Fabiánská společnost, eugenika a historické síly stojící za kolapsem současného systému

Pokud jste sledovali jednání „velké poroty,“ pak vám souvislost s historií a současností neunikla. Kdo tedy ovládá svět? Jaké jsou historické souvislosti současného dění – změny světového systému? Jak dlouho se již plánuje výměna obyvatel? Kdo za těmito plány stojí? To vše se dozvíte níže…

Finanční systém jednoznačně směřuje k bodu řešení krize.

Bez nadsázky lze říci, že samotný kolaps již proběhl a my jsme prostě ještě necítili plnou brutální sílu nárazové vlny, která se k nám blíží. Tento proces je srovnatelný s tektonickou činností hluboko v zemské kůře pod mořem. Dojde k prasknutí a přijde tsunami.

Otázkou není, zda se systém zhroutí, ale spíše, kdy tsunami tvrdě udeří.

Jaký bude operační systém, který nahradí chaos kolapsu dodavatelského řetězce, hyperinflace, nedostatku a násilí, které z toho vyplývá?

Střet dvou systémů

Již nyní můžeme jasně vidět, že se objevily dva protichůdné vzorce, jak ukazují nedávné poznámky generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese, který řekl:

„Obávám se, že náš svět směřuje ke dvěma různým ekonomickým, obchodním, finančním a technologickým pravidlům, dvěma různým přístupům k rozvoji umělé inteligence – a nakonec ke dvěma různým vojenským a geopolitickým strategiím. To je recept na problémy. Bylo by to mnohem méně předvídatelné a mnohem nebezpečnější než studená válka.“

Guterres mluví o dvou odlišných paradigmatech, co to je?

Na jedné straně je tu ideologie, kterou Guterres sám vehementně podporuje a která v posledních letech dostala název „Davoská agenda“ nebo „Velký reset“.

Guterres dokonce zašel tak daleko, že v červnu 2020 podepsal Integrační smlouvu OSN-WEF, která sjednocuje obě globalistická tělesa do jednoho operačního systému, a prohlásil: „Velký reset je vítaným uznáním, že tato lidská tragédie musí být budíčkem. Musíme vybudovat rovnější, inkluzivnější a udržitelnější ekonomiky a společnosti, které budou odolnější vůči pandemiím, změně klimatu a mnoha dalším globálním změnám, kterým čelíme.“

Zatímco „Velký reset“ chce využít současné pandemie k prosazení úplné transformace lidské společnosti pod technokratickou světovou vládou, opoziční systém, řízený národy, které nebyly pozvány na nedávný „Summit globální demokracie“ a byly popsány jako „autoritářské“ Sorosem a davoskou klikou, se chtějí vyhnout obětování.

Zatímco jeden systém je založen na vědecky podložené agendě depopulace shora, druhý systém potvrzuje právo suverénních národů na zachování jako jediný legitimní základ mezinárodního práva a vědeckého pokroku jako základ ekonomické ideologie. Podmínky nového systému byly nedávno znovu potvrzeny ve společné deklaraci Ruska a Číny o 5 000 slovech o podmínkách vznikající nové éry.

Sám Putin nedávno formuloval tyto podmínky slovy: „Pouze suverénní státy mohou účinně reagovat na výzvy doby a požadavky občanů. V souladu s tím by měl každý účinný mezinárodní řád brát v úvahu zájmy a schopnosti státu a postupovat na tomto základě, nikoli se snažit dokazovat, že by neměly existovat. Navíc je nemožné komukoli cokoli vnutit, ať už jde o principy, které jsou základem společensko-politické struktury nebo hodnot, které někdo nazval „univerzálními“ z vlastních důvodů. Je totiž jasné, že v případě skutečné krize existuje jen jedna univerzální hodnota, a to lidský život, o jehož ochraně rozhoduje každý stát na základě svých schopností, kultury a tradic.

Porovnejte to s nechvalně známou knihou Klause Schwaba „Nebudete nic vlastnit a budete šťastní“.

Odkud pochází dystopický světový řád davoského fóra?

