Elektromobily jsou pro normální lidi noční můra

Když v roce 2020 dorazil do Evropy koronavirus, zle zasáhl mimo jiné i automobilový průmysl. Ten se poté politici v některých zemích rozhodli podpořit dotacemi v podobě podpory prodeje. To se z dnešního pohledu jeví jako kardinální chyba, neboť pandemie nepřinesla ani tak pokles poptávky, ale spíše omezení nabídky, takže přisypání peněz na tuto stranu obchodu jen zhoršilo situaci, které dnes čelíme.

Po bitvě je ale každý generál, problém je z našeho pohledu ještě v něčem jiném. Subvence nemířily za vozy, o které je skutečný zájem, místo toho byla umocněna podpora elektromobility. Prodeje bateriových aut tak rázem začaly rychle růst, neboť třeba v Německu je v tom nejhorším možném případě můžete pořídit se čtvrtinovou slevou. V tom nejlepším pak Němci za jejich volant mohou usednout zcela zdarma. Finanční podpora byla navíc vesměs zachována nejen po celý loňský rok, ale pokračuje i letos.

Ve zmíněném Německu tak bylo loni prodáno 355 961 elektromobilů, tedy o 83 procenta více než předloni. Z tohoto výsledku jsou aktivisté i politici nadšeni, u samotných motoristů se však úsměv začíná vytrácet. A nejen v Německu, nizozemský LeasePlan říká, že z vlastnictví elektrického auta se začíná stávat pro běžné lidi bez domu či garáže noční můra.

Problém je v tom, že zatímco prodeje nových bateriových aut stoupají opravdu rychlým tempem, infrastruktura dalece pokulhává. Třeba ve zmiňovaném Německu na 100 tisíc obyvatel připadá jen 35 veřejných dobíjecích stanic, které se přitom musí v průměru vypořádat s 250 registrovanými auty. Že dochází k problémům, netřeba dodávat.

Podle LeasePlanu jsou Němci pořád v první půlce seznamu, který mapuje přívětivost evropských zemí k elektromobilitě. Za tím nicméně stojí právě ony dotace, a tedy zlevňování vlastnictví takových aut. Samotná infrastruktura v zemi je ale kvůli počtu elektromobilů v provozu hodnocena ještě tragičtěji než u nás. Česko přitom v seznamu hodnotící celkovou připravenost na elektrická auta okupuje poslední příčku společně s Polskem. Důvodem jsou logicky nízké prodeje, které reflektují minimální přirozený zájem jinde přebitý penězi všech, kteří elektromobily nekupují.

LeasePlan proto, že současný přístup je třeba změnit, jinak elektromobily nemají šanci. Připomíná, že politici by neměli jen nařizovat, co automobilky mohou vyrábět a prodávat, ale měli by takovým vozům také připravit zázemí. Je hezké říci, že je třeba chránit životní prostředí, ovšem pokud kvůli tomu druhý den budou stát továrny, neboť jejich zaměstnanci budou stát ve frontě na dobíjecí stojan, pak se celý systém jednoduše zhroutí. A pokud do státní kasy nebudou přitékat peníze, nebude možné je rozhazovat plnými hrstmi. Bez dotací přitom prodeje budou takřka nulové jako u nás.

Mimo to je třeba připomenout, že evropský elektrický sen do značné míry stál na relativně levném ruském plynu. S jeho odběrem chce ovšem Evropa skončit, přičemž náhradu vidí třeba v tom americkém nebo v obnovitelných zdrojích. S obojím jsou ale spojené daleko vyšší ceny. Dobít elektromobil na veřejné stanici je přitom již nyní místy dražší než dotankování spalovacího vozu, které navíc probíhá daleko rychleji. Pro většinu lidí se tak bateriová auta stanou ještě méně přijatelnými, místo toho se budou zuby nehty držet těch postarších spalovacích.

Zas a znovu je tak třeba zejména Bruselu připomenout, že pokud cukrář chystá několikapatrový dort, nezačne u figurek zdobících jeho vrcholek. A pokud ano, pak je po zhotovení uloží k ledu. Nejprve je totiž třeba upéct korpusy, připravit polevu a podobně. Tlak na masovou elektrifikaci by tedy měl být až tím posledním krokem. Prioritou by měla být hlavně ona infrastruktura, po ní by se politici měli zaobírat ekologičností výroby, a to aut i energie. Netřeba ovšem dodávat, že logiku v krocích europolitiků hledáme marně už léta a stěží se na tom něco změní.

 Petr Prokopec

(2 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...