší společnosti učinila zpočátku různá špatná rozhodnutí.

Jaká je tedy Vaše bilance?

Žádné školní známky nedávám. Éru Merkelové vnímám jako období promarněných příležitostí a rostoucích závazků, které zatíží budoucnost naší země.

Podle průzkumu pouze 30 % Němců hodnotí práci kancléřky jako špatnou, zatímco 67 % jako dobrou. V jiném průzkumu ze srpna to bylo pouze 14 % proti 84 %.

Občané oceňují její klidné vystupování a pracovní disciplínu. Obojí skutečně za ocenění stojí. To, že její politické vystupování hodnotím negativně, je jiná věc.

Navzdory tomuto výsledku by Němci podle dostupných údajů, pokud by mohli, raději než Scholze, Lascheta nebo Baerbocka volili za kancléřku opět Merkelovou. Jak to lze vysvětlit?

Jednak se jí podařilo zůstat ve funkci 16 let bez jakýchkoli osobních skandálů, zatímco jiným se nedaří udržet bez nich ani během volební kampaně. To je úspěch sám o sobě!. Na druhou stranu občané obvykle vnímají pouze svou bezprostřední zkušenost a neberou v úvahu dlouhodobé, hlubší tendence, které ovlivňují celou zemi. Negativní důsledky kancléřství Angely Merkelové budou pro občany v nadcházejících desetiletích stále viditelnější. Jak jsem vždy, znovu a znovu do omrzení opakovával.

Publicista a politolog Arnulf Baring kdysi varoval, že tato žena nemá žádný plán, vizi, představu o tom, co chce, a proto by bylo katastrofální, kdyby vedla zemi.

Sdílím názor prof. Baringa. Při získávání funkcí však vůbec nezáleží na tom, zda mají politici „plán, vizi, představu“. Jde spíše o jejich instinkt a schopnost v politickém boji přežít. A Angela Merkelová se v tomto ohledu vždy projevovala jako mimořádně nadaná.

Ve své knize „Wir schaffen das“ uvádíte, že Angela Merkelová začínala sice jako kandidátka CDU, ale v první fázi své vlády vystupovala jako sociálnědemokratická kancléřka a ve druhé jako kancléřka zelená.

Po svém těsném volebním vítězství v roce 2005 učinila Angela Merkelová CDU v podstatných ohledech ještě sociáldemokratičtější, než byla SPD, čímž ji připravila o některá témata a tím i o voliče. Poté začala stále více reagovat i na ekologická témata. Víceméně plynule například navázala na energetickou a ekologickou politiku předchozí rudozelené vlády – aniž by se zbavila jejích koncepčních nedostatků.

Byl tento směr nastaven Angelou Merkelovou od počátku, nebo se jím vydala spíše „náhodou“, protože následovala ducha doby – který mohl být i jiný?

Pravděpodobně tak nečinila ani tak z přesvědčení, jako spíše proto, aby si zajistila moc a postavení kancléřky. Obsahová stránka pro ni byla druhořadá. Pokud jde o její zásady, většinou se chovala oportunisticky. V otázkách daňové reformy, snížení odvodů nebo dokonce důchodové reformy vždy ustupovala sociálním demokratům. K tomu patří i její bezzásadový postoj v otázkách manželství a rodiny. Kdykoli přišel tlak zvenčí, zvolila způsob, který tento tlak co nejvíce omezil a zároveň neohrozil její mocenské postavení. To je také vysvětlení, proč v roce 2009 během krize eurozóny souhlasila s opuštěním zásad Maastrichtské smlouvy. A to je i důvod, proč tak oportunisticky, zcela v rozporu se svými předvolebními sliby a bez jakékoliv faktické nutnosti, započala v roce 2011 postupný odchod od jaderné energie. Na konci svého kancléřství souhlasila s klimatickou politikou, jejíž cíle jsou nereálné a jejíž dopady budou katastrofální. V roce 2015 zavedla politiku otevřených hranic, a to po letech své odpovědnosti, kdy se v evropském a německém imigračním právu – navzdory varováním – nic nezměnilo. Ale tuto strategii oportunistického přizpůsobování si nesla od voleb k volbám. Z politicko-pragmatického hlediska to byl velký úspěch. Šestnáct let úspěšně vládla své vlastní straně. A co víc, ani po tolika letech se občanům neomrzela. I na konci svého funkčního období je stále jednou z nejoblíbenějších političek v Německu. I to je úžasný úspěch. To se totiž kromě ní podařilo v dějinách Německa jen Konradu Adenauerovi. Vlastně si vzpomínám jen na tři evropské hlavy vlád, které byly u moci déle než Merkelová: Mussolini, Stalin a Franco.

Líčíte ji jako oportunistku, která je však nakonec populárnější než napříkladidealistický Willy Brandt, důsledný Helmut Schmidt, „reformní“ Gerhard Schröder a „kancléř sjednotitel “Helmut Kohl, který ji de facto vytvořil. Jak to lze vysvětlit?

Angela Merkelová nikdy nepůsobí agresivně, a proto nevyvolává žádnou agresi. Své názorové „obraty“ uskutečňuje vždy tak, aby si občan hned ničeho nevšiml. Kdo na vlastní kůži pocítí vstup do dluhové unie eurozóny? Občanů se to samozřejmě masivně dotkne, ale „jen“ nepřímo, takže si to většina z nich nebude spojovat s Angelou Merkelovou. Stejné je to s transformací energetiky, jejíž skutečně rozhodující důsledky pocítíme možná až za deset let, stejně jako s masovou imigrací, kriminalitou atd. Je to jako zanedbat kontrolu svého auta. Často šlape dobře mnoho tisíc kilometrů, než vás jednoho dne nechá ve štychu.

Dr. Thilo Sarrazin (*1945) je ekonom, německý politik (SPD) a bývalý ministr financí spolkové země Berlín. Z němčiny přeložila Michaela Žalská.

Junge Freiheit