Dozorovaná společnost aneb (ne)civilizace |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Ženevský filozof a publicista Éric Werner v Revue-Élements o civilizačních trendech a principu nevměšování. Werner analyzuje doktrínu, kterou USA vytvořily a která se dnes obrátila proti nim samotným. Každému je jasné, že v sázce ukrajinské války není Ukrajina samotná, ale udržení existujícího mezinárodního řádu, který je čím dál víc rachitickým. Silové poměry ve světě se poslední roky změnily, ukazuje to i ukrajinská válka. Západ ji ještě neprohrál, ale stejně tak nelze říct, že ji vyhrá. Rusko dnes stojí zády ke zdi, Američané otevřeně říkají, že by je nejraději rozřezali na kusy. Rusové v této situaci nemají právo udělat chybu. Ovšem stejně tak Západ je zády u zdi, pokud prohraje válku, nejenže je konec jeho projektům s Ruskem, ale jeho dominance nad světem se zakymácí: nový planetární řád nebude centrován na Západ a obzvlášť ne na USA. USA se stanou tím, čím byly na počátku své historie: jednou velmocí mezi mnohými.

Bude se muset počítat s jinými velmocemi jako Čína, Rusko, Indie, atd., svět se stane multipolárním, kde planetární stabilita bude dána rovnováhou mezi velkými státy. Nový řád se bude podobat starému vestfálskému uspořádání, které bylo multipolární v limitách Evropy. Nový řád bude spočívat na principu nevměšování mocností, v protikladu k dnešní universalistické ideologii, která transformovala planetu do bojišť svých intervencí dnes ještě výmluvnějším způsobem než v sedmnáctém století. Čína se začne chápat jako civilizovaný stát, stejně jako Rusko, možná Írán, Turecko atd. Ale nebude tam patřit Evropa, která je vnitřně velmi rozdělena. Dělící fraktura jde mezi severem a jihem, mezi katolíky, protestanty a pravoslavím, mezi východem a západem. Dnes je i křesťanská reference velmi problematická, kostely jsou prázdně a jen málo Evropanů se považuje za křesťany. Evropané toho nemají mnoho společného. Křesťanské reference splývaly s kulturními. Cancel culture nebo vymazání kultury tudy prochází, z minulosti uděláme prázdný stůl.

Někdo říká, že nová civilizace – stát Evropská unie – je ve stavu zrodu. Ale civilizace v jakém smyslu? EU se koncentruje především na volný trh, chápe se jako průkopník v tomto smyslu: EU je laboratoří globalismu. EU mnoho investovala do sociálního dozoru, druhá osa EU je policejní. Např. to ilustruje i projekt numerické identity. Dva pilíře současné EU: globalizace ruku v ruce s dozorovanou společností. Pokud by se v budoucnosti EU chtěla pozvednou mezi civilizované státy, pak by stála na těchto dvou pilířích. Někdy se též evokuje právní stát, těžko soudit, ale vycházejme z reality. Jen obtížně si lze představit, že se EU vzdálí od USA, aby se profilovala jako autonomní celek nebo konkurent USA. Vždy USA horlivě sloužila a není důvod předpokládat, že by to neplatilo i v budoucnosti. Válka na Ukrajině by eventuálně mohla pohnout i s touto linií. K čemu by došlo, kdyby tam USA utrpěly porážku? EU by pravděpodobně též nepřežila, stejně jako NATO, G7, Davos atd. Dnešní evropská supraspolečnost bude mít velké problémy vrátit se zpátky, jaksi se počítadla vynulovala, ale neznamená to, že je to vyloučeno.

Monroeova doktrína naruby. Carl Schmitt ironicky poznamenal, že to byly první USA, které si Monroeovou doktrínou (1823) vyčlenily prostor na západní polokouli mimo intervence velkých mocností té doby (Rusko, Anglie, Francie, atd.) Doktrína byla instrumentem jejich obrany proti evropskému vměšování. Když dnes Rusové, Číňaně a někteří Evropané požadují na USA, aby se nevměšovaly do jejich záležitostí, aby permanentně nevstupovaly do válek ve všech koutech planety, inspirují se Monroeovou doktrínou. Čas obrátil role a dnes jsou USA jedinou intervenční velmocí. Carl Schmitt předjal i tuto inverzi: Transformace principu nevměšování do systému obecného vměšování se stala možnou, když Woodrow Wilson nahradil Monroeovu doktrínu ideologií liberální demokracie a jejími koncepty, především volným světovým obchodem a svobodným trhem. Americká moc byla na vzestupu, dnes je všem jasné, že je na ústupu. Problémy zůstaly stejné. Američané si nárokují universalismus, ale co je universální? Američané tvrdí, že vedou spravedlivé války, ale spravedlivý nepřítel neexistuje, tedy je vždy nespravedlivý. Oni samotní znamenají dobro, ostatní jsou zlo. A toto schema se dnes rozpadá na střepy. Viděli jsme to v Iráku, dnes na Ukrajině. Neexistuje strana dobra a strana zla. Nelze si něco nárokovat a ostatním to odpírat. Carl Schmitt přiložil prst tam, kde to bolí, na americký systém všeobecného vměšování.