EU jako životní prostor stagnace a úpadku |

Sdílet článek:

HSP

Představa, že Evropská unie je něco jako ráj na zemi, ostrůvek blahobytu, životní prostor prosperity a vysoké kvality života už neplatí a je vývojově překonána. Je to stereotyp, který s realitou má toho čím dál tím méně společného.

EU se dnes nachází ve stádiu, kdy jí hrozí ekonomická stagnace a postupný úpadek. Ztratila konkurenceschopnost vůči USA a Číně a bude muset zvýšit objem investic o 800 miliard. Eur ročně, aby se zajistila obnova hospodářského růstu a zabránilo sociálním nepokojům. Přibližně tolik volná parafráze závěrů zprávy o ekonomickém a sociálním stavu EU, jejímž autorem je Mário Draghi, bývalý italský premiér a prezident Evropské centrální banky. Uvedenou zprávu vypracoval na žádost Evropské komise.

Prof. Petr Drulák, český politolog, v letech 2014-2015 první náměstek ministra zahraničních věcí ČR a v letech 2017-2019 velvyslanec ČR ve Francii se domnívá, že tato čísla výjimečně nebyla zfalšována a reálně odrážejí, jak se věci mají. Drulák si myslí, že Draghi to ve své zprávě nijak nepřikrášluje. Trochu ho to jen překvapuje, jelikož Draghi je podle něj typický eurokrat a je integrální součástí evropského establishmentu. Každopádně ta čísla, která Draghi ve své zprávě uvádí jsou fakt, že děsivé.

Evropská unie se podle prof. Druláka nachází ve fázi, kdy je prakticky nereformovatelná a řešení vzniklé situace bude třeba hledat někde mimo struktury EU. Důvod: Kardinálové EU jsou si sice vědomi vážnosti vzniklé situace, do které Evropu svými nekompetentními rozhodnutími dostali, ale jejich představa o řešení je taková, že ve snaze vyřešit problém jen zintenzivní ty aspekty evropské politiky, které tento stav zapříčinily. Z pohledu logiky celé špatně.

Hlavní příčina problémů EU jsou mimo jiné hlavně vysoké ceny energií a z toho vyplývající ztráta globální konkurenceschopnosti. Co se týče příčin vysokých cen energií jsou to choromyslný GreenDeal a naprosto scestná politika sankcí vůči Rusku. Sankce nepochybně mají i na Rusko i jeho ekonomiku nepozitivní vliv, ale v konečném důsledku Evropské unii škodí mnohem více.

Pro ty méně rozhleděné, dogmatické eurosoudruhy ponořené v bažině svého úpadkového myšlení jsou EU, její kvazi-hodnoty, společné politiky, postoje a výhledově další rozšiřování něco jako fetiš či svatý grál. Myšlenka evropské integrace a budování socialismu (běžní Evropané nebudou nic vlastnit a budou šťastní a rovni si ve své chudobě) se v podmínkách evropského superstátu staly něčím jako novodobým náboženstvím a la poměrně nedávno Covid a jeho fanatičtí covid-věřící. Jako každé náboženství potřebuje i to eurointegrační a eurounijní svého papeže – předsedu Evropské komise, své kardinály – eurokomisaře, dvorní ideology, inkvizitory – faktcheckery, běžné věřící a pár šašků.

Evropská unie se velmi intenzivně stylizuje do role světové bašty demokracie a právního státu. Problém je v tom, že ani toto už není pravda. slušnost, kterou již dříve vyměnili za prachsprostý politický primitivismus ve stylu Igora Matoviče a intelektuálních kapacit, kterými se obklopil, například takový Jožo Pročko a pár dalších „statečných“.

Ať už jakkoli, v této situaci je osud EU a jejích struktur minimálně nejistý.