VIDLÁK
Je to už dávno. Takový středověk našich moderních dějin. To takhle ve volbách zvítězila ČSSD s Milošem Zemanem v čele, a s malým odstupem za ní se umístila ODS s Václavem Klausem. Ačkoliv proti sobě oba politici v předvolební kampani bojovali a častovali se výzvami k mobilizaci a spálenou zemí, po volbách snadno našli společnou řeč – a před zkoprnělými voliči podepsali opoziční smlouvu. Včerejší nepřátelé na život a na smrt se stali úhlavními přáteli, a byl to takový šok, že se s tím někteří jejich voliči nevypořádali už nikdy.
Zpětně vzato to ale nebyl úplně špatný tah. Vláda vládla stabilně bez velkých skandálů, zkonsolidovala veřejné finance, zvládla povodně na Moravě, dostavěla Temelín a hladce dokončila celé volební období.
Někdy v průběhu tohoto volebního období se velký Miloš i ředitel zeměkoule sešli a řekli si, že malé strany jim v tom vládnutí vlastně jen dělají bordel. Pořád něco chtějí, vydírají své velké koaliční partnery, nedá se na ně spolehnout… Obzvlášť ten Lux, to je kverulant první kategorie. A tak se dohodli, když teď teda mají hentu ústavní většinu, že upraví zákonem přepočet volebních hlasů na mandáty, aby to zvýhodňovalo velké strany. V našem národě, který je vždycky rozdělen ve všem skoro přesně půl na půl (národní strategie pro přežití), se hraje o každý mandát, a pokud se tomu dá pomoci volební matematikou, bude se dál vládnout stabilně a bez obtěžujících Kalvodů, Rumlů, či Kalousků.
Zákon byl prosazen, ale ouha. Situace se změnila. Jak ODS, tak ČSSD využila výhod přepočtu hlasů vlastně jen jednou. Pak už se na slunce draly nové strany, bývalí hegemoni politické scény začali ztrácet a ztrácet, až nakonec zvítězil Andrej Babiš. Místo dvou velkých stran zbyla jen jedna, a ještě k tomu úplně jiná, než si to tenkrát v devadesátkách plánovali. Hnutí ANO pak plně využilo výhod volebních přepočtů a nebýt Rychetského a Ústavního soudu, využívalo by toho dodnes. Rychetský v sobě ale našel dostatek ohebnosti, aby zrušil to, co mu předtím dlouhá léta nijak nevadilo. V rozporu s ústavou se to stalo až tehdy, když to přestalo sloužit jeho dávným kamarádům.
Budiž tento příběh poučení těm, kteří se dnes snaží ohnout ústavu korespondenční volbou, od které si slibují vlastně totéž, co si kdysi slibovali Klaus a Zeman od nové metody přepočtu hlasů. Že zachrání jejich klesající preference a zbaví je konkurence. Je dost pravděpodobné, že tuto vymoženost chystají pro úplně někoho jiného, než pro sebe. Lidi se mění, voliči se mění, nálady se mění i narativy se mění. Že je u voličů v zahraničí v kurzu Markéta Pekarová Adamová, to ještě neznamená, že u nich bude oblíbená i za rok a půl. Mladí voliči také spolehlivě volili Piráty a Danuši Nerudovou, ale najednou se jim zalíbil dvoumetrový konzervativní macho ve starém Rolls-Royce, který se teď chystá dělat pravidelnou rubriku s názvem „Rozhovory z Brusele.“ Ano, Brusel podle vzoru prdel.
Není nikde řečeno, že korespondenční volba zmobilizuje právě voliče Pětikolky. Je klidně možné, že zvedne ze židlí různé české „rednecky“, kteří situaci doma sledují, ale neměli důvod se do ní míchat. Teď jim vláda ten důvod dá. Už v Bibli je napsáno, že moc pyšných vládců je vratká a Hospodin jejich sílu obrací ve slabost. Aby se všichni ti Fialové, Rakušanové, Kolajové a další brzy nedivili, co si to na sebe upletli za bič.
(17 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
To si přesně říkám. Oni vidí modelového voliče: liberálního studenta, studujícího v Erasmu v Holandsku, ajťáka na stáži v USA. Ale co ty tisíce montérů, pokojských, uklízeček nebo aupairek u slepic (ano, myslím drůbež, kokodák)? Co stavební firmy v Rusku – ono “zahraničí” není jen EUSA! Co všichni ti, co dělají na střechách v Německu, protože tam vydělají víc na hypotéku, kterou by jinak neutáhli? To všechno jsou lidi, kteří mají v Česku rodiny – které možná volí Konečnou. To bude sranda, až jí slavná korespondenční volba přihraje hlasy!
Proto také po “A” bude následovat “B”. Ve fázi “B” si tahle pakáž, pokud jí to bude dovoleno, vyrobí co nejvíc zahraničních novočechů s volebním právem a vysokou pravděpodobností volby těch jediných správných subjektů.
Rozdělení voličů na dvě půlky není strategie záchrany, ale národní tragédie. U nás ale kdyby byly možné tři půlky, tak ty tři mít budeme.