Česká ústava a bezplatná zdravotní péče: Realita nebo fikce?

Česká ústava garantuje bezplatnou zdravotní péči všem svým občanům, kteří přispívají povinnými platbami do zdravotního systému. Každý měsíc platíme podle výše mzdy do společné kasy, abychom měli jistotu, že až budeme potřebovat lékařské ošetření, nemusíme se bát, že nám bude odepřeno. Toto je základní princip, který by měl být v demokratické společnosti neotřesitelný. Avšak realita často ukazuje, že pro některé politiky a ústavní činitele není podstatné, co ústava skutečně říká, ale spíše to, co jim vyhovuje v jejich osobním zájmu.

Máme tam ty, které jsme si zvolili, a nyní tam „sedí a sosají“. A nepřestanou, dokud jim ten „slámku“ nevyrveme. Ale jak dlouho budeme ochotni tuto situaci tolerovat? Zřejmě dokud se nestane něco, co nás všechny donutí k akci.

Někteří lékaři si totiž začínají myslet, že si mohou dělat, co chtějí. Tento problém zatím postihuje jen některé odborné ambulance, ale je to předzvěst něčeho většího. Lékaři, kteří v těchto ambulancích pracují, se rozhodli ošetřovat pacienty pouze za hotovost, takzvaně „na ruku“. Přijdete k lékaři, ten vám poskytne potřebné ošetření, ale za to si naúčtuje například 3 000 Kč. S potvrzením o platbě se pak vydáte na svou pojišťovnu, kde by vám měli částku proplatit. Jenže je zde háček – lékař nemá smlouvu s pojišťovnou, což znamená, že jako jeho pacient nemáte ani vy nárok na úhradu. Výsledek? Peníze vám nikdo nevrátí.

Z ústavy se tak stává trhací kalendář a z lékaře někdo, kdo bude vždycky chtít víc. Pacienti se tak dostávají do situace, kdy si budou muset léčit sami, ve stylu: „Sám si vařím, sám si peru – proč se na to nevykašlu?“

Pokud o tom přemýšlíme do hloubky, zjistíme, že to, k čemu nás tito lékaři nutí, je nehorázné, sprosté a naprosto arogantní. Lékař si je vědom své převahy v ordinaci, a to je něco, co se musí změnit. Platíme zdravotní pojištění, abychom měli zajištěnou péči, a lékaři, kteří to nerespektují, by měli dostat od lidí za vyučenou. Jakmile se někdo pokusí zavést tuto praxi, měli bychom od něj co nejdříve a co nejdále odejít. Máte strach, že nebudete mít jiného lékaře? A budete mít na to, abyste si každé ošetření platili? Pravděpodobně ne.

Jedinou cestou, jak se s touto situací vypořádat, je přestat platit zdravotní pojištění. To by vedlo ke krachu pojišťoven, následnému krachu nemocnic, a celá struktura zdravotní péče by se zhroutila jako domeček z karet. A co by následovalo? Lid by se rozpálil doběla a vláda by se musela zodpovídat za kolaps systému. A co na to ministr zdravotnictví Válek? Ten, který nedokáže zajistit ani základní léky pro děti, natož aby zvládl lékaře, kteří se očividně zbláznili.