Otevřené spiknutí H.G. Wellse

Možná vás to překvapí, ale abychom odpověděli na tuto otázku, musíme se vrátit téměř o století zpět do minulosti a setkat se se stárnoucím, misantropickým sociálním inženýrem jménem Herbert George Wells, který v roce 1928 napsal dílo nazvané Otevřené spiknutí: Plán pro světovou revoluci, ve kterém volal po světové vládě a vylidňování:

„Otevřené spiknutí je založeno na nerespektování národnosti a není důvod, proč by mělo tolerovat škodlivé nebo obstrukční vlády jen proto, že se prosazují v té či oné části lidského území.“

Wells byl členem organizace zvané Fabiánská společnost, založené v roce 1884 skupinou britských eugeniků a malthusiánů, aby prosazovali nový společenský řád, který by formoval společnost do nového mechanizovaného řádu řízeného shora přední elitou „sociálních vědců“.

Volba titulu „Fabian“ sahá až k římskému generálovi Fabiu Maximovi, který byl známý svou strategií porážky svých nepřátel prostřednictvím nadlidské trpělivosti a pomalého opotřebovávání. Fabiánská filozofie byla zobrazena na notoricky známé skleněné malbě zobrazující fabiánské vůdce George B. Shawa a Sidneyho Webba jako kováře, kteří vtloukají svět do svého vlastního světského obrazu, zobrazující nápis s fabiánským logem vlka v rouše beránčím (viz titulní obrázek).

Na rozdíl od konvenční „hrubé síly“ konzervativních britských imperialistů, kteří často volili metody spálené země, aby zničili své oběti, byli Fabiáni hrdí na to, že hrají „mírumilovnější“, jemnější a smrtící dlouhou hru. Namísto vedení velkých válek, které často vedly k tomu, že oligarchie sama utrpěla těžké ztráty, Fabiáni pochopili, že je lepší podporovat pomalé opotřebovávání a infiltraci jezuitskými technikami pronikání. Historik Stephen O’Neil napsal o vůdčím principu Fabiánské společnosti, teorii pronikání:

Navzdory svému tradičnímu politickému obrazu Fabiáni pod vedením Sidneyho Webba věřili, že mají novou a jedinečnou zbraň v politice pronikání. Použitím této taktiky, řekl Webb, Fabiáni, v duchu trojských koní a jejich legendárního koně, napadnou řady a mysli politicky vlivných tím, že jim poskytnou programy, myšlenky, názory a vyšetřování podložené statistikami a pohodlně začleněné do veřejné politiky.

Během 20. století Fabiánská společnost pronikla do všech odvětví vlády, armády, akademické obce, médií a dokonce i do správních rad soukromých společností po celém světě a vytvořila globální systém pátých kolon operujících v buňkách hierarchicky sjednocených centrálním velením v nejvyšších patrech britské zpravodajské služby.

Dav a dělníci byli přitahováni „slovy“ propagovanými Fabiány, jako je rovnost, sociální spravedlnost a přerozdělování bohatství pomocí marxistických termínů, aniž by si uvědomili, že tato slova jsou jen sladkou iluzí bez nároku na realitu.

Stejně jako jezuitské a zednářské řády, mnoho Fabiánů nikdy nemělo ponětí, co je to vlastně stroj, jehož byli jen částí. To je důvod, proč byla Britská strana práce (známá také jako Fabiánská strana Británie) tak často plná členů s dobrými úmysly, kteří neměli tušení, o co vlastně jde. Oficiální Fabian School, která se stala ideologickým kontrolním centrem a náborovým centrem pro příští generaci talentů (podobně jako Oxfordská univerzita Rhodes/Milner Round Table), byla London School of Economics.

Během 20. století byly tyto dvě oligarchické organizace často úzce propojeny. V roce 1908 například Fabian Lord Mackinder spolupracoval s lordem Milnerem z Kulatého stolu na vývoji strategie pro Severní Ameriku nebo pět Rhodových následovníků založilo kanadskou Fabiánskou společnost v roce 1932.

George Bernard Shaw jasně nastínil proeugenickou fabiánskou filozofii v roce 1934, když řekl:

„V okamžiku, kdy se k ní otevřeně vyjádříme, jsme vedeni k závěru, že komunita má právo zaplatit cenu za právo žít v ní … Jsou-li lidé životaschopní, měli by žít ve slušných lidských podmínkách. Pokud nejsou životaschopní, zabijte je humánním způsobem. Není divu, že někteří z nás jsou nuceni předepisovat smrtící komoru jako řešení vážných případů, které jsou v současné době používány jako záminka k tomu, aby se všechny ostatní případy dostaly na jejich úroveň, a jako jediné řešení, které probudí pocit plné společenské odpovědnosti v moderní populaci.“

V následujícím krátkém videu můžete slyšet, jak tento chladnokrevný člověk popisuje své názory vlastními slovy:

HG Wells byl stejně explicitní v mnoha svých knihách literatury faktu, když v roce 1904 řekl: „Cesta přírody vždy spočívala v zabíjení posledních a nyní neexistuje žádná jiná cesta, pokud nemůžeme zabránit těm, kteří by se stali posledními, kteří by se narodili. Ve sterilizaci a ne ve výběru těch úspěšných pro chov spočívá možnost zlepšení lidské populace.“ 

Není náhodou, že Shaw i Wells strávili předchozí tři desetiletí vývojem nové formy kulturní války zvané „prediktivní programování“.

Ať už ve svých sci-fi příbězích Válka světů, Neviditelný muž, Svobodný svět, Ostrov doktora Morrowa nebo Stroj času, Wells vždy do svých příběhů zabudoval trojské koně, o kterých věděl, že budou mít trvalý vliv na obecný duch doby.

Byly jednoduché: 1) lidská přirozenost je ze své podstaty absurdní, sobecká a neschopná věrohodně vyřešit paradox povinnosti a svobody, 2) věda a technika jsou proto vždy používány pro sobecké a destruktivní účely, 3) světová vláda je jedinou spásou pro lidstvo.

Jediným řešením těchto problémů bylo přetvořit společnost podle vědeckého kněžství, které vědělo, jak dělat „těžká“ rozhodnutí, která by špinavé masy nikdy nenapadla. Téma světové vlády a kolektivizace bohatství pod centrálním velením obhajoval také Wells, který v roce 1940 napsal:

Kolektivizace znamená řízení společných záležitostí lidstva společným managementem odpovědným celé komunitě. Znamená to potlačování individuality v sociálních a ekonomických záležitostech, stejně jako v mezinárodních záležitostech. Znamená to otevřené zrušení honby za ziskem a všech prostředků, kterými lidé nechávají své bližní parazitovat. Je to praktická realizace lidského bratrství prostřednictvím společné kontroly.

Propagandistický orgán Fabiánské společnosti, The New Statesman, napsal v roce 1931: „Legitimní tvrzení eugeniky nejsou ze své podstaty neslučitelná s perspektivou kolektivistického hnutí. Naopak, člověk by očekával, že najdou své největší oponenty mezi těmi, kteří lpí na individualistických názorech na rodičovství a rodinnou ekonomiku.“

Zatímco skuteční socialisté, kteří se skutečně postavili za práva pracujících na rozdíl od oligarchických sil, obecně nevycházeli dobře s fašisty, zvláštní druh fabiánských socialistů byl vždy spojen s fašistickou věcí a vždy se snažil zničit skutečná dělnická hnutí v každém národě, kam pronikli. Pokud by tito fašisté mohli být vyléčeni pouze ze svého nacionalismu, napsal Wells, pak by se rád postavil za svastiku, řekl v roce 1932: „Požaduji liberální fašisty, osvícené nacisty.“

Když byla tato slova vyřčena, anglo-americká finanční oligarchie, které Wells sloužil, byla na dobré cestě k vytvoření globálního systému politické ekonomie, který by podporou Hitlera uvalil na lidstvo eugeniku. Tato nová politická věda (se svou korporativistickou pachutí v Itálii) byla vnucena světu jako ekonomické zázračné řešení hrůz Velké hospodářské krize v letech 1929-1932 (která byla zase také příčinou kontrolovaného rozpadu finanční bubliny).

