Energetika Ukrajiny před kolapsem?

Možná, že jsou před Evropou další komplikace, pokud jde o zajištění energetických zdrojů.

Nejprve některá fakta.

Ruská armáda obsadila Záporožskou jadernou elektrárnu, která svým instalovaným výkonem  6000 MW patří mezi největší jaderné elektrárny v Evropě. Instalovaný výkon představoval více než 40 % jaderné energetiky a na jádře Ukrajina vyráběla více než polovinu své výroby elektrické energie.

Jak známo, obsadila ji ruská armáda a podle některých zpráv prý pak na ni stříleli sami Rusové. To dokonce tvrdila i paní předsedkyně českého úřadu pro jadernou bezpečnost. Dnes  pracuje jen jeden blok o výkonu 1000 MW. Ostatní byly odstaveny, neboť bylo zničeno sabotážemi vysokonapěťové vedení. Havarijní odstávka, kterou to vyvolalo, vyžaduje intenzivní ochlazování těchto bloků, kterou zajišťují dieselové agregáty, a lze si jen přát, aby fungovaly bezchybně.

Terčem dělostřeleckých úderů je také sklad vyhořelého paliva a doufejme, že nedojde k narušení těchto kontejnerů. I když to by mělo jen lokální účinek.

Vedle této elektrárny je další tepelná elektrárna o výkonu více než 3 500 MW, které je také na území ovládaném ruskou armádou. Rusové pravděpodobně mají v úmyslu tyto dvě elektrárny připojit na ruskou síť a z nich obsluhovat již dobyté území a Krym, kde není dostatek elektrické energie.

V každém případě tak Ukrajina ztratila zhruba třetinu dosavadní kapacity výroby elektrické energie. Zatím to asi nevadí, protože současně nepracují velké kapacity v Donbasu – především Mariupolské hutě atd. Na obsazeném území však byly i kapacity fotovoltaiky a větrné elektrárny.

Problém začne i s uhlím. Na Ukrajinu se před konfliktem dováželo energetické uhlí z Ruska a Kazachstánu. To skončilo, stejně jako možnost dovozu uhlí po moři. Jen malé množství uhlí dostává Ukrajina z Polska, protože železniční spojení je narušené.

Uhlí z Donbasu také není k dispozici. Vážný je také fakt, že k největšímu revíru energetického uhlí v okolí Pavlodaru se přibližuje fronta – dnes vzdálená asi sto km. Hlavním problémem je tam doprava, kde jsou jen dvě cesty, které mohou být zničeny. Toto energetické uhlí slouží k zásobování většiny ukrajinských tepláren a k výrobě elektřiny.

Problémem je také koksovatelné uhlí, které se dobývalo v Pokrovsku, což je ještě blíže současné linie fronty. Toto uhlí se také exportovalo z části do Evropy. I když nepracují hlavní hutě na Ukrajině, pak vývoz tohoto uhlí bude váznout na dopravní kapacitě železnic.

Ukrajina těžila kolem 20 mld. m3 (2020) a spotřebovávala kolem 29 mld. m3 zemního plynu. Dovoz se uskutečňuje pomocí tzv. reverzu z Evropy. To fungovalo, když Evropa měla dostatek ruského plynu, což letos skončilo. Dovoz zemního plynu na Ukrajinu stejným způsobem jako dosud, bude tedy velmi omezen – a navíc bude to za spotové ceny, což ho dále omezí.

Fronta se již velmi přiblížila k místům těžby zemního plynu – na jih od Charkova. Od nejbližších těžebních polí je údajně vzdálena kolem 20 km. Proto také v zásobování plynem lze očekávat v druhé polovině roku velké problémy.

Celkově se dá očekávat, že problémy s energetikou Ukrajiny se mohou přenést i do okolních zemí. Ukrajinská elektrizační soustava je sice propojena s evropskou, ale sliby ukrajinského prezidenta, že Evropě pomůže dodávkami elektrické energie v zimě, pokud evropské zdroje nebudou dostačovat, zůstanou jen sliby. Bude to s velkou pravděpodobnosti přesně naopak. Evropa kromě svých problémů s energiemi a teplem – které bude řešit dalšími svetry –  bude ještě muset pomáhat i na Ukrajině. Možná bychom měli začít plést svetry…