Evropskounijní jednota? |

Sdílet článek:

LIBOR ČÍHAL

Ivan Krastev je určitě brilantní vědec, s Markem Leonardem na stránkách unijního think-tanku ECFR analyzovali výsledky statistického šetření ze vzorku 14 400 respondentů v Británii a v devíti zemích EU o náhledech Evropanů na válku a o jejich pocitech k Rusku, jednoduše, po roce války na Ukrajině, jak hluboký odpor evropskounijní populace k Rusku chová. Některé závěry autorů nejsou moc přesvědčivé. Statistický vzorek naštěstí nezabrousil do Česka, což by způsobilo extrémní bias v závěrech, přece se nemohou analytici domnívat, že respondent i v tajném interview, odpoví pravdivě, pokud odpověď zakládá na kriminální postih, podobné to bude třeba v Estonsku, kde za projevení sympatií k Rusku hrozí represe typu vyobcování z kmene. Dotazovat se v těchto zemí musí hodit podobný výsledek jako tajné telefonní šetření v severní Korei o názoru na Kimův projev na sjezdu strany. Je to sice funny, ale Česko je tomu blízko. Některé země, jako Polsko a Balt, se v názoru na Rusko blíží náhledům fanatické sekty na ďábla, šetřením se obvykle nepověřují statistici, ale psychologové. V Británii je z málo pochopitelných důvodů už dlouhou dobu ruská (ne)láska sportem jejich národní propagandy. V těchto interpretačních podmínkách jsou procenta lidí, kteří jsou pro zastavení války a okamžitá jednání až zázračně moc vysoká a ne naopak, jak autoři dovozují.

Badatelům vyšlo, že většina Evropanů, spíš ovšem je to většina lidí jejich vzorku, se domnívá, že evropská síla narostla. Zde evidentně muselo dojít k vážné metodické chybě, tento výstup je nepravdivý a neodpovídá realitě, kterou každý den žijeme, málokdo se to domnívá i ve zmanipulovaném Česku, nikdy nepotkáme v Bavorsku nebo ve východním Německu jednoho obyčejného Němce, který by se to domníval, tvrdit o Francouzích, že si myslí, že EU poslední rok posílila, se podobá vtipu, to neříká, ani jejich prezident. Je velmi problematické hovořit o nějakém sumárním náhledu evropského lidu, který neexistuje, jde o chybné sumování statisticky rozdílných populací. Podle badatelů ukrajinská válka sjednotila evropskou pravici a levici a evropští předáci by toho měli využít a dál vyzbrojovat Ukrajinu. Válka na Ukrajině má podle badatelů podporu evropského lidu, autoři samotní evidentně válku favorizují a interpretují výsledky v tomto duchu. Konvenční moudrost říká, že pokud veřejné mínění válce nepřeje, nakonec ji politici musí ukončit, autoři zmiňují válku ve Vietnamu, francouzskou válku v Alžírsku, Slobodan Milosevic prohrál boj o veřejné mínění atd. Ukrajinští spojenci na Západě, tím myslí většinu veřejného mínění, však válku podporují a tudíž potrvá nebo musí trvat až k vítěznému konci. Vladimír Putin doufal, že západní veřejné mínění se obrátí proti válce. Touha západní veřejnosti bojovat prý Putina překvapila. Badatelům uniklo, že jejich logika je založena na silně perverzním, ne-li přímo antihumánním východisku, v citovaných příkladech vždycky krvácelo obyvatelstvo bojující země, které si vynutilo změnu postoje vládnoucích, ve vietnamské válce umíraly tisíce mladých Američanů, v Alžírsku Francouzi atd. a intuice lidu se obrátila proti válce. V ukrajinské válce není důvod, aby se evropskounijní populace obrátila proti válce, protože umírají mladí Ukrajinci a Rusové.

Ve výstupu šetření, který zdaleka není přesvědčivý, najdou badatelé oprávnění vládnoucích pokračovat ve válce a dnes evidentně decimovat ukrajinskou mládež. Vyvozovat z volatilního názoru lehce ovlivnitelného intenzívní mediální propagandou oprávnění k válce, není oprávněné. Ve čtyřech zemích, v Estonsku, Polsku, Dánsku a Británii, jsou největší preference pro pokračování za každou cenu ve válce až do dobytí Krymu. V relativně rozumné a nejdůležitější EU zemi Německu je stejný podíl lidí pro pokračování války do vítězného konce a pro okamžité zastavení války, v tom případě případě by to měl být pro politiku pokyn k jednání, ne k podpoře války, ve Francii je to podobné. V Itálii a v Rumunsku podstatně víc lidí se domnívá, že válka by měla být zastavena. Není tedy možné interpretovat výsledky jako důkaz evropské jednoty za pokračování ve válce. Tři nejdůležitější země EU nejsou většinově pro válku.

V 9 šetřených zemích EU v průměru 46 % lidí soudí, že Rusko je stejně slabé nebo slabší než před válkou, pro 33 % lidí je stejně silné nebo silnější. Operovat evropským průměrem je absolutně zavádějící, např. francouzský výběrový vzorek byl jen dvakrát větší než v miniaturním Estonsku, Itálie téměř stejně velký vzorek jako Polsko. Ve Francii je společnost k této otázce téměř ve stejné proporci rozpolcená, ve Španělsku, Itálii, Rumunsku a Portugalsku se podstatně větší proporce lidí domnívá, že Rusko je silnější než před válkou.

49 % lidí se domnívá, že EU je silnější, než jak ji viděli před válkou, 32 % soudí naopak, že je slabší. V zemích, kde převažuje názor, že EU je silnější si 54 % přeje pokračování ve válce až do úplného vítězství, v zemích realističtějšího pohledu, kde převládá názor o slabší Evropě, většina (38 %) je pro zastavení války oproti 32 % pro pokračování. Autoři analýzy se domnívají, že mnohé euroskeptické politické strany už v období covidové krize opustily svá vyhraněná stanoviska proti Unii a euru, ukrajinská válka měla tyto postoje ještě prohloubit. Stanoviska liberálů a nacionalistů se přiblížila, autoři to vyvozují z podobného podílu pro a proti válce u Macronova LREM, polské PiS a německých zelených. U voličů všech vpravdě pravicových stran ve velkém procentu převažuje názor, že válka by měla okamžitě skončit, vede Lega, AfD, Chega, FdI, RN Marine le Penové, Vox, u voličů francouzských republikánů a německých sociálních demokratů je to půl na půl. Velkou většinou pro válku jsou voliči CDU, německých zelených a všechny polské partaje. U CDU jsou už delší dobu pochyby o jejich pravicové orientaci. Výsledek šetření je možné číst naopak jako sjednocení osy evropské pravice proti mainstreamu.