Cenzurou na pomoc Ukrajině – bývalí komunisté varují české občany před vyjadřováním názorů |

Sdílet článek:

Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž uvedl v sobotu v tiskové zprávě, že veřejná prohlášení na sociálních sítích, která schvalují útok Ruska na Ukrajinu nebo vyjadřují podporu vedení Ruska, mohou být posuzována jako trestný čin, za který hrozí až tříleté vězení. Hrozba trestem „za schvalování“ mně okamžitě připomněla hrozby nacistů „za schvalování“ atentátu na Heydricha. Proto jsem se podíval na historii onoho vysokého státního představitele. Přísný státní zástupce Igor Stříž je bývalý vyšetřovatel a vojenský prokurátor z doby prosovětského komunistického režimu, člen Komunistické strany Československa.

Zhrozil jsem se. V čase svobody, o které jsme v letech komunistického útlaku snili, občany dnes trestem straší bývalý komunista. Ukazuje se, že nejde o plané hrozby. Policie ČR na svém Twitteru dodala, že společně se státními zastupitelstvími bude důkladně analyzovat, zda projevy nenaplňují skutkovou podstatu trestných činů. Bývalý komunistický prokurátor pohrozil občanům: „I svoboda projevu má v demokratickém právním státě své limity“. V souladu s touto hrozbou schválila vláda zablokování webových stránek, které k zablokování doporučili údajní odborníci na dezinformace.

Temné výhružky Igora Stříže připomínají jazyk z doby sovětské okupace a normalizace, kdy tento úředník sbíral své zkušenosti: „Státní zastupitelství apeluje na všechny osoby, aby se v této tíživé době neuchylovaly k veřejným projevům, které by překračovaly stanovená ústavní a zákonná omezení“. Je šokující, že občan demokratického státu musí před tím, než cokoli řekne či napíše, konzultovat s právníkem, zda jeho projev překračuje nějaká omezení. Proti takovému flagrantnímu narušení demokracie se vehementně ohradil Miroslav Macek, spoluzakladatel ODS a její bývalý místopředseda v otevřeném dopisu premiérovi Fialovi.

Macek protestuje proti zablokování webů, protože „svoboda slova je nedělitelná, tedy buďto je anebo není“; taková opatření představují podle Macka podceňování občanů, kteří musí být chráněni před nesprávnými názory jako malé děti. Soudný člověk přece chápe, že například web zvaný Sputnik je proruský, a protože svoje zaměření nijak neskrývá (a kromě toho má malou čtenost), sotva ovlivní průměrného čtenáře víc než velké deníky iDnes, Lidovky či Právo, které jsou v rukou bývalých komunistů. Navíc není jasné, jak v demokratickém státě může malá skupina samozvaných odborníků na dezinformace určit demokraticky zvolené vládě, která média se mají zablokovat.

Jedním z poradců na dezinformace je například František Vrabel, který získal důvěru některých vládních institucí, protože si založil firmu Semantic Visions, která prý dovede dezinformace vědecky rozpoznat. Osobní historie Vrabela (více viz na webu Česká média) však nijak nenasvědčuje, že by tento reklamní agent měl jakýkoli odborný nebo morální kredit na arbitra ve věcech pravdy a lži; totéž lze říct o dalších bojovnících proti dezinformacím, včetně spolků Čeští elfové. Když se začíná cenzurovat, není jasné, kde se zákazy zastaví. Když komunisté trestali nepřátele, a občas potrestali nevinného, říkávali: „Když se kácí les, létají třísky“. Mezi zablokovanými weby je dnes například i Pravý prostor, který obvykle publikuje komentáře pokrývající názory z celého politického spektra, ale dezinformačním expertům se znelíbil.

Po pádu komunismu se mi dostal do ruky můj svazek, kde mě StB označila za nepřítele režimu. Svoje názory jsem nezměnil ani pak, a i nadále jsem kritizoval rozpínavost Ruska, jeho zločiny, včetně travičství oponentů i na území jiných států. Dnes bych měl být šťasten, protože začínají být povoleny jen moje názory. Ale historie učí, že by to byla předčasná radost, jelikož když se začne zakazovat, nebude nakonec povoleno vůbec nic. Po válce byli nejaktivnějšími bojovníky proti fašistům ti, co za války kolaborovali. A dnes bojovníci proti nedemokratickým názorům jsou mnohdy ti, co za starého režimu byli komunisty nebo po jeho pádu extrémními levičáky.

Je to švejkovina nebo kavkárna, když stát, jehož prezidentem je bývalý komunista, a navíc nadšený rusofil, zablokuje malé weby, protože jsou proruské? V každém případě jde o tragédii, když se tento stát soustředí víc na zglajchšaltování médií než na pomoc krvácející Ukrajině. Do roku 1938 se již vrátit nemůžeme a diskutovat o smysluplnosti tehdejší obrany ničemu nepomůže. Ale Ukrajina prožívá svůj rok 1938 dnes a brání se. Budeme v příštích desetiletích diskutoval o tom, proč jsme v roce 2022 nepomohli Ukrajině ničím jiným než zakázáním proruských článků?