Co si myslí o nenávistných projevech za velkou louží




Sdílet článek:

S. SPURNÝ

Nenávistná řeč jako právní termín v USA neexistuje a Nejvyšší soud opakovaně rozhodl, že výrazy, které by v Evropě vyvolaly trestní postih, jsou chráněny. Přehled klíčových rozsudků a argumentů na dané téma.

Názory na to, jak se postavit k odporným nebo nenávistným projevům, se v Americe formovaly dlouhou dobu. Velice stručný přehled těch nejdůležitějších soudních rozhodnutí za posledních několik desítek let.

Zdroj informací v odkazech v textu nebo na konci článku.

Asi nejdůležitější rozhodnutí padlo v roce 1969. Soud v kauze Brandenburg otočil svůj rozsudek z počátku 20. století a výrazně omezil možnosti státu něco zakazovat. Pro svoje rozhodnutí se inspiroval stanoviskem soudce z roku 1925.

Rok 1969: Brandenburg versus Ohio

Vůdce Ku Klux Klanu Brandenburg vykřikoval na shromáždění „pohřběte negry”. Soud rozhodl, že i řeč, která obhajuje nezákonné jednání, je chráněna. Výzva k nezákonnému jednání na druhou stranu chráněna není, ale soud ji definoval velice striktně. Více zde.

Rok 1977: Skokie v. NSPA

Neonacistická organizace chtěla uspořádat pochod ve čtvrti Skokie, kde bydleli přeživší holocaustu. Byla povolena, neboť soudci řekli, že „veřejné vyjádření myšlenek nesmí být zakázáno jen proto, že myšlenky jsou pro někoho urážlivé”. „Ústava nepovoluje státu, aby sám rozhodoval, které typy projevů jsou dostatečně urážlivé.” V tomto případě soud napsal, že k závěru dospěl „zdráhavě”. Více zde.

Rok 1988: Hustler v. Falwell

Časopis Hustler publikoval satiru, která naznačovala, že známý reverend měl incestní styk se svojí matkou. Soud se postavil za časopis Hustler a řekl, že „i když mají nepravdivá vyjádření sama o sobě malou hodnotu, jsou nepostradatelná ve svobodné výměně názorů”. Dále řekl, že „definice odpornosti v oblasti politické diskuze je subjektivní” a subjektivní definice dává možnost trestat podle názoru poroty. Více zde.

Rok 1988: Texas v. Johnson

Gregory Johnson spálil na veřejnosti americkou vlajku během sjezdu republikánů. Podle texaských zákonů dostal pokutu a rok vězení. Nejvyšší soud trest zrušil. „Tento případ nás nutí si uvědomit náklady, k nimž nás obrana svobody zavazuje”, řekl soud. Dále uvedl, že „je bolestné, ale zásadní, že vlajka chrání ty, kteří jí pohrdají”. Ne všichni soudci měli stejný názor a soud rozhodl těsnou většinou.

Rok 2003: Virginia v. Black

Běloch Barry Black zapálil na shromáždění Ku Klux Klanu kříž. Byl potrestán, neboť pálení kříže zakazovaly místní zákony. Soud trest zrušil, neboť pálení kříže je jako vyjádření svobodného názoru chráněno Ústavou. Trestné by bylo pouze v případě, pokud by akt pálení kříže splňoval striktní definici skutečné hrozby proti konkrétní osobě. Rozhodnutí soudu bylo v tomto případě velmi těsné.

Rok 2011 Snyder v. Phelps

Členové místních baptistů pod vedením Freda Phelpse narušili pohřeb vojáka Matthew Snydera, který zahynul ve válce v Iráku. Na veřejném pozemku zhruba 300 metrů od místa pohřbu postávali s plakáty, na kterých bylo napsáno „Díky Bohu za mrtvé vojáky” nebo „Bůh nemá rád teplouše”. Otec vojáka je zažaloval a požadoval peníze ze emocionální újmu.

Osm soudců z devíti členů Nejvyššího soudu se zastalo Phelpse a rozhodlo, že baptisté stáli relativně daleko na veřejném pozemku a tvrzení, že jejich plakáty byly odporné, je málo. Odpornost je podle soudu subjektivní pojem a nemůže být sama o sobě důvodem k potlačování svobody projevu.