Ačkoli fašistický projekt selhal v roce 1933 (kdy byla diktatura centrálních bankéřů vykolejena Franklinem Rooseveltem) a znovu, když Hitler-Frankensteinovo monstrum – již neuposlechl londýnských příkazů a musel být odstraněn, plán na Nový světový řád pokračoval v poválečném období pod rouškou otevřeného spiknutí.

Po Wellsově smrti v roce 1946 pokračovali další Fabiáni a sociální inženýři v jeho práci během studené války (včetně plánování samotné studené války jako prostředku ke zničení systému oboustranně výhodné spolupráce a přátelství mezi USA, Ruskem a Čínou, jak plánoval FDR).

Jedním z předních velkých stratégů v této temné době byl Wellsův spolupracovník (a bývalý člen Fabiánské společnosti), lord Bertrand Russell, který napsal ve své práci z roku 1952 Dopad vědy na společnost:

Myslím, že otázka, která bude politicky nejdůležitější, je masová psychologie. Její význam se enormně zvýšil díky rozvoji moderních propagandistických metod. Nejvlivnější z těchto metod je tzv. „Vzdělávání“. Náboženství hraje roli, i když klesající; tisk, kino a rozhlas hrají stále důležitější roli… je třeba doufat, že časem bude každý schopen přesvědčit každého o čemkoliv, pokud se mu podaří najít trpělivého chlapce a stát mu poskytne peníze a vybavení.

Téma bude mít velký pokrok, pokud se ho chopí vědci pod vědeckou diktaturou. Sociální psychologové budoucnosti budou mít řadu školních tříd, kde budou zkoušet různé metody, jak vytvořit neochvějnou víru, že sníh je černý. Brzy bude dosaženo různých výsledků. Za prvé, že vliv rodičovského domova je překážkou. Za druhé, že se toho moc nedá dělat, pokud indoktrinace nezačne před dosažením věku deseti let. Za třetí, že verše zhudebněné a opakovaně recitované jsou velmi účinné. Za čtvrté, že názor, že sníh je bílý, musí svědčit o patologické tendenci k excentricitě. Ale očekávám to. Je na budoucích vědcích, aby objasnili tyto zásady a zjistili, kolik by stálo, aby děti věřily, že sníh je černý, a o kolik méně by stálo, aby věřily, že je tmavě šedý.

Russellova dystopická vize byla popsána v roce 1946 jeho přítelem sirem Julianem Huxleym (zakladatelem Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) stejnými slovy:

Morálka UNESCO je jasná. Úkol, který jí byl svěřen k podpoře míru a bezpečnosti, nemůže být nikdy plně splněn prostředky, které mu byly přiděleny – vzděláním, vědou a kulturou. Musí počítat s nějakou formou globální politické jednoty, ať už prostřednictvím jediné světové vlády nebo jinak, jako s jediným jistým prostředkem, jak se vyhnout válce. Ve svém vzdělávacím programu může zdůraznit konečnou potřebu globální politické jednoty a seznámit všechny národy s účinky přenosu plné suverenity z jednotlivých národů na světovou organizaci.

Co by bylo cílem této „globální politické jednoty“? O několik stránek později je Huxleyho vize vyložena ve všech svých zvrácených detailech:

V současné době je pravděpodobné, že nepřímý účinek civilizace je spíše dysgenetický než eugenický, a v každém případě se zdá pravděpodobné, že mrtvá váha genetické hlouposti, fyzické slabosti, duševní nestability a náchylnosti k nemocem, které jsou již přítomny v lidském druhu, se ukáže jako příliš velká zátěž pro dosažení skutečného pokroku. Takže i když je pravda, že radikální eugenická politika bude politicky a psychologicky nemožná po mnoho dalších let, je důležité, aby UNESCO zajistilo, že eugenický problém bude studován s maximální péčí a že veřejnost bude informována o problémech, které jsou v sázce, takže mnoho z toho, co je dnes nemyslitelné, je přinejmenším myslitelné.

Zatímco mnozí si myslí, že poválečná léta byla primárně poznamenána studenou válkou, skutečnost je taková, že železná opona byla vždy jen zástěrkou k vynucení úplné infiltrace a kolonizace myslí občanů v transatlantickém společenství, které dalo tolik pro zastavení vzestupu fašismu. Hlavní důraz byl kladen na mladou generaci „baby boomer“, která měla zažít nejintenzivnější podmíněnost ze všech generací v historii.

Obyvatelstvo bylo dohnáno k šílenství ve věku neustálého jaderného teroru, asymetrických válek v zahraničí a revolucí drogově-sexuální rock’n’rollové kontrakultury doma.

Když byl zavražděn Bobby Kennedy a de Gaulle byl sesazen, byla připravena scéna pro novou fázi kolonizace západních národních států prostřednictvím uvolnění amerického dolaru a zničení systému zlatých rezerv, který sloužil jako základ brettonwoodského systému po roce 1945. Dokud byly směnné kurzy pevně stanoveny, ekonomická válka proti národům prostřednictvím krátkodobých spekulací (které byly vždy nástrojem londýnské City) nebyla možná. Stabilita zaručená pevnými směnnými kurzy navíc umožňovala dlouhodobé myšlení a plánování, jak je zapotřebí pro budování velkých infrastruktur a dalších vědeckých projektů, které vyžadují trpělivost a předvídavost, jež krátkodobé tržně orientované myšlení nikdy nedovolí.

V této nové éře deregulace po roce 1971 bylo lidstvo dále atomizováno kolem nové myšlenky „hodnoty“ poháněné myšlenkou, že individuální touhy, které nejsou omezeny regulacemi, způsobují kreativní změny v rámci údajně samoregulačních sil trhu. Čím více se vzorec „chamtivost = dobro“ zakotvil v operačním systému západních států, tím více byly širší struktury těchto států přijímány soukromými společnostmi a bankami, které se stále více slučovaly a slučovaly ve věku darwinovského „přežití nejschopnějších“. Čím více se tyto propletené nadnárodní entity spojily, tím více byly páky ekonomické moci vyrvány ze suverénních národních států a vloženy do rukou soukromých financí, které jsou oddané silám nepřátelským vůči lidstvu. Během tohoto procesu dříve produktivní ekonomické sektory, které dávaly národům vitalitu, odumřely a byly přemístěny do zahraničí.

Normální míry investic do údržby a zlepšování kapitálově náročné infrastruktury se zhroutily a průmyslové sektory byly uzavřeny a přesunuty do sektorů s nízkými mzdami v zahraničí, které se zase staly novými zónami moderní otrocké práce, aby uspokojily západní spotřebu „levným zbožím“ z Číny a levnými zdroji ukradenými z globálního Jihu.

Tam, kde růst peněz býval vázán na růst průmyslové výroby, paradigma po roce 1971 spojovalo růst peněz se stále vyšší mírou nesplatitelného dluhu a spekulativního kapitálu odděleného od reálného světa.

Ve stejném osudovém roce 1971 byly založeny další dvě zlověstné organizace.

V lednu 1971 byla ve Švýcarsku chráněncem Henryho Kissingera Klausem Schwabem založena organizace s názvem Světové ekonomické fórum. Prominentním zakládajícím členem byl Maurice Strong, kanadský elitář spojený s Rockefellerem, který se stal jedním ze zakladatelů moderního ekologického hnutí a spoluarchitektem Římského klubu. Jednou z iniciativ, které Strong pomohl vybudovat v roce 1970, byl 1001 Nature Trust, projekt na získání kapitálu pro Světový fond na ochranu přírody a nové ekologické hnutí. Jeden ze spoluzakladatelů WWF byl Sir Julian Huxley.

Další zlověstnou společností založenou v roce 1971 byla Rothschild Inter-Alpha Group bank pod záštitou Royal Bank of Scotland. Deklarovaný záměr této skupiny lze nalézt v projevu lorda Jacoba Rothschilda z roku 1983: „Dva hlavní typy obřích institucí, globální společnost poskytující finanční služby a mezinárodní komerční banka s globálními obchodními znalostmi, se mohou spojit a vytvořit konečný, všemocný, mnohohlavý finanční konglomerát.“

To, na co lord Rothschild narážel, bylo zničení Glass-Steagallových zákonů o oddělení bank mimo transatlantické, které od druhé světové války sídlily v oddělených světech komerčního bankovnictví, investičního bankovnictví a pojišťovnictví. Tato destrukce bankovních oddílů začala v roce 1986 Velkým třeskem Margaret Thatcherové, po němž brzy následovalo zničení čtyř pilířů v Kanadě. Ačkoli to trvalo dalších 14 let, poslední hřebík byl zatlučen do Glass-Steagallovy rakve, když Clinton zničil zákon jako jeden ze svých posledních činů v úřadu. Od té chvíle se derivátové smlouvy, které v roce 1991 činily pouhé 2 biliony dolarů a v roce 1999 80 bilionů dolarů, vyšplhaly na více než 650 bilionů dolarů, když v roce 2007 explodoval americký trh s bydlením.

Je důležité si uvědomit, že samotný kapitalismus byl po roce 1971 pomalu transformován celým tímto procesem v časovanou bombu, která se může jen zhroutit. To znamená, že je fatálně nesprávné považovat křivdy globalizace nebo kolapsu, ke kterému nyní dochází, za chybu. Jde o záměrný důsledek konstrukce samotného systému.

Západní národní státy ztratily svou ekonomickou suverenitu, když prodaly svou budoucnost za cenu levného zboží ze zahraničí, čímž se staly závislými na udržování chudých národů chudých a levné pracovní síly (rozvojové, modernizující se národy mají tendenci produkovat kvalifikovanou, dobře placenou pracovní sílu, která se nehodí do banánové republiky).

A tak lidstvo stále více padalo do klece „konce dějin“, která nakonec usilovala o nový světový řád, který by nahradil starý řád národních států a demokracií, který převládal v předchozích několika stoletích. Za dohodami o „volném obchodu“, jako jsou NAFTA a Maastricht na počátku roku 1990, byla silnější centralizovaná nadnárodní kontrola národních států finanční oligarchií.

To byl samozřejmě téměř nezastavitelný trend po rozpadu Sovětského svazu (a napodobování západní globalizace v krátkém období šokové terapie roku 1990 v Rusku). Jenže v roce 2013 se stalo něco velmi zvláštního a neočekávaného, co způsobilo, že tento plán selhal.

Šlo o okamžik, kdy Si Ťin-pching řekl světu, že Čína nebude fungovat donekonečna jako centrum levné pracovní síly na Západě a místo toho byl jako hnací síla čínské zahraniční politiky představen nový program nazvaný Iniciativa Pásu a cesty. Brzy se tento program sloučil s Ruskem vedenou Euroasijskou ekonomickou unií a získal více než 140 zemí světa pro svůj operační systém, jehož pobočky sahají do Arktidy a nazývají se Polární hedvábná stezka. Eurasijský multipolární systém, který se pomalu vyvíjel mezi lety 1999 a 2013, zahájil zrychlené tempo růstu s novými finančními institucemi, rozsáhlými infrastrukturními projekty a novými diplomatickými platformami budovanými v průběhu času.

Do roku 2015 Rusko i Čína vytvořily své vlastní alternativy k Američany kontrolovanému SWIFT a ve stejném roce Rusko zasáhlo na obranu principu národní suverenity v Sýrii.

Nyní Rusko a Čína, obě obklíčené americkým vojensko-průmyslovým komplexem, vydaly společné prohlášení oznamující manifest pro nový operační systém, který zakotvuje princip suverénních národních států a aktivit na podporu oboustranně výhodné spolupráce a populačního růstu jako základu řádu.

V současné době tak dochází ke vzniku dvou odlišných systémů. Už nyní se zdá, že se k Rusku a Číně připojuje například i Indie nebo Brazílie. Na druhé straně je EU, USA a země Commonwealthu. To ovšem znamená, že značná část světa od původních plánů globalistů odstupuje. Uvidíme, zda tato polarizace nenaruší i všechny další plány. Země, které však zůstanou na straně Velkého resetu, zrovna zářná budoucnost nečeká…