Rok 2017: Matal v. Tam

Simon Tam si chtěl registrovat jako jméno rockové kapely výraz „Šikmáči”. Patentový úřad registraci odmítl, neboť výraz je urážlivý vůči Američanům asijského původu. Nejvyšší soud rozhodl jednomyslně, že legitimní zájem vlády na omezování registrace hanlivých názvů není dostatečným důvodem pro postihování svobodného projevu. V rozsudku soud napsal, že stát nemůže schválit zákon, ve kterém se píše něco jako „říkejme všichni pouze hezké věci”. Více zde.

Post scriptum

Pozn. autora:

Ameriku je možné kritizovat dlouhé hodiny, ale pravdou je, že symbolem svobodného světa nikdy nebyla Eiffelovka, Big Ben nebo Braniborská brána a nestal se jím kupodivu ani čůrající panáček v Bruselu. Ikonou svobody byla a je socha, která stojí na vjezdu do přístavu v New Yorku. Proč asi?

Je to proto, že lidé vědí, že v USA mají promyšlené zákony na obranu proti urážlivým projevům nebo úřady, které potírají otravné dezinformace od rána do večera? To asi ne.

Je to proto, že lidi správně tuší, co to znamená svoboda. Že to je svoboda říkat si, co chci, a pozor: neposlouchat, co nechci, když je to nesmysl nebo vulgarita. Proto je svoboda slova uvedena v prvním dodatku americké Ústavy.

Lidé také tuší, jak nebezpečný je koncept gumové definice. Obhájci trestů za nenávistné projevy zapomínají, že gumová definice umožňuje lidem u moci šikanovat dle libosti svoje politické odpůrce.

V extrémní variantě se o tom přesvědčil Rudolf Slánský. Po roce 1945 se stal jedním z nejmocnějších mužů Komunistické strany Československa a organizátorem bolševického teroru. V roce 1951 byl zbaven funkce za nedostatečnou bdělost a posléze na pokyn soudruhů z východu obviněn ze spiknutí proti republice. Dostal trest smrti stejně jako deset dalších soudruhů.

Definice nedostatečné bdělosti je vrcholem gumovosti, ale nenávistné projevy jsou prvním krokem na cestě ke gumovým zákonům.

Jakékoli informace o procesu s Rudolfem Slánským byly až do roku 1989 v bývalém Československu naprosté tabu a knihy o procesu kolovaly pouze v disentu. Režim je považoval za dezinformace o fungování justičních orgánů.

Film Kladivo na čarodějnice o středověkých procesech byl dlouho zakázán a teprve na konci osmdesátých let se dostal na veřejnost. Ovšem pouze v klubových kinech. Komunisté se obávali, že by film mohl být nesprávně vnímán jako kritika bolševických gumových procesů.

Gumovost definic je možné pozorovat již nyní, neboť si každý může posoudit, jak budou trestány nenávistné projevy vůči správňáckým politikům a jak proti nesprávňáckým politikům.

A co když někdo náhodou něco řekne proti správňáckému politikovi? Promlčí se to někdy, nebo tím budou moci lidi vydírat dlouhé roky? Budou trestat děti za výroky svých rodičů? To je neuvěřitelně účinná strategie.

Nic není zadarmo. Ani sýr, ani svoboda. Odpornosti a stupidity jsou cenou za to, že lidé nemusí číst zakázané knihy pod dekou a bát se vyhazovu z práce.

Proto napsal americký soudce s českými kořeny, že „pro odvážné muže zvyklé postarat se sami o sebe nemůže být žádné nebezpečí plynoucí ze svobodného projevu dostatečné pro jeho omezení, pokud není toto nebezpečí natolik bezprostřední, že by diskuze přišla pozdě”. Celý jeho text zde.

Nikdy nikde nebudou pochodovat lidé v diktatuře toužící po svobodě s vlajkami, na kterých bude symbol Evropské unie. Ani teď, ani v budoucnosti.

Ideologie, jejíž největší starostí je ochránit narcistní osoby, aby je nikdo neoslovil nesprávným zájmenem, není totiž ideologií sebevědomé svobodné společnosti.

Je to její směšná parodie vedená lidmi, kteří se bojí.